Jazykové pasti masturbace

Článek ze seriálu

Dlouho jsem přemýšlel o tom, jakou to správnou předložku máme použít jako Češi, když mluvíme o masturbaci. "Masturboval jsem a přemýšlel jsem o ní" jsou zbytečně dvě věty. "Masturbovat" je sloveso a "ona" je předmět a objekt, čili bychom mohli použít nějakou předložku. Mnoho lidí v zájmu tohoto usnadnění používá různé předložky, včetně mě, ale je to neorganizované a zmatené a mnohdy to zní úchylně, proto jsem se rozhodl obeznámit s výkladem ke každé české předložce a uvést argumenty proč ji použít nebo nepoužít. Abychom předložku mohli použít, nesmí už mít nějaký jiný význam, případně může mít jiný význam, ale původní význam nesmí být silnější než nový význam.

"Masturboval od."
Od implikuje nějaký směr, v tomto případě negativní, čelem vzad. Pokud bychom tuto předložku použili, posluchač by si mohl myslet, že "masturboval a stál zády k ní." Pokud bychom se chtěli přiblížit k abstraktnímu významu předložky od, pořád by se to nezbavilo negativního dojmu, ale masturbace je věc hezká, takže vyžaduje dojem pozitivní.

"Masturboval nad ní"
Nad znamená nějakou lokaci. Ovšem je už i používané v abstraktním smyslu jako "přemýšlel nad ní", protože když nad něčím přemýšlíte, jaksi se vznášíte ve vlastních představách a jste nad realitou. Podceňovanou složkou masturbace je právě přemýšlení, tudíž si slovo nad můžeme půjčit. "Masturbace nad" má ale i doslova lokální význam: "Masturboval a byl nad." Ovšem každý díky "přemýšlel nad", které neznamená, že "přemýšlel a byl nad", ale že "dlouho se zaobíral myšlenkami na ní", a díky významovému překrývání slov masturbace a přemýšlení, může pochopit, že "masturbace nad ní" neznamená "masturbace a nacházení se nad ní".

"Masturboval na ni/ní."
Zde se také nabízí paralela s abstraktním "myslel na ni" přesně jako v případě "masturbovat a přemýšlet", ovšem je zde i fyzické "plival/házel/kašlal na ni", tj. produkt jeho činnosti dopadl na ni, případně lokální "nacházet se na něčem". Masturbace je jak fyzická tak duševní činnost, ale kvůli převládajícímu materialismu si posluchač spíše představí tu fyzickou. "Masturboval na" by znamenalo 1) "ejakuloval na ní" (po vzoru plival/házel atd) 2) "masturboval a seděl na ní" (po vzoru "nacházet se na").

"Masturboval s."
S zde představuje duševní nebo fyzickou přítomnost. Znamenalo by to tedy "Masturboval a ona byla přítomna", případně "masturboval a ona mu pomáhala" po vzoru "učil se s ní" nebo "hrál si s ní", což nemusí znamenat, že ona byla přítomna, ale třeba že to dělali přes webkameru.

"Masturboval bez ní."
Woody Allen řekl, že mastrubace je sex s někým, koho milujete. Tato předložka je pravdivá, jelikož většinou při masturbaci přemýšlíte nad někým, kdo zrovna není přítomen (je-li přítomen, tak se mu spíše nechce zúčastnit se vámi pravděpodobně vyžadovaného koitalního aktu, čili tam stále abstraktně není), čili se varianta "masturboval bez" na první pohled nevylučuje s myšlenkou "masturboval a myslel na ní". Bohužel, je třeba si uvědomit, že "bez" předpokládá "s", tj. je zbytečné konstatovat negaci, pokud není pozitivum uvažováno, např. matematici se zaobírají platnými větami a rovnicemi, ale nevyjmenovávají samé neplatné rovnice a věty. A jak jsme si řekli, "masturbovat s ní" není možné, takže masturbovat bez ní je zbytečná negace, navíc sama o sobě je to věc negativní, což, jak jsme si už řekli, masturbace nevyžaduje, neboť je masturbace věc většinou pozitivní.

...
Na ostatní předložky bohužel nebyl čas ani nálada, ale rád věřím, že to jednoho krásného dne dodělám!

Masturboval v ní... Masturboval o ní... Mňam!
 

Nad feministkama nevyhraješ!!

Článek ze seriálu

Poslední dobou si často kladu otázku, co mám dělat, abyste nebyli označeni za sexistu. Občas v situaci zvažuju dvě možnosti a přemýšlím, která je míň sexistická. Zásadně si ale uvědomím, že vlastně obě varianty jsou v jádru sexistické. Nelze nikdy vyhrát. Nelze nikdy!!

---
Pomáháš více ženám? Děláš z nich nesvéprávné blbky a degraduješ tak ženy.
Pomáháš více mužům? Přehlížíš a utlačuješ ženy tím, že preferuješ mužský kolektiv.

Vyzdvihuješ ženskou sexualitu? Jsi nadržený prase a jednáš s nimi jako s kusem masa, objektivizuješ je a jsi sexista.
Vyzdvihuješ ženskou charakter? Jsi intelektuální prase a jednáš s ženama jako s kusem mozku a jsi sexista. (pozn. Tuhle možnost v realitě nenajdete, protože do téhle fáze feminismus ještě nedošel. Ale dojte tam, jestli se muži naučí vyzdvihovat charakter a ne sexualitu, jak se feministky permanentně snaží. Pak si feministky budou analogicky stěžovat, že každý je hodnotí pro jejich charakter, ale ne pro jejich tělo.)

Podáš ženě ruku? Dokazuješ své dominantní postavení a ponižuješ ji.
Nepodáš ženě ruku? Přehlížíš její bytí a ponižuješ ji.

Je žena nahoře - cowgirl? Necháváš na ní všechnu práci a utlačuješ ji.
Je muž nahoře - misionář? Jsi v dominantní pozici a ženu utlačuješ.

Kritizuješ makeup? Bereš ženám jejich sebevyjádření a ženství, utlačuješ je.
Máš rád makeup? Hypersexualizuješ ženy a dáváš nerealistické standarty, utlačuješ je tím.

Dáš ženy do akčního filmu? Podporuješ násilí na ženách a jsi sexista.
Nedáš ženy do akčního filmu? Diskriminuješ ženy a jsi sexista.

Dáš nahou ženu do umění? Objektivizuješ ženy a vytváříš patriarchálně centrované umění.
Dáš nahého muže do umění? Diskriminuješ ženy a vytváříš patriarchálně centrované umění.

Vyobrazuješ ženy necudně oblečené? Sexualizuješ je a bereš si ženskou sexualitu do své moci. Utlačuješ je.
Vyobrazuješ ženy cudně oblečené? Potlačuješ jejich sexualitu a bereš si ženskou sexualitu do své moci. Utlačuješ je.

"Ženy a děti" první na potápějící se lodi? Dáváš tím dáváno najevo, jak žena není lidská bytost a jen nástroj k výrobě dětí, který je třeba chránit. Seš sexista.
"Muži a chlapci" první na potápějící se lodi? Ženy pro tebe nemají hodnotu, protože je necháš chcípnout. Seš sexista.

Přechyluješ, tj. říkáš vědec a vědkyně, zloděj a zlodějka? Diskriminuješ ženy tím, že vytváříš nové kategorie a jiné pochybné identity.
Nepřechyluješ, tj. říkáš jen vědec a zloděj pro obě pohlaví? Diskriminuješ ženy tím, že jim upíráš jejich vlastní kategorii a tedy identitu.

A záverěm:
Nečekáš od žen nic? Podceňuješ je a jsi sexista.
Čekáš od žen něco? Kladeš na ně přehnanené nároky a jsi sexista.

Probíhá sexuální revoluce (už zase?? ještě stále??)? Aneb byrokratizace sexu!

Článek ze seriálu

Kampaň #freethenipple mi furt nedá spát. Ženy prostě chtěj, aby nebylo divný chodit veřejně topless. Chtěj DESEXUALIZOVAT ňadra. V naší kultůře jsou ale ňadra sexualizována, což je prý špatně, když u divochů sexualizována nejsou, respektive tam ženy chodí s kozama ven a chlapi kvůli těmto venkovním kozám nechodí s ptákem nahoru. Dalším argumentem je, že před sto lety by na sebe slečna neoblékla minisukni a dneska se minisukně nosí běžně. Takže když se už ukazujou stehna, kozy na vzduchu jsou dalším logickým krokem. Ano, ale... prostě ne! Já si to prostě neumím představit, že by Evropanky byly až takhle "free". Nevěřím tomu, že jsou prsa pouze a jenom kulturní fetiš. Nevěřím tomu, že puberťák kouká na prsa jen proto, že se to naučil na internetu. Puberťák sice sexualizuje všechno (já třeba krky, stehýnka, pupíčky, těhule, bříška, spodní prádlo a ponožky, ughga!), ale prsa prostě stojí mnohem výš, než stojí všechno ostatní. Vtip je v tom, že prsa sexualizuje každej (nebo aspoň každej normální chlap). Vlasy a krky a ponožky sexualizuje už méně lidí. Jsem fakt stokrát přesvědčený, že na kozy se kouká z biologických pohnutek. Ponožky a pupíky jsou jen anomálie, fetiš, konkrétní výsledek individuálního vývoje.

A navíc... fakt se musíme zbavovat toho tajemství? Když je desexualizujeme, totiž když si chlapi na prsa (UDÁJNĚ) zvyknou, kam pak uteče to nadšení? I kdyby bylo dostání se holce do podprsenky uměle vytvořená motivace (tedy kulturní výmysl), nebyla by škoda tu motivaci ničit? Mějte k nadrženým klukům slitování! Hodnota sexu musí být vysoko, protože jestli bdue nízko, nikdy s vám už do manželství už nepůjde rád.

Prej když si bohatý sedlák koupil na začátku minulýho století traktor nebo auto, vyběhla celá vesnice, aby se podívala na ten zázrak. Když se začaly v 60. letech nosit minisukně, došlo prej k bouračce, protože se prej řidič koukal na ten zázrak. Prej. Orální sex je zase taky a prej záležitost 60. let. V tý době taky začalo porno a Playboy. Taťka Freud začal veřejně mluvit o masturbaci, masturbace se začala přijímat jako fajn věc. Homosexualita začala být přibližně v téhle době normální. Všechna tabu poklesla a začalo se o tom psát v knížkách víc, než se o tom psalo dřív. Každopádně tohle všechno je součástí takzvané sexuální revoluce (ano, i ten traktor je součástí sexuální revoluce, takovej orgáč jako ze řízení auta vám neudělá nikdo). Nyní žijeme ve fajn prosexované společnosti. Sex je všude, nestydíme se o něm veřejně mluvit. Nemůžeme jít o moc dál, protože to bychom už chodili nazí a veřejně masturbovali a souložili. To by už nebyl liberalismus, ale anarchie. Alespoň z našeho úhlu pohledu. Proč se nyní nesouloží na veřejnosti (resp. proč je nepříjemný nevyžádaný pohled na někoho, kdo souloží) je nad rámec této epopeje, protože si s touto otázkou nevím už pár let v kuse rady.

A až se jednoho horkého dne popromenáduje po parčíku noblesní dáma v klobouku a se slunečníkem, dá si v kavárně kávu, popovídá si s přítelkyní, zakoketuje s kníratým džentlmanem naproti A TO VŠECHNO KOMPLETNĚ TOPLESS, budu to považovat za jasný důkaz další úspěšné sexuální revoluce. Která se děje. Víte ještě, co se s ní blíží? Blíží se něco, co jsem sám vymyslel, ale když jsem zjistil, že to vymysleli jiní a jaké to bude mít následky, okamžitě jsem začal proti tomu brojit. Myslím tím morální akceptaci nezávaznýho sexu. Jop. To mě napadlo po přečtení knížky Konec civilizace (A Brave New World), kde si každý souloží s každým. Dneska se stydlivě ptáme, zda s námi půjde dívka do kina, ve světě té knížky se stejně stydlivě mladíci ptají, jestli si s dívkou mohou zasouložit. Protože v tom světě je sex jen zábava, nikoli plození dětí (protože děti se vyrábí v továrnách). Něco podobného začíná u nás. Páč máme antikoncepci, potraty a takový kraviny a bůhvíco se ještě blíží. Takže sex teoreticky může být už jen ryzí zábava dostupná pro všechny (i pro ty největší chudáky! jupí!), protože stačí použít prezervatýv. Přesně takhle jsem dorážel na svou oblíbenou spolužačku - prosil jsem jí, ať se se mnou vyspí, že použijem anťykoncepce, ale ona že né, že prostě nechce. Snažil jsem se jí během asi dvou let přesvědčit (několikrát jsme o tom tématu veřejně hovořili), že musí být revoluční člověk. Tím, že se se mnou nechce vyspat, vlastně dokazuje, jak je zaostalá - nechává se zmítat instinkty, a nepouští k moci kalkulující rozum. Zaostalé instinkty neví, že nemůže otěhotnět, ale rozum by jí měl říct, že prostě otěhotnět nemůže, takže se se mnou klidně může vychrápat a ještě z toho bude mít (pokud ne radost tak) třeba peněžní odměnu nebo jiné odměny. Nejen díky této fajne spolužačce a faktu, že se se mnou nechtěla vyspat, jsem si uvědomoval, kam lidstvo směřuje. Psal jsem o tom v článku o vegetaránství - prostě přestanem maso jíst, protože si to budem moct dovolit. Tak asi hodně brzo budem moct veřejně souložit, protože si to taky budem moct dovolit. Hergot!

Jaké jsou důsledky? Nazval bych to byrokratizací sexu. Byrokratizace znamená, že se prostředek stává účelem. Sex je prostředek k naplnění účelu, tedy vyrobení dětí a zachování se. Lidi tedy přesměrují svou energii do sexu a na děti se vykašlou. Rád bych měl nějakou statistiku, která mi ukáže, kolik minimálně dvacetiletých promiskuitních žen odmítá mít děti, protože jsou to usoplený parchanti, který jim zničej postavu (ty pod dvacet nepočítám, protože nevědí, co povídají). Muhehe! Ne, já nechlastám, ale jsem v ráži!

Naše mentalita není dokonalá, přestože si mnozí myslí, že dokonalá je. Naše mentalita odpovídá našemu aktuálnímu rozpoložení a podmínkám, to platí na úrovni jedince i epochy. Před X lety si lidi mysleli, že je normální feudalismus a mlácení negrů. Za X let bude co? Mentalita bude zas jinde, podmínky budou jinde, čili tomu bude odpovídat i struktura a zase ta mentalita. Budou nás považovat za idioty, kteří souložili jen jeden s jedním a teprve ve 21. století se obtěžovali nebojkotovat každého, kdo souložil i s někým, kdo zrovna neplnil roli "reprodukčního partnera"? Herdek, mentalita se vyvíjí a jedním z mých důvodů k pláči je, že ji neuvidím za tisíc let. Za sto let možná. Za padesát, božeprosím, aspoň jo. Měl bych si pečlivě zapamatovat, co a proč se děje, abych pak mohl porovnávat srovnávat jejich dobu s tou mojí.

Takže co jsem tímhle článkem řekl...? Sám moc nevím! Něco v tom smyslu, že dochází k uvolnění mravů a společnost se tak sexualizuje, až se všechny možné dříve sexy věci desexualizují. Následně vychcípáme, protože budem provádět desexualizovaný sex. Tento vývoj je přirozený, nejde zastavit a jen konzervativci (já) ho brzdí. A asi nevyhrají... No co.
 


TOP 10 by Spotify, 2016

10. května 2017 v 1:43 | Krásný Člověk |  Literární a jinak kulturní deníček

Můj malý osobní bůžek Spotify mi vygeneroval playlist nejpuštěnějších songů v roce 2016 (doufám, že odkaz funguje). Mám pocit, že někde nějaké vynechal nebo je podcenil a umísnil níže, každopádně mě žebříček moc potěšil a zavzpomínal jsem si. Drahý ty, který ses mne zeptal, co poslouchám! Klepni na dokaz nahoře a máš tam sedm hodin dlouhou odpověď na svou otázku!

Článek je to o hovně, nejsem úžasně vtipný ani kdovíjak emotivní, takže nemusíte číst, protože není čemu se smát. Je to víceméněnicnežjen památka pro mne do budoucna. Od toho se tato rubrika jmenuje deník, kurva!

V seznamu o 101 kouscích se devětkrát objevuje Brian Jonestown Massacre a z toho je třikrát v první desítce na prvním, třetím a sedmém místě, takže ji prohlašuju za kapelu roku. Mrzí mne, že moji nejmilovanější The National tam jsou jen jednou a až někde dole s cover songem Morning Dew, ale to je hlavně způsobený s tím, že poslouchám kvalitnější a stáhnuté FLAC verze, stařičké live verze a live koncerty, které nikdo nezná a na Spotify fakt nejsou. Rok 2015 byl ovšem jednoznačně ve znamená kapely The National, tvořili 25 % poslouchané hudby a v první čtvrtině roku minimálně 50 %.

Vad Hände Med Dem?, Food for Clouds a Panic v Babylonu od Jonestownů jsou neopsychelický rock. O zpěv a text nikdy moc nejde a já ho většinou pouštím z hlavy ven, ale ty psychotóny! Je to monotónní, ale jelikož se mi trefují do vkusu, tak to vydržím poslouchat i celých pět minut.

Písničky Wishing a This is The Day (+ hodně podobná Uncertain Smile od stejného zpěváka, která je jen o pár písní níže) jsou vynikající osmdesátky. Všechny mají ke konci dlouhou instrumentální pasáž, která si mi jednoduše vrejvá do mozku a do emocí. Taktéž u Virginia Plain (+ If There Is Something a Take a Chance With Me, které jsou taky o něco níže) a cover verze The Man Who Sold The World. Ty dlouhé tóny na závěrech jsou tak podivně frustrující, že nevěřím, že to vyrobil a napsal šťastný člověk ve šťastné chvíli.

Pop Goes The World je naopak hrozně veselá a chytlavá (pozor, jsou dvě verze, ta ze singlu o délce 3:53 je lepší). Nevím, proč mne tak bere. Ironii si do ní snad jen domýšlím.

Novinka Burn The Witch je depresivní jako kráva, doporučuji shlédnou i videoklip s loutkama.

Je hrozně těžký vysvětlit vkus, to je fakt. Snad v tom bude hrát roli to, že se jaksi vidíte v oné věci. Někdo prchá ze světa do jednoduchých detektivek, někdo se vidí v pubertální literatuře. Já se snažím ilustrovat do ne vysloveně násilnický-emosentimentální hudby, ale do příjemných melodií s nepříjemnou náladou za nimi. Všechny písničky mají pro mne společné tedy to, že mne jejich instrumentální části mne dostávají do takřka zhuleného stavu, ve kterém před sebou vidím zhmotněné šílenství. Tedy krom With Roses, u které nevím, jak se dostala takhle vysoko na seznamu, protože jsem ji poslouchal jen pár týdnů a hodně hluboko v roce 2016.


Hipstři a knížky (Nadávání II.)

7. května 2017 v 19:25 | Krásný Člověk |  Nedopsané nedodělané črty zveřejněné kvůli končícímu blogu
Článek ze seriálu

Sry, ale když se někdo chlubí, že čte knížky, že je #bookworm a #booklover, mám nutkání jím pohrdat. Jeden týpek má "book" nebo "literature" v přezdívce, ve jméně účtu, v popisku a skoro v každým zatraceným postu. Už jen to cpaní do krku a jistá forma nadřazenosti a stylizace, které čpí z každého jeho projevu, mě vytáčí. Neprávem strhávají v oblasti knih pozornost na sebe. Když se pak podívám, co za knihy tito lidi čtou, nestačím se divit. Těžko je nějaká jejich děsně milovaná kniha starší roku 2010. Po roce 2010 sice vyšly skutečné bomby jako třeba Kapitál 21. století nebo přepracované Jméno růže, ale to v jejich repertoáru nenajdeme. Výjimkami, které jsou starší roku 2010, bývají Harry Potter, Hunger Games, Malý Princ a Coelho. Twilight už nečtou, to není v módě, to nemá ráda většinová společnost. Každopádně úplně všechno jsou to hipsterovské knížky žánru hipster-fantasy, hipster-sci-fi, východní hipster-filozofie a hipster-kluk-a-hipster-holka-se-maj-rádi-,-ale-osud-je-mrcha. John Green, Paul Coelho, Raymond Moody (ten se taky objevuje!), Čtyři dohody. Tyto knihy jsou jednoduché. Tyto knihy nejsou dobré. Tyto knihy jsou zdebilizované pro pohodlného západního konzumenta. Tyto knihy nebyly prověřeny časem. Podobné knihy byly psány i před sto lety, tehdy je četly služky, ale dnes po nich neštěkne pes. Za chvíli po našich hipster knihách neštěkne pes. Za sto let bude Harry Potter znám jen díky rekordům, které položil. Čert aby taky věděl, zda tyto nagelované buzničky vůbec čtou ty knihy, nebo zda hlavně popíjí tu kávičku či čajíček, které v mnohých případech nechybí na fotce. Bývají tam i vlněné ponožky, hořící krb či svíčka a někdy v blízkosti knihy ležívají brýle. Zajímalo by mne, zda mývají skutečná dioptrická skla.

Jako když se někdo považuje za milovníka aut a chlubí se modýlky aut. To prostě urazí každého skutečného sběratele aut nebo závodníka nebo automechanika. Nebojte, nepovažuji se za milovníka knih, jen o knihách vím víc. To neříkám proto, že bych se tím chtěl nějak chlubit, to je prostě fakt (jak řekl Cimrman!). O knihách vím prd, literatutu nestuduji, ale rád diskutuji (či spíše monoskutuji) a sem tam si čtu analýzy a (alternativní, objektivní, subjektivní a díky socialistickým vydáním mých knih i marxistické) interpretace. Vyfotil jsem si pár knih na instagram - Dawkins, Rousseau, Moravia. Neméně oblíbené a nikde nevyfocené mé knihy jsou třeba Gončarov a Seneca. Toto jsou ale o level lepší a těžší knihy (o dva levely jsou třeba Faust, Dante, Milton, Heidegger, Wittgeinstein, Joyce a tyhle věci). Toto jsou skutečně hodnotné knihy, které udělaly nějakou tu díru do světa, určily vývoj literatury nebo světového dění. Tyto knihy vás mimochodem a třeba i v jedné větě naučí to, co se považuje za pointu v těch hipster knihách. Proto se jimi můžete "chlubit" a stylizovat se s nimi, "dovoluju" vám to. Neříkám, že dobré je jen to, co se líbí mně, nelíbil se mi například Dostojevský, Zweigovy životopisy, Quo Vadis, ale i toto považuji za objektivně dobré knihy. Vůbec mne proto neuráží a nevzrušuje, pokud si tyto knihy někdo dává na čelo svých sociálních sítí.

Mírně ďábelsky se na základě následující úvahy nemohu nepovyšovat na tyto bookwormy. Hle: Jeden hipster považuje Paměti imaginárního kamaráda za svou nejvíc nejoblíbenější knihu. Četl jsem ji a je to kniha jednoduchá. Aby byla nějaká kniha něčí nejvíc nejoblíbenější, aby člověka dostala do kolen, musí to být kniha taková, aby se v jejím intelektuálním obsahu onen čtenář kompletně našel. Najde-li se člověk kompletně v jednoduché a prostomyslné knize s jednoduchým příběhem, musí to být člověk prostomyslný. Má-li tedy někdo nad postelí pověšený citát z Coelhova Alchymisty znějící: "Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit", budu si o něm tedy okamžitě myslet, že je to prostomyslný primitivní primitiv a budu se mu vyhýbat. Co za člověka je schopného věřit tak nechutně egocentrickému, patetickému a sebeospravedlňujícímu výroku ("pathetic self-righteous bullshit")? Doporučuji shlédnout. Chce se mi brečet z lidí, kteří si myslí, jak jsou morálně na výši. Chce se mi brečet z usměvavých lidí nasledujích citáty o následování svého srdce. Chce se mi brečet a bojím se jejich sebeospravedlněné sobeckosti. Podle knihy totiž poznáš člověka! Ach, jak je to úžasně ďábelská a po čertech logická úvaha, díky které se já sám cítím lepší v oblasti intelektuální, než je tamten člověk s portrétem Coelha nad postelí! Věřte mi, nerad si to myslím, je mi nepříjemné si to myslet. Sám věřím, že se mýlím.

Děkuji, že jste se mnou strávili tento čas určený na iracionální nadávání. Máte-li poznatek nebo chce-li mi nastavit zrcadlo, sem s tím! To je jakási skrytá a soukromá pointa tohoto seriálu článků - najít si zrcadlo. Když totiž člověka něco iracionálně sere nebo je nějak jinak iracionálně emočně vzrušený, znamená to, že má nějaký problém sám se sebou, že si sám není v něčem jistý, že se to dotýká něčeho, co je schované. A tak to chodí vždycky a všude. Pokud mne otec (a psychololgický portrét feministek) vůbec něco naučil, tak je to tohle. Například před asi čtyřmi lety byla ve filmu Vetřelec vs Predátor 2 scéna, kdy Vetřelci napochodují do porodnice mezi křičící bezbranné těhotné ženy. Zmítal se mnou nepokoj a říkal jsem si, že takovouhle účelovou scénu prostě dát do filmu nemůžou, že je to prostě levné a blbé. Až s průběhem času jsem zjistil, že mám mírný fetiš na těhotné ženy (protože to je ryzí ženství a já už kurva chci založit rodinu). Je proto jasné, že mne jakákoliv násilnost na těhotných ženách, se kterou nemůžu nic dělat, opravdu zvedla z gauče a hledal jsem důvod, jak ukázat na nesmyslnost tohoto násilí. Když nyní znám svou citlivost v tomto tématu, jednoduše nechám filmaře filmaři a zavřu třeba oči. Musím se pochválit, že jsem dokázal toto otcovo moudro aplikovat na svůj každodenní život a díky němu se chápat lépe. Aplikoval jsem tento "zrcadlový" pohled a hledám s ním v této hipster-knižní problematice, ale zda-li se mi podaří něco najít a přizpůsobit se, to je věc samozřejmě už jiná, která vyžaduje i suchý pohled třetí strany. Otázka tedy zní: Jsem iracionálně nasraný, protože se bráním před odhalením nějaké své citlivosti nebo nejistoty, nebo jsem nasraný, protože lidé hipsterknih jsou opravdu slabomyslní a exhibují s něčím, co vlastně nemají? Já si teda myslím, že moje vlatní komplexy z tohoto článku vysloveně "číší". Ale to jsem já a přiznat si své vlastní pocity je základ všeho. Až poté, co si člověk uvědomí, co cítí, se může začít zlepšovat.

Další články


Kam dál