Dopis Chlapci, kterej se motá moc okolo Krásky

18. ledna 2017 v 21:21 | krasny clovek |  Dopisy, které nepošlu
Drahý Chlapče!

Zatím jsem psal dopisy jen všemožným ženským. Myslím, že by už bylo vhodné napsat/vyzpovídat se také nějakému samci. Sice to bude stále o ženských, ale skutečnost, že to píšu tak, jako kdyby to mělo být určeno uším kluka, by mohla ovlivnit obsah i způsob psaní. Možná.

Nepamatuju si, že bych tě kdy viděl ve škole. Nevěnoval jsem ti nikdy pozornost a byl jsi nevýrazný, neboť jsi se s ostatními mladými kloučky slil do jednoho anonymního davu. Poprvé jsem o tobě dozvěděl od své vlastní mámy. O mém výstředním chování vůči Krásce a její kamarádce jsi se údajně zmínil své mámě, ta to řekla své kamarádce a ta to řekla mé matce. Všechny tři jsou kamarádky. Je vtipné, jak informace urazila přes deset kilometrů. Když mi to máti říkala, nebyla na mě zlá, ale její tón mne zásadně ponižuje, sžírá a jsem vůči němu bezbranný. Otevřu si na ní hubu, ale i s nadávkami jsem stále jak naháč v křoví.

Pocítil jsem vůči tobě jistou nenávist. Jak se opovažuješ drbat mě? Proč? Proč to říkáš rodičům, když nevíš, že se naše mámy znají? Ukázal jsi mi, jak to asi muselo být blbé, když to musel náhodný kluk ze třídy říkat svým rodičům. Musel jsem si vybít zlost a tu jsem si vybil na tobě. Zjišťoval jsem si o tobě informace. Zjistil jsem, že máš podivné vztahy v rodině, že se dějí věci, ve kterých nevinen snad ani nemůžeš být. Pokud nevinen opravdu jsi, pak alespoň řešíš situaci způsobem, který se mi nelíbí, takže v každém případě neschvaluji tvé chování a opovrhuji jím. Tedy, a díkybohu, snáze ventiluji své ublížení (ať už ze strany mé matky nebo uvědomění si, že jsem pořád aktuální) na tobě. Nejsou to správné soudy, to samozřejmě, neznám tě a asi nepoznám, ale ve svém soukromí si mohu myslet co chci a jak chci - hlavně tehdy, když jde o mé mentální zdraví.

Čas plynul a já viděl, že občas někam chodíš s Kráskou. Bývá často někde i s vícero chlapci, i z toho jsem býval dost na větvi, ale konkrétně tobě jsem nevěnoval speciální pozornost. Ale jakmile někde byla podruhé a potřetí s tebou, navíc sama s tebou, zbystřil jsem a bylo mi jasné, kam to směřuje. Fotky z tanečních a podobné akorát potvrzují to, co už dávno "vím".

Nebudu říkat, že se (mi) máš o Krásku starat. Vy totiž spolu zatím (proč jsem napsal "zatím"?) nechodíte a navíc to může být jen mladistvé otrkávání se a seznamování se. Když jsem byl ve vašem věku, viděl jsem to u druhých často. Byli spolu, seděli spolu, stáli spolu, laškovali se spolu a culili se, když jeden nabídl druhému Bakerollsku ve tvaru srdíčka, ale nechodili spolu. Na jednom vícedenním výletu do přírody ležela jedna má oblíbená spolužačka vedle svého důvěrného kamaráda na trávě uprostřed louky. Já je pozoroval ze vzdálenosti asi 100 metrů. Bušilo mi srdce a nechápal jsem, jak se něco takového může dít. Nevím, jestli mě tehdy viděli. Vyfotil jsem si je a dal si tuto fotku jako tapetu na mobil. Bylo to něco jako mé osobní memento, které jsem vnímal jenom já, neboť uprostřed louky a vysokých stromů ti dva vypadali na fotce jako dvě tečky. Nikdy spolu nechodili a ani spolu nechodily jiné podobné párečky. To mne utěšuje, neboť provádím paralelu ke vztahu tebe a Krásky. Nebudete spolu chodit a spát, jen spolu chodit sem a tam a tam a sem a smát se spolu a slavit s její rodinou svátky a podobně. Co Vánoce - dali jste si dárek? A jaký bude váš Silvestr - budete spolu, cinknete si? Těmito otázkami teď o svátcích žiju.

Tančíš s ní a ona se zeširoka usmívá, vidím to na fotkách z tanečních. Já ti gratuluji. Před pěti lety bych dal cokoliv za to, abych tančil se svou vysněnou. Třásl jsem se a brečel, když s ní tančil někdo jiný. Nyní s mou jinou vysněnou tančíš ty. Já ti jednoduše gratuluji. Je to něco úžasného a já doufám, že si tímto dopisem uvědomíš a procítíš, co máš za zázrak. A děkuji ti, že ve mne pobouzíš klasické a známé pocity závisti, perverzní žárlivosti a lásky. Ale co mne nejvíce na fotce zarazilo: Kráska ti nosí výstřih a je překvapivě velký. Tato novinka mne rozrušila, doslova se tu klepu. Je to krok dál v Krásčině vývoji. Kráska se sexualizuje svým výstřihem (ano, nosit výstřih je sexualizace sebe sama a zpochybňovat to je absurdita). Toto je první sexualizace ze strany Krásky. Vždy jsem to dělal jen já ve své hlavě a Kráska si leda nosila sukně, ale tohle? Výstřih? Denně se dívám na její staré fotky a na mnohých z těchto fotek jí je i 12. A nyní skok, malá dvanáctiletá holčička dospívá a poznává svou sexualitu a kluky okolo sebe. V životě jsem měl jeden tak silný emoční zážitek, že jsem to i ten den oprávněně nazval bránou do jiného stavu psychiky. Nechybí mnoho, aby toto nebyla také podobná brána. Pokud ne brána, tak je to alespoň branka nebo cihlička ve velké a dokonce ještě větší bráně do hlubšího stavu pasivity a prázdného civění na plynoucí život.

Koukám na krásné a šťastné lidi a divím se, že já stále nejsem také tak krásný a šťastný. Musím uznat, že i tobě to na fotkách sluší. Neposiluješ? Necvičíš? Musím totiž říct, že jsi furt hezčí a hezčí, že rosteš do krásy. Když jsem tě viděl poprvé, nijak jsi mne neoslovil, a odfrkul jsem si nad tvým stylizovaným vzhledem (což jsem dělal proto, připomínám, abych si vybil nenávist), ale nyní musím vzít své ošklivé poznámky zpět, protože nemohou ani hypoteticky být pravdivé. Uzemňuje mne, že máš na svých fotkách na instagramu fotku s Kráskou, kde jí je bohémsky vidět výstřih. Obdivuji to, závidím ti.

Ach, blíží se to...! Ano, je to tady, to věčné kyselé téma - sex. Nemůžu neříct, že vás v té situaci vidím. Ona je vyspělá, měla mnoho "kluků" i na základní škole. Je jí dávno patnáct a je na čase, aby už měla nějakého pořádného kluka. Ty asi blbec také nebudeš. Všelijak emočně, sociálně, intelektuálně a pohlavně vyspělí lidé mohou začít s oboustranným sexuálním životem brzo. Prostě už ví, že na to mají. Nedělají to jako spodina, která to dělá pro legraci nebo z "nedopatření", dělají to proto, že se upřímně milují a není důvod spolu nespat. Tito lidé dost dobře můžete být vy dva, tudíž se můžete aktivně milovat a můžete to dělat i teď, v tuhle chvíli, kdy v osamělém popůlnočním bytě píšu tyto řádky. Mám tuto představu v hlavě, věřím jí i zároveň jí i nevěřím. Smířenost se skutečností a stará známá odevzdanost mě nutí věřit, ale cynismus, který z nějakého divného důvodu zastává utěšovatelské stanovisko, zase tvrdí, že máte stále moc brzo a ani nemáte jak, když spolu nechodíte.

A jaká je má představa vás při milování? Vidím se jako melancholický (nikoli sentimentální) pozorovatel, jako duch nebo dokonce jako ochránce. Mé pocity možná ovlivňuje můj aktuální hudební playlist, ale to teď nechme stranou. Toto představování si skutečnosti vašeho souložení mne mírně vzrušuje, protože se díky ní má představa, že je Kráska u fyzického vytržení při orgasmu, stává skutečností. Chci, aby byla Kráska pohlavně uspokojená a nad detailem, že jeho způsobitelem nejsem já, ale ty, milý Chlapče, zkouším co nejsilněji přimhouřit oko. Až (proč jsem nenapsal "Jestli"?) se dozvím, že spolu opravdu chodíte a spíte, asi budu mít jiné reakce a méně ctnostnější, bude to hněv na sebe, pocit zmaru a mrhání a staré známé opakující se křivdy a procítím falešnost vždypřítomné naděje. Měl bych i dodat, že sex pro mne znamená mnoho, neboť je to maximální citová odevzdanost, jediný možný důkaz lásky a tak dále, čili není cesty zpět a spí-li s tebou Kráska, vzdaluje se ode mne na morální úrovni nejrychlejšími a nejdelšími možnými kroky. Delším krokem by byla leda tak smrt.

Vidím tam také zajímavé detaily, jež dělají vaše milování ještě intimnějším (a pro mne ničivějším i blahodárnějším) zážitkem. Někde jsem se z mimochodné poznámky při vyprávění někoho dozvěděl, že se při milování v určitých nejen nekonvenčních pozicích něco děje. Ta věc, ke které dochází, je naprosto logickým vyústěním poloh obou souložících těl. Je to detail, mně vůbec nikdy nedošel a ani v pornografii jsem se na něj nikdy nesoustředil, pokud tam zrovna byl. A vida, zde je a ty se s tím setkáváš permanentně, vidíš tento mírně trapný a neestetický a o to všechno více intimnější následek věcí, vnímáš to plně jako v tu chvíli mnoho jiných věcí a tvoří to tvůj celkový pozitivní pocit ze sexu s někým, kdo je dokonalý.

Pojďme o krok dále, dokončeme popis mého přístupu k vašemu milování! Při autoerotice zásadně myslím na nějakou slečnu nebo sebe se slečnou, množství slečen ale může být vyšší. Je-li v eroto-fantazii přítomen jiný muž, pak tam musím být i přítomen já. Ale ještě nikdy se mi nestalo, že by v této formě fantazie byla jenom Kráska a ty, Chlapče. Je to představa krásná a splní svůj účel, to mi věř. Vyskytuje se tam onen zmíněný intimní detail, vyskytuje se tam spokojené bezstarostné u(spo)kojení. Málem bych si zanotoval: "Vždyť já jsem on, a proto raduji se: milují mne, když spolu milují se."

Ale jakmile se podívám na vaši společnou fotku, kde se jeden k druhému máte, pociťuji paradoxně zase hněv. Je to skutečně paradox? Není naopak sexualita upřímná a neukazuje, že v jádru jsem spokojený? Pociťuji-li spokojenost, když si vás dva představuji uspokojené, není pak hněv jen povrchní slupka?

Ano, řítím se do šílenství. Váš vztah se očividně prohlubuje a nevím, co bude za měsíc. Ale je to šílenství známé, které jsem zažil před vámi a zase zažiji po vás, které zažili všichni lidé - proto ti znova děkuji, že probouzením těchto pocitů ve mně ukazuješ, že jsem alespoň na chvíli psychicky zdravý. Rád lítostím kvůli tomu, že Krásku má někdo jiný a že ona má někoho jiného. Znamená to, že zrovna přemýšlím jako normální láskou ublížený člověk. Ovšem když zpytuji svědomí kvůli chybám, které jsem Krásce natropil, šílím o to více, neboť vidím, jaký jsem člověk nenormální a absurdní, jenž vede život nenormální a absurdní, jehož chování je nenormální a absurdní.

S moha lidmi jsem to dal dohromady přirozeně. Stáli o můj kontakt a i sami mě kontaktovali. Jiné lidi jsem jaksi určil jako své oběti. Vešel jsem jim do života, vyblil se a zase odešel. Civí na mé zvratky a je to trapné jim i mně. Kráska je úžasný příklad. A furt mne zajímá, jak se opovažuju žádat i nyní o její pozornost. Jsem přeci stále zájemce. Chci ji milovat a blablabla, být jí milovaný a blablabla. Má žádost je sice pokroucená situací, ale stále tam je, stále se projevuje. Ovšem stejné žádosti se rodí mezi vámi dvěma. Tento rozkvět bych i proti čisté vůli záměrně a nezáměrně narušoval a reflektoval ve svém jednání. Jestli vykvete, má přítomnost by byla jenom další zbytečné blití. V každé vteřině bych sabotoval vaše milování a intimitu, vymáhal bych mrtvé právo a trpěl z prázdnoty a trpěl ještě více, neboť vám škodím a nic nepřináším. Chci šplhat vysoko, ale jsem jen na kopci. Musím provést nepohodlné a nepopulární kroky směrem dolů z kopce, dolů do údolí. Až odtamtud mohu hledat horu, na jejímž vrcholu pocítím stařecké uspokojení z celého výstupu.
(pozn. Tento odstavec jsem psal ve tři v noci. V téhle době mi mozek šrotuje opravdu jinak a za toto šrotování se malinko stydím. Ale jsem to furt já a myslel jsem to upřímně, proto to zde nechám.)

Kéž bych spíše cítil a už nemluvil! Měl jsem několik soků v lásce, jako jsi ty. Ke každému jsem se choval jako k živlu, jako k nějaké pudové bezohledné schránce, která není člověk. Ty jsi jedinečný v tom, že proti tobě nemohu dělat nic, neboť bych tím ublížil Krásce.

Co dodat...?

Snad jen to, že nebyl žádný rozdíl v tom, jak se zpovídám chlapci a jak slečně.

Měj se!

 

Filozofie makeupu (A pokrytectví muslimek)

10. ledna 2017 v 20:58 | krasny clovek |  Sexualita a společnost
Odpusťte, prosím, že jsem tak příšerně politický v posledních článcích. Politika není dobrá na mezilidské vztahy a poslední dobou ani na mou náladu, takže se pokusím vzdát se chytrolínování tady na blogu i na blozích ostatních. Mám pár politických a nadávajících článků ještě předpřichystaných, ale dám si pauzu a příští články budou zase klasicky o lásce, o sexu a o odcizení.
---
Mnoho muslimek říká, že nenosí šátek proto, že jim to káže náboženství, ale proto, že tím dávají najevo cudnost. Vlasy jsou prý v očích mužů sexualizovány, takže je třeba je před těmi nechutnými nadrženými prasaty schovat. Vlasy jsou takový třetiřadě-výmluvný sexuálně znak. Zdravé dlouhé vlasy jsou znakem mládí a zdraví, tedy znakem plodnosti. Muži chtějí plodné ženy, tudíž je spíše přitahují ženy s dlouhými krásnými vlasy. Skrývat vlasy je tedy skutečně cudné a je to praktická myšlenka, která by byla jako taková pochopitelná. Méně chlapům se z vás postaví a míň chlapů vás bude na ulici plácat přes zadek.

Stejným třetiřadě-výmluvným sexuálním znakem jsou ale i oči, ústa a pleť. Červenou rtěnkou namalovaná ústa jsou spíše vzrušující, protože mimikují vzrušení nositelky (má to něco společnýho se zvýšeným tepem a prokrvením). A muži mají rádi sex s tím, co viditelně ukazuje svou momentální vzrušenost. Totéž oči, svým zvýrazněním oči jsou proporčně ke zbytku hlavy větší a přitažlivější, takže nositelka vypadá díky nim mladší. Myslím, že oční stíny a podobné věci také mimikují vzrušivost, ale teď si tím nejsem jistý. Pleť holčičkovsky čistá, napnutá a bez záhybů a všech těch nerovností je také znak mládí, tedy něco, co má na sexuálním trhu velkou cenu.

Ti velicí pseudohumanisti mezi vámi mohou říci, že žena není žádné "zboží na sexuální trhu", ale člověk! Prdlajs. Jsou zboží už jenom proto, že je ostatní jako zboží vidí. Zdá se to možná urážlivé, ale je třeba si uvědomit, že jsou to jen povrchně urážlivá slova, která urazí leda labilního ufňukánka a ne vědce, kterého nezajímá nic než pravda. Jakmile člověk něco chce (muž chce hezkou ženu), okamžitě se vytváří i nabídka (žena se dělá hezkou). Všechno, kde jsou aktéři, jde zredukovat na pouhý trh nebo obecněji kalkul, člověk není výjimkou.

Co to je tedy makeup? Makeup omlazuje, ozdravuje a činí nositelku zdánlivě sexuálně vzrušenou a v důsledku i vzrušivější. To všechno samozřejmě zdánlivě, makeup je nástroj na manipulaci, je to forma obelhávání, ale to je teď nad rámec článku. Muži makeupy nenosí z různých důvodů, ale o tom se teď taky nebudeme bavit. Člověk makeupem získává na momentálním statusu jak mezi ženami, tak mezi muži. Jestli někdo říká, že makeup nosí proto, že sám se v něm cítí dobře a z jiného důvodu ho neností, tak se plete a je to ignorant. Reakce společnosti na makeup je tak silná, že musí být zahrnuta ve vaší kalkulaci. V makeupu se možná cítíte dobře a sexy, ale vaše cítění se dobře (tedy zvýšení sebevědomí) také přispívá na vaší hodnotě na sexuálním, sociálním a ekonomickém trhu. Vše, co děláte, nakonec nějak upravuje váš vztah se společností, vaše existence je tak ovlivněna existencí společnosti, že nic neděláte bez toho, abyste existenci společnosti do toho nezahrnuli.

Muslimské ženy se malují. Muslimské ženy nosí šátky. Je nyní pokrytectví zřejmé? Skrývají sexualitu ve vlasech, ale zvýrazňují sexualitu v jiných částech hlavy. Ukazuje to na to, že šátek je znakem falešné cudnosti, a že je to pokrytecká racionalizace prostého navyklého kulturního zvyku. Takže když vidím zmalovanou muslimku v šátku, ptám se sebe s úsměvem, jestli nás vidí jako přesexualizovaná prasata, ale sebe jako cudnou a bohabojnou. V takovém případě není hidžáb věc praktická, ale věc symbolická. Asi jako když zamknete dveře baráčku na řetězi a okolí ukazujete, jak hrozně dbáte na bezpečí vlastního domu, ale zase necháváte celý den dokořán otevřené zadní okno, neboť je v sousedství děsnej hic.

Pozn: Když jsme u toho, musím dodat, že obdobným způsobem mne dostávají nemladé ženy, které lamentují nad kultem mládí, ale samy se malují. Musí svůj makeup nenávidět, protože symbolizuje odporné chutě společnosti, kterým se musí přizpůsobit, aby vůbec mohly přežít a vrznout si!

Pozn 2: Mé opovržení staví na předpokladu, že jsou úvahy hospodského laika výše pravdivé. Zas tolik kapacity jsem tomu nevěnoval a s nikým jsem to nekonfrontoval. Najdete-li skulinku, suňte to do mne! Je to úplně téma na bakalářku... Buď to, nebo freudovskou analýzu Baumanovy obsese tekutostí.

Sexismu v reklamách neuniknete

2. ledna 2017 v 15:31 | Krásný Člověk |  Sexualita a společnost
Sexismus je všudypřítomný už z definice. Představte si reklamu na kosmetický nebo módní výrobek. Tato reklama může mít v centru muže nebo ženu a oba tyto gendery usazovat do role buď pasivní nebo aktivní. Všechny 4 varianty si do detailu rozebereme.

Varianta 1: Středem reklamy je muž. K tomu je připojen popisek: "Buďte svůdný". Tato varianta je sexistická, neboť zobrazuje ženu jako sexuální objekt, který má muž získat.

Varianta 2: Středem reklamy je muž. K tomu je připojen popisek: "Nechte se svést". Tato varianta je sexistická, neboť zobrazuje ženu jako sexuální objekt, který je determinován k obšťastnění muže, patriarchálního dominanta.

Varianta 3: Středem reklamy je žena. K tomu je připojen popisek: "Buďte svůdná". Tato varianta je sexistická, neboť zobrazuje ženu jako sexuální objekt, jehož nejvyšším cílem je uspokojení muže.

Varianta 4: Středem reklamy je žena. K tomu je připojen popisek: "Nechte se svést". Tato varianta je sexistická, neboť zobrazuje ženu jako sexuální objekt, jehož účelem je nechat se získat.

Sexismu na ženách v reklamách prostě neuniknete.

---

EDIT: Jak vidno, takřka nikdo můj článek nepochopil. Ani Pražský poděs. Ani moje vlastní matka. Jenom můj otec, antifeminista na odpočinku, si všiml, že logika je naprosto absurdní, takže to je parodie. Logika je absurdní v tom, že ať proměnné obrátíte jakkoliv (muž x žena, dominantní x submisivní), vždy je závěr ten, že žena je vyobrazena ve špatném světle, totiž ve světle, které implikuje sex s mužem. Pošahané feministky se cítí, že je tyto reklamy deeterminují k sexu s muži. Zda je jakože vyobrazena jako objekt, který má muž získat, nebo jako objekt, který hodlá muže uspokojovat, je úplně jedno. Všechno jsou to jen záminky. Například dole v komentářích 2 a 3 se "SimpleName" a "Ja" ani neshodnou, co jsou teda sexismy na mužích a co na ženách. "Ja" tvrdí, že varianty 1 a 4 jsou sexistické na mužích, "SimplneName" zase považuje varianty 1 a 3 za shodné, tedy za sexistické vůči mužům nebo ženám.

Můžete říct, že sexismus je vůči oboum pohlavím ve všech čtyřech variantách, případně že je jen v některých variantách vůči jen jednomu pohlaví. Ale stejně tak můžete říct, že v tom žádný sexismus není. Důležité je, že toto vnímání sexismu je tak nadužívané hysterickejma citlivkama, až ztrácí význam v obecném vědomí.
 


Dopis Krásčině kamarádce

25. prosince 2016 v 0:20 | krasny clovek |  Dopisy, které nepošlu
Milá Krásčina kamarádko!

I s Tebou si musím vyjasnit pár věcí.

Zaprvné se omlouvám, že zníš vždy jako sidekick. Nečekal jsem, že o Tobě budu v dopisech pro Krásku tak často mluvit, takže jsem Tě nakonec označoval po celou dobu jako Krásčinu krásnou kamarádku. Je urážlivé říkat "Asterixův tlustý kamarád" a "Mariův zelený bratr", protože to vychází z toho, že ta druhá osoba (Obelix a Luigi) jsou méně známí než hlavní hrdina. Feministky se můžou vztekat jak chtějí, ale označením "manželka Billa Gatese" osloví novináři mnohem více lidí, než když napíší "Melinda Gates", žádný sexismus v tom není a jenom to vypovídá o tom, kdo je známější figura. Na "urážlivé" se v novinařině nehraje. V našem případě je to urážlivé ale proto, že jsem vůči Tobě nespravedlivý. I Ty jsi úžasná, takže je nechutně nespravedlivé, když Tě svým vyjadřováním stavím do pomyslného stínu Krásky.

Přitom jsi to byla Ty, do které jsem se "zamiloval" jako do první. Jsi totiž na první pohled výraznější než Kráska. Víc sangvinická, víc veselá, více emocí je na Tobě vidět. Kéž bych si pamatoval, kdy jsem si Tě poprvé všiml! Možná to bylo ještě před vaší imatrikulací. Vím, že jsem prosil svého bývalého spolužáka, moc fajn chlapíka, který byl pověřen moderováním imatrikulace, aby mi zjistil jméno "tý hezký primátky" (má oblíbená slovní hříčka se slovy "primánka" a "primán"). Jen jsem si z něj dělal legraci, nemohl samozřejmě vědět, kterou jsem "tou hezkou primátkou" mohl myslet. Už to ani nevím já sám, ale tak nějak doufám, že jsi to byla Ty.

Pak jsem zjistil Tvoje jméno od jednoho Tvého spolužáka (od pohledu asociálního), se kterým jsme vzájemně mnohokrát hodili jednoduchý pokec. Asociálnost lidem občas pomáhá dělat šílené věci, například dokázat se bavit s o pět let starším klukem. Každopádně jsme jednou stáli spolu ve frontě na oběd a Ty a Kráska jste seděly již s obědem čelem k frontě. Prozradil mi Tvé jméno, ale trošku tam byly u obou z nás zmatky v komunikaci (jednak kvůli naší asociálnosti, jednak kvůli okolnímu hluku), takže jsem si nebyl jistý, zda to je opravdu Tvé jméno. Snad druhý týden jsem stál za Kráskou, když si objednávala oběd. To jsem na vás ještě nemluvil, takže si mě nevšímala, když jsem jí koukal přes rameno a snažil se na terminálu zjistit její jméno. Asi objednávala oběd Tobě, neboť tam bylo Tvoje jméno, což jsem asi nemohl vědět. Za nedlouho jsem vás ve frontě na oběd oslovil, ale samozřejmě jsem jména obrátil. Trošku jste se tomu nuceně zasmály, podivně se podívaly na sebe a to byla asi ta nejpozitivnější reakce, jakou jsem vám kdy vyrobil. Kdy to jenom bylo? Ještě rok 2014 nebo nějaký leden nebo únor 2015? Jak si vzpomínám, i po tomhle prvním kontaktu jsem měl ještě šanci, stačilo být potom jednoduše mírný, nápomocný a respektovat každý váš pohyb. Koneckonců jsem vás přeci jenom trochu pobavil svou zmateností a patosem. Chtěl jsem ale kontakt hned, chtěl jsem výsledky hned, ale neexistovaly rychlé záminky, pod kterými bych vás mohl mírně oslovovat. Také jsem se bál že vás obě ztratím, jakmile za pár měsíců odmaturuji a zmizím do světa. Záminky a vhodné příležitosti, na které bych měl trpělivě čekat, jsem tedy vynechal a pustil se "na věc".

Tak začalo mé pokřikování, legrácky, narážky, iracionální oslovování a snaha o vzbuzení pozornosti. To bylo peklo. Jiné holky i ve vašem věku to baštily, ale to byly holky dobrodružné, o kontakt se mnou víceméně stály a navíc jsem tehdy o tolik starší vůči nim ještě nebyl. Kéž bych váš charakter odhadl lépe! Brzo jsem k tomu přistoupil tak, že jsem u vás vše ztratil, takže jsem se to snažil pateticky zachránit nebo sobecky alespoň něco trhnout. Nedokázal jsem to vzdát, nemohl jsem jen tak odejít od něčeho, co vypadá tak úžasně. Každý den jsem v tom byl hlouběji a každou chvíli jsem na vás objevoval nové a nové nádherné věci. Tehdy největší kopanec do rozkroku bylo Tebou zablokování na Instagramu. To jsem nechápal a byl akorát frustrovaný, takže jsem zase přidal na síle... Bylo to zacyklené - čím jsem za vámi utíkal rychleji, tím jste rychleji utíkaly vy dvě. Kdybych přestal, jak byste si to vyložily? Začala by vám přecejenom lichotivá pozornost chybět? Nebo byste si oddychly (což by bylo dobře) a vzaly to tak, že jsem o vás nikdy nestál upřímně, neboť jsem zrazu přestal? Nevím, jak jsem si na tohle odpovídal a zda jsem si takové otázky vůbec pokládal.

Proč u každé ženy volím špatnou taktiku? Cudným holkám nabízím sex a k sexuálním anarchistkám přistupuji jak konzervativní gentleman. Toto jsou jen hypotetické extrémy, ale tak nějak to chodí. Na květinku jako jsi Ty jsem nemohl pokřikovat a já přesto pokřikoval. Máš ráda humor a vyvádíš, chceš kvést a energii věnuješ do růstu do výšky, ale nejsi schopná ustát menší drsnější přístup ze stran špíny realismu. Jedna slečna stejně stará jako Ty, asi ji znáš, mi posloužila k pokusu, který byl něco mezi ryzím vědeckým experimentem a recesistickou snahu o absurdno s vizí úspěchu. Odpovídala mi možná překvapeně, ale odpovídala a nakonec to byla ona, kdo mírně "vyhrožoval". Tak přesně na tuto slečnu bych měl pokřikovat a být vlezlý, neboť té by se taková zjevná pozornost od kluka určitě líbila - nebo aspoň spíš líbila.

---
Sladká Ty, už to musí být dva roky a já furt na Tebe beznadějně myslím. Jsou chvíle, kdy myslím hodně, jsou chvíle, kdy myslím málo. Kéž bys věděla, jak mě to trápí! Kéž bych věděl, jak Tě to trápí! Nebo trápilo - doufám totiž, že jsi už zapomněla. Jak u Krásky tak i u Tebe doufám, že za tři roky budeš někdo jiný, takže budu moc přistoupit k novému člověku, který mne již zpracuje s chladnou hlavou. Moc si přeji, aby jsi i Ty z toho něco měla. Pokud z toho nebudeš mít sentimentální požitek jako já, aspoň bych Tě mohl vzít do nějaké hezké restaurace (s vegetariánskou nabídkou a svou oblíbenou koženou bundu si nevezmu, neboj!), abych vykompenzoval Tvůj čas alespoň něčím materiálním když už ne emočním. Rád bych ti slíbil, že by jsi ze mne jako takového měla intelektuální nebo citový požitek, ale nemohu, páč by to bylo průhledně sobecké - abys dosáhla také nějakého duchovního naplnění, znamenalo by to, že mě musíš mít ráda. A to je jenom na Tobě.

Jak zařídit, abys mě měla nebo mohla mít ráda? Jedna možnost: musel bych na čas zmizet úplně a neaktualizovat v Tobě Tvou nechuť vůči mě každý druhý týden nějakou mou poznámkou nebo průhledným činem vykonaným kvůli Tobě nebo Krásce. To zahrnuje i zmizení z okruhů, ve kterých se oba přirozeně vyskutujeme, protože mám důkazy, že se o mně mluví, zmiňuje nebo alespoň "kolektivně ví", takže projevy atmosféry "kolektivního vědění" Ti mě musí připomínat. Pokud Tvůj negativní pocit ze mne vyprchá díky izolaci, mohl bych čistě teoreticky začít znova s čistým štítem. Uvidíme, jak to bude, pokud něco bude.

Trošku mě na mně štve, jak skoro všude předpokládám, že Ti budu věrný i za 3 roky, tedy i po pěti letech "známosti". To by celkem dělalo 5 let Tebe. Myslím, že to není tak absurdní představa. Se svou Exskoropřítelkyní jsem si skoro až po 5 letech "vyříkal" věci. Trošku mi to ulehčilo, i když to nebylo úplně šťastné (a hlavně ne osobní, ale internetové!!). Dokázal-li jsem mít svou Exskoropřítelyni mít rád tak dlouho (a pořád mám, i když důkaz jejího života je jen jeden a vágní, takže můj pocit uvadá), mohl bych mít tak dlouho rád i Tebe a Krásku.

Zamilovaný, zamilovaný, leda čert ví, proč jsem ještě stále zamilovaný. Jsi tak veselá a přátelská! Jsi "živel", jak správně řekla učitelka, která mi dávala dobromyslné kázání hned druhý den potom, co jste si oprávněně s Kráskou stěžovaly, že se vás snažím kontaktovat i po ukončení vlastního studia na škole. Měly jste pocity bezmoci? Za ředitelkou jde jen dítě, které je bezmocné. Asi určitě jste se cítily bezmocné. Ale tu moc mi všechno zarazit máte v sobě, jste přece ženy, myslely jste si snad, že bych se vysloveně vykašlal na to, co by mi bylo z vašich úst řečeno? Nevěříte mi? No já si taky v tomto nevěřím, nebojte, ale určitě by to stálo za pokus. Miluji vás přece, to znamená, že chci harmonii (nebo alespoň zdání harmonie), nikoli vás jednorázově dominovat a dostat do pozice, kde budete jako permanentně těhotné a připásané ke křeslům s odsávacími trubkami na ňadrech.

--
Dal jsem si od psaní den pauzu a co se nestalo: Našel jsem Tvou fotku z tanečních. Sám jsem ji musel vyhrabat z těch několika stovek fotek. Ano, aktivně jsem hledal Tebe nebo Krásku. Dal jsem ti na tu fotku "lajk" (a zase jsem se mírně připomněl... bože můj). Vím, že můj lajk přímo neuvidíš, protože jsem zablokovaný. Považuji to za můj symbol oddanosti Tobě, ale prakticky pro mě, asi jako když pokládáš kytky někomu na hrob. Říkám zesnulému, jak na něj vzpomínám, ale ve skutečnosti o těch květinách vím jen a jen já. Nevím, jestli Ti to někdo vykecá (varuje, upozorní, naznačí), že jsem Ti ji olajkoval. Možná jo. Rozhodně rozšířím to "kolektivní vědění".


Co to je za fotku? Je to nejkrásnější fotka ze dvou prostých doplňujících se důvodů. První a můj osobní důvod je zřejmý - jsi tam Ty. Druhý důvod, který umocňuje ten první a je jím i zpětně umocněn, je kvalita fotografie, tedy je to důvod řemeslný. Ano, nejsem fotograf, ale rád si na znalce teď zahraju. Je to portrét, je to ostré a plné detailů. Nejsi na fotce překvapená jako polovina lidí na ostatních fotkách, tvůj výraz tedy není trapný svým vyjeveným výrazem, díky tomu fotka úžasně vystupuje. Pokud by jsi byla překvapená nebo se křenila, byla by to stále nejkrásnější fotografie už jen díky tomu prvnímu důvodu, ale to je teď jedno. Na fotce se plně soustředíš na něco (asi to bude pan lektor), což dodává fotografii na serióznosti a profesionalitě. Nemáš vynucený úsměv, jsi soustředěná a... naprosto dokonalá. Kulatá tvářička, nosánek, docela sytá červená rtěnka... Obsah Tvé tváře je jakoby blízko u sebe, ale po stranách nenechává zbytečně velké prázdné místo. Všechno je tam dobře propočítané, nic není široké ani zakroucené, nahlé nebo moc velké, nic není displastické ani zavádějící. Mám moc rád u slečen kytičky ve vlasech, také i malinké mašličky a stužky (ale ne čelenku nebo čepice s kočičíma ušima, proboha!), a Ty jsi mě správně potěšila: máš růžovou kytičku ve vlasech. Jsi celá ve "vintage" stylu a je to i "peculiar". Vím, že tato dvě slova a styly máš ráda. A moc Ti sluší.

Jak se z té fotky cítím? Sebevražedně. Ano, čteš zprávně. Doslova jsem se rozklepal, třesou se mi ruce. V textu proto dělám překlepy, budu je muset později opravit. Cítím se tak proto, že toto je vrchol vší krásy. Dále než sem k hranicím legality jít nelze. Miluji Tě tak moc a nesnesu, že zde musím končit. Ta fotka je vrchol mého požitku a z vrcholku lze jít už jen dolů. Závidím tomu tupému něvědomému chlapci, který za tebou stojí rozmazaný. Měl jsem chuť se zabít, ano fakt mi to přišlo na mysl (a do minuty odešlo), protože jinam než sem se už nedostanu: Toto je konec, dosáhl jsem maxima, není důvod pokračovat, je čas to zakončit. Chuť se rozbrečet, ale nerozbrečel jsem se - škoda. Nebudu psát už dál věty, jen napíšu to, co mi ještě přichází na mysl, tedy brainstorming: čumáček, princezna, ostré a baculaté, hezký nosánek, drobná, hebké, holčičkovské, něžné, milé, krček, chuť zlíbat její plné rty (jak jsem už psal v dopisech Krásce!), líbat na krk, milovat ji. Fotku si vytisknu a nalepím do deníku. Bude to v pořadí třetí fotka. Škoda, že černobílá malá fotka nezachytí všechny drobnosti - například akné. Na nose máš nějaký flíček - je to piha? Nikdy jsem si jí nevšiml. Jak je to vintage fotka, láká mě, abych si ji dal do medailonku a koukal na ni, zatímco budu v zákopech přečkávat minometnou palbu. Tuto příjemnou představu jsem měl i u jedné fotky Krásky, ale teď nevím, jestli jsem to zapsal. Nerad bych se opakoval.

Pomoc mi! Nemůžu dělat nic. Tíží mě vina z chyb, tíží mě izolace a kvůli ní tě nemůžu chválit a obdivovat. Já potřebuji, abys můj obdiv slyšela. Bez Tvého vnímání je můj obdiv prázdný. Ano, položím Ti kytky na hrob... ale tam mě slyšet z principu nemůžeš, takže nemůžu být smutný z promarněné snahy. V naší situaci tu ještě je šance aspoň teoretická, ne? A že nejsem schopen vychytat mou šanci mě frustruje a ničí. Werther si tak moc přál, aby jeho milovaná umřela!

Milovaná Ty... chci Tě oslovit jménem! Renato, Roberto, Ulriko... Ne, nejde napsat Tvé jméno, i dělat slovní hříky je risk. Napsal jsem přeci Tvé jméno před rokem na tabuli a z následků jsem měl problém. Mávl bych nad tímto problémem rukou, kdyby to bylo v jiném kontextu (např. kdybych tím urazil etiopského velvyslace nebo nepřímo navedl k prolomení pin kódu paní Kropáčkové z Lhotky u Frýdku-Místku). Ale jestli jsem tím ublížil někomu, koho tak moc miluji, své druhé polovině, nejde na to nemyslet. Ano, Tvůj pocit ublížení Ti už možná odezněl, podkládám to tím, že v Tvém věku je rok ještě stále docela dlouhá doba, ale zase to může mít následky takové, že si mě už nepustíš k tělu, protože máš (jako děti mívají) zažité, že já jsem něco špatného (budu teď předpokládat, že nemáš žádné vysloveně trauma, které by tě ovlivňovalo). Takže ti nemůžu říkat to, co by měl moci dělat každý.

Chci Tě pomazlit, přitulit se k Tobě a milovat se, ale na to všechno právo nemám. Možná na "udobřující" nebo "kamarádské" objetí, to je už záleží jen na Tvé laskavosti. Ale mám "právo" si tě vzít stranou od ostatních, posadit se k Tobě na půl metru a říkat Ti, jak jsi krásná, úžasná a co pro mě znamenáš. To musíš vyslechnout, neboť je to součástí konvencí. Je konvenční a slušně si aspoň vyslechnou hezká slova od někoho, kdo nás nezajímá. Nelze si z toho odnést nic negativního, lze si z toho snadno neodnést vůbec nic a úplně nejsnáze si z toho můžeš vzít něco pozitivního.

V jednom dopise pro Tvoji spolužačku jsem psal, aby věnovala z celého dopisu pozornost jen jedné větě: Mám tě rád. Pak jsem jí dopis poslal, čímž jsem sebe zklamal, ale zase jsem nebyl tak překvapený, neboť jsem po této možnosti nejmenším možným koutkem oka mžoural už během psaní. Každopádně spolužačka reagovala zaraženě a v její skromné a výmluvné odpovědi se tato jediná věta, které měla věnovat pozornost, nepromítla. Nyní prosím Tebe, abys věnovala pozornost zase této jedné jediné osamělé větě:

Miluji Tě. Nebo něco v tom smyslu.

Co se v Tobě probudilo, když jsi tuto větu právě slyšela v čisté podobě? Odmysli si mě, odmysli si všechen kontext a naučený skepticismus vůči těmto náhodným zvoláním, která v praxi mohou skrývat "úchyly". Buď na chvíli tabula rasa, buď Rousseaův harmonický divoch. Máš to? Jsi potěšená? Pak tedy Miluji Tě, Miluji Tě...

Co dělat? Poraď mi! Ano, vím, že Tobě i Krásce to plně vyhovuje beze mne, jak mi osobně napsala Krásčina maminka. Rád bych bral i ohled na vás, to samozřejmě. Rád bych, ale nejde to. Nechci věřit, nedokážu uvěřit, že váš život "beze mě" je ta nejlepší možnost. Pokud jsem vás traumatizoval (čemuž nerad věřím), tak by mohl kontakt se mnou vyléčit toto trauma. Pokud prostě nechcete, zkusím svou existenci krystalizovat na něco univerzálního - peníze, dárky. Emočně se ode mne odpoutejte, aby ani ty peníze a dárky nesmrděly po mně! Ale totéž mohu říci já sobě - "Emočně se od nich odpoutej!"

---
Cyklím zde jedno a to samé, viď? Už jsem o tom psal Krásce. Je to totiž proto, že můj cit trvá a stagnuje. Duní to jak zvon a vibruje i dávno po posledním úderu. Mám stále co říct, ale nic nového říct nejde. Každý vztah by se měl rozvíjet a měnit, to je součástí zdravých osobností. V žádném případě není pro nikoho zdravé být dlouho na jen jednom a navíc nepohodlném místě. Ano, svým způsobem se můj vztah k Tobě malinko posunul a pozměnil. Hle: Často si otevřu Tvou nebo Krásčinu fotku a koukám se na ně, zatímco pracuji nebo se flákám. Před pár dny jsem si otevřel jednu z Tvých posledních fotek a pocítil jsem znechucení. Tvá tvář se mi nelíbila, přišla mi divná, měla divné záhyby a vypadala jak špatná socha z modelíny. O den později jsem ten pocit neměl. Takhle silnou epizodu jsem ještě neměl. Stane se mi, že na Tebe ani Krásku jenom nemám náladu, ale toto "nemít náladu" vykrystalizovalo poprvé ve znechucení. Nevím, jestli je to stejný pocit ve své silnější verzi, ale určitě budou souviset, neboť "náladu na vás" jsem v posledních měsících nemíval často. Nevím, jestli je to znakem toho emočního odpoutání, o kterém mluvím výše. Může to být jen emoční vření z frustrace, ale oddanost a samozřejmost tam bude v téhle době stále.

Znám člověka, který je nešťastný a smutný ze svého rodiče. Navrhoval (či spíš nadhazoval) jsem, aby tohoto rodiče vypustil ze svých emocí, aby se od něj odpoutal a udělal z něj cizince, neboť z něj nemá nic dobrého. Ten člověk to ale nedokáže, neboť je ten rodič pořád jeho krev. Byl by-li to pro něj z definice cizí člověk, nezáleželo by mu na něm a snadno by se ho zbavil, ale jak je to jeho rodič, emoční zaháknutí tam bude dlouho a zbaví se ho těžko. Totéž nebo něco podobného ve zředěné formě mám já s Tebou a Kráskou. Prostě vám budu věrný, ať se děje co se děje, neboť jste součástí něčeho Nad, co mne s vámi spojuje. Povzdechnu si nad vším možným (vaším názorem, outfitem...), cítím se vámi zrazen a uražen a znechucen (mé sobecké Id je uraženo a zrazeno a znechuceno, objektivně na vině vůbec nejste, samozřejmě!!), ale jste to furt vy dvě a já vás mám rád a "budete tu se mnou a já budu s vámi".


Miluji Tvůj úsměv, Tvé oči, Tvůj takřka nezáměrně flirtující pohled.

Všechno je to jenom bolest. Nejenom z nenaplněné lásky, nejenom z toho, že jsem někomu nějak ublížil a byl ponechán ve vlastních výčitkách, nejenom z toho, že Tě řádně neznám a živořím na fotkách a vašich textech, které jsou bez emocí a autenticity. Bolí mne také vidět další várku lidí, jak řádně dospívají. Bolí mne vidět, jak se další generace housenek mění na motýly. A já - přestárlá housenka! Rád bych dospíval s Tebou a s Kráskou, ale řádně, řádně se vším, co k dospívání patří. Výjezd na chatu s krásnými lidmi, společná a úsměvy oplývající fotka z tanečních s krásnými lidmi. Držíte se, dotýkáte se a jste krásní. Rád bych oplýval nadšením, elánem, úsměvy, intimitou - jedním slovem: krásou - jako vy všichni! A co teprve ta bující sexualita - stydím se o ní mluvit! Sám sebe ponižuji myšlenkami na to, jak se vás na fotkách čí rameno dotýká, jak vám kam který prst šátrá, co se děje po veselém večeru v tanečních! To vše mne přitahuje a přeji si to řádně projít s vámi, neboť když se to mělo dít mně, bylo to plné křeče a hnusu. Zahákovat se takto za vás (nebo kohokoliv) je ale svinstvo, sobecké neautentické svinstvo. Bolí mne podkopávat svůj pocit náklonnosti vůči Tobě touto úvahou a bolí mne oči, neboť jsou tři hodiny v noci. Nechci svým pocitem zoufalství mást sebe ani nikoho jiného - hlavně nikoho jiného. Nejde hledat lék na zoufalství v někom, nelze na nikoho klást tuto zodpovědnost.

Proč se to děje? Co dělat, když pohodlné řešení spočívající v lásce k vám je falešné a zavádějící? Život je to jediné, co mám. Brzy ho budu muset vrátit, tak ať ho opravuji řádnými nástroji! Ach, ta sžíravá reflexe!

Prosím, posaďme se spolu všichni na hodinu do kavárny, posaďme se jako dva lidé, kteří chtějí na světě vyrobit trochu radosti. Víme-li, že mým skutečným cílem je léčit si na vás komplexy, tím spíše náš kontakt převeďmě na peníze a naturálie, abychom předešli zmatkům a lžím.

Prosím.

---
A vida, jsou Vánoce! Máme po večeru a já zde sedím (rozvaluji se, povaluji se) v novém svetru. Je tyrkysový s límečkem a třebaže není v módě, sluší mi a budu ho nosit rád. Právě jsem se s máti dodíval na Lásku nebeskou. Nevím, jestli ten film Ty a Kráska znáte, ale věřím, že by se vám moc líbil. Já k němu mám podivný vztah - ano, je to výborně natočený a zahraný film, člověk se pobaví a i zasní, ale jakmile jdu na dřeň nebo osobní úroveň, tak s ním mám mnoho problémů. Například nic nechodí tak, jak v tom filmu. Moc rád bych se postavil před Tvůj balkon a povídal Ti všelijaké krásné věci, jaké si povídají ti nalíčenci podle vyumělkovaného scénáře. Rád bych ještě teď provedl zběsilý úprk k Tvému bydlišti, zazvonil a romanticky v zimě čekal. Problém je ten, že jen já jsem rozněžnělý, Ty jsi možná z právě proběhnuvšího Štědrého večera také, ale určitě ne způsobem, jakým jsem já. Tudíž toto zazvonění by dopadlo leda zavoláním na policii. Oh, kéž by toto byl ten absurdní scénář! Ten film mne dostal do rozpoložení, kdy nevěřím příjemnému přirozenému rozněžnění a nechci se vrátit do obyčejného každodenního útlumu. Projevuje se to na vztahu ke knize, kterou tyto dny čtu. Mám zní dusivé pocity, tíží mne suchost a snobství obou protagonistů, bojím se klidného konce jejich klidného života. Je to krásná kniha a k jejímu autorovi se rád vracím vždy ve stavu nouze. Ovšem nyní mne tento tlumenỷ život reprezentovaný knihou nepřitahuje, hnusí se mi a vidím v něm pokrytectví a trpitelství, nechci tu knihu číst. Neboť z filmu jsem přijemně naladěnỷ a mám chuť na jednoduchou lásku. Obě strany se zdají falešné - jak ta líbezná, tak ta pesimistická. Co mám dělat, jsem-li s emocemi na roztržení?

Kéž bys tu byla! S kým jsi dnes byla a co jsi večer dostala? S kým budeš zítra? Kam půjdete? Na vánoční trhy? Dáte si grog? Tak moc Tě miluji! Tolik lásky a věrnosti ve mne je, je toho tolik, až se to mění ve hněv a agresivitu, neboť ty jako jediné mám možnost dávat někde najevo.

Přeji Ti krásné Vánoce. Kéž nebudeš jako já, protože jinak by to v tomhle věku byly pro Tebe jedny z posledních krásných Vánoc.

Bože, ta vášeň!

Pár starých básniček z nešťastné éry 2011-2013 (I.)

18. prosince 2016 v 23:40 | krasny clovek |  Moje umění
Při kuchání staré flashky jsem si krásně zavzpomínal na svá léta mládí, kdy mi bylo sladkých 15 a 16 a brzkých 17. Laskavě zavzpomínejte se mnou!
---

Jedna z prvních básní, kterou jsem systematicky vyrobil pro vlastní potěšení (a exhibici), vznikla jako pokus o přeložení slavné básničky ze hry Portal. Inspirace je pro zasvěcené zjevná.

Svatba
Bez bolesti bez hádek
velká láska plane,
nejkrásnější z děvčátek
přede všemi stane
Bez bolesti, bez krutosti,anděl vedle stála k mé velké ubohosti,
Bez bolesti bez hněvu
vdávajíc se slyší,
dlouhé tóny mého splínu,
jak v dáli hrůzně kvičí

Bez bolesti bez krutosti
anděl vedle stál
a k mé velké ubohosti
na harfu si hrál

(((Alternativní sloka, která se nikam ani moc nehodí, vytvořená na pseudopočest mé bývalé spolužačky Evy:
Bez bolesti bez hněvu,
v černém přišel k nám,
on vzal mou milou Evu,
že prý mám žít sám.)))
---
Strachy se nejlépe vyjadřují básní.

Láska k ledu
Jsi to ale velká kráska,
na popsání stačí hláska!
Chtěl jsem ti tvé líce líbat,
serenády v noci zpívat!

Láskou jsem jen tiše bloudil,
podle krásy tě já soudil!
Na trůně sedíš, vysoko hledíš,
ledové království, tomu ty velíš!
---

Následující báseň mi způsobila vtipné pubertální problémy. Můj... svérázný... spolužák v tom našel patrně sex nebo něco s mou první velkou crush a svůj vejmysl využil pomocí drbů k nabytí sociální prestiže uvnitř naší třídy. Ale na to teď nemysleme a užívejme si nádhernou gotickou rýmovačku.

Epitaf
Černá můra tiše letí
nad osobou s bledou pletí
Malá dívka u mě pláče
Requiescat in pace!

(Varianta: "Malá dívka v rohu pláče" odstraňuje lyrický subjekt, takže činí báseň méně složitější. Přítomnost vypravěče ale přidává nové možnosti interpretace.)


---

Mé sexuální básně byly vždy blbé a pubertálně nadržené - třeba ta o Markétě a pouliční anketě: Vyběhla z domu plačící Markéta/zastavila ji pouliční anketa...!! Bohudík, že jsem ji už před lety smazal a vytěsnil. Ovšem následující sexualizovaná báseň stojí za to, neboť předpověla mé sociologické zaměření!

Cyklus života
Šmajchlují se rádi,
ještě když jsou mládi,
Než jim přijde stáří,
ať se rychle spáří!
Až to bude hotovo,
začne báseň nanovo!
---

Náhodná rýmovačka z tramvaje.

Loterie
Chlapeček si dívku přál,
myšlenkama se jen hřál
Mrcha osud vytáh' los,
smolař chlapec utřel nos!

---


Pokus o satiru.

Sajuzký sauz
Matička Rus je vzor,
odvrátila každý vzdor,
vyhnul se jí vždy i mor
soudruh byl i tady škvor!

Řiďme se podle skvostného,
státu vždy tak mocného,
za vlast, za matku,
pohni prdelí ty spratku!

Tak budujme lidem iluzi,
budujme levicový stát!
Spojme se, soudruzi,
budem peněženky sát!
---

Když se mi jednou v důsledku kodrcání autobusu na dálničních dírách vztyčil můj nejmenší a nejroztomilejší úd, složil jsem tuto komedii.

Dálnice v Čechách
Najali dělníka ulice:
"Vybudujte nám tu silnice!"
Když ji stavěl tak snad pil,
nejednou se mi postavil

Je to smutná příhoda
však plyne z toho výhoda!
Máte problémy s erekcí?
Projeďte se českou dálnicí!

(((Varianta:
Chcete mít silnější erekci?
Projeďte si českou silnici!)))

Další články


Kam dál