יהיה טוב na Blog.cz

"Mým snem je být princezna v zámku a mít ve stáji spoustu jednorožců z čokolády a mít postel z cukrový vaty a..."

No a podobným způsobem vám povím já o svých snech. Ale budou to reálné sny, totiž sny, které se mi dnes zdály.

-1-

V prvním snu jsem si přál, aby venku vybuchla atomová bomba. Možná jsem si to vysloveně nepřál, spíš jsem to jen čekal, ale nikdo mi nevěřil. Proto jsem vylezl ven na ulici a očekával jsem na obzoru jaderný hřib, abych všem ukázal, že jsem měl pravdu. Blížil se večer, tak jsem si lehl ke chodníku a přikryl se cárem starého koberce. Díval jsem se na zapadající slunce. A na obzoru přesně pod sluncem vybuchla vytoužená atomová bomba, a možná to bylo i samo Slunce. Výbuch mě sežehl a udělal ze mě mrzáka. Nemohl jsem se vůbec hýbat. Najednou přišla druhá vlna ohně, to snad rázová vlna obletěla celou Zemi, která mě sežehla úplně na popel. Prej ve snu nemůžete umřít, ale já tady umřel docela prokazatelně. Nebo jsem neumřel, když jsem se na svůj popel smíšený se vším ostatním bordelem ze sutin a prachu díval zvršku?

-2-

V tuhle chvíli jsem se asi probudil, bylo už dlouho po půlnoci. Chtěl jsem se vrátit ke spánku, ale uslyšel jsem venku několik silných prásknutí, všechna od sebe několik vteřin daleko. Mohly to být výbuchy, pomyslel jsem si. Útočí někdo? Umřu? S buddhistickou smířeností jsem se vrátil ke spánku s tím, že s přicházející smrtí nic neudělám a pokud musím každou chvílí umřít, tak ať umřu. Nevím, zda tohleto byl jen sen nebo realita.

-3-

Následující sen byl o něco odpočinkovější. Ztratil jsem svého batolecího sourozence (nevím, zda to byl kluk nebo holčička) v kočárku uprostřed města. Nechal jsem ho u nějaké kolemjdoucí s tím, že musím vyřídit hovor s matkou, načež jsem během hovoru náhodně chodil, až jsem odešel o několik ulic dál. Když jsem se vrátil, sourozenec nikde. Byl jsem bezmocný a zničený z toho, že jsem ztratil roztomilého a na svůj věk chytrého a laskavého sourozence.

-3- (druhá část)

Naštěstí jsem ho našel, byl v ordinaci u doktorta, který ordinoval v budově nějaké vysoké školy. Doktor rovnou sourozence prohlédl. Chtěl jsem v místnosti vyvětrat, tak jsem otevřel okno. Jenže okno vypadlo a rozsypalo se na všechno možné. Doktor a sestra po mně chtěli, abych to hned opravil, tak jsem začal sbírat nespočet šroubků, matek a plíšků. Okno ale nebylo okno, byl to kus velké dřevěné desky s menším skleněným otvorem. A deska byla plná otvorů na šroubky a rukojeti a podobně. Každý šroub vyžadoval nespočet pokroucených matic a plíšků, které se musely postavit do tenkého nestabilního komínku, abychom do něj pak mohli dát šroubek. Musel jsem ty rozdílné komínky poskládat, což nešlo, neboť jsem neměl manuál, takže jsem to dělal pomocí pokusu a omylu. Doktor a sestry mi do toho furt hrabali a radili. Pokud jejich rada byla bezcenná (protože vztekle se snažili okno co nejrychleji opravit), tak mi akorát rozbořili komínek, čímž zvýšili mou frustraci, oddálili dokončení a tím zase zvýšili svůj vztek a nátlak na mě. Pokud jejich rada byla dobrá, tak jsem zase já byl ponížen a byla dokázána má neschopnost. Nevím, jak sen dopadl.

-4-

Další sen byl zase lahůdka, bylo to o invazi mimozemšťanů. Chodil jsem po našem sídlišti, které bylo v celém snu velice věrně vymoledované. Na nebi se objevila černá mimozemská loď, byla velká asi jako náklaďák. Říká se, že začala invaze. Ale nic se nezměnilo, nebyl křik ani nálety vesmírných lodí. Mimozemšťané se infiltrovali a přebírali lidskou identitu, čímž nás, lidi, mohli za chvíli vymazat z povrchu Země. Člověk, kterého jste potkali na rohu ulice, mohl být takový mimozemšťan. Já a nějaký snový kamarád jsme se schovali do školky, kde se také schovávaly děti a jejich učitelky. Do budovy školky vešlo několik mimozemšťanů a začali děti vraždit, na což jsem se koukal zpoza dveří. Se svým kamarádem jsme utekli otvorem ve stropu. Venku byl večer a ulice byly skoro prázdné. Pár lidí, na které jsme narazili, byly už bezpochyby mimozemšťané a podezřele na nás koukali. Kamarád někde vzal nějakou mimozemskou technologii, pomocí které nás zamaskoval. V naší základní škole pořádali mimozemšťané maškarní bál, své kostýmy měli z barevné lepenky, udělali si například Červenou Karkulku, mechanika v modrých monterkách nebo královnu s korzetem a podobně. Podobný kostým jsme si udělali taky, abychom zapadli. Jako hosté karnevalu jsme chodili po okolních panelácích a hledali přeživší lidi. Všechny byty ale byly zcela vylidněné. Cítil jsem se moc osamělý.