Zoufalý, který odmítá zoufalého, není zoufalý

25. srpna 2015 v 19:03 | krasny clovek |  Středoškolská filozofie
Znám spoustu lidí, kteří se považují za zoufalé. Cítí se nemilovaně, odvrženě, divně, nespolečensky, hloupě, nenormálně, nespokojení se svou postavou, jako objekt šikany a tak dál. Mají třeba nějaké přátele, ale chtěli by jich víc nebo se dokonce kámošit se školníma hvězdama. Nemluvě o nějakém tom partnerovi. Toto jsou průměrně zoufalí lidé, potkáváme je běžně. Nejsou to extrémy trpící depresemi, to už je v pubertálním a postpubertálním věku velice vzácné a na takového člověka jsem narazil možná tak jednou.

Chápu, jak se takoví lidé cítí, vždyť i já se považuji za "zoufalého"! Je mi proto takových lidí líto. Když tedy z někoho vycítím zoufalost, nízké sebevědomí, insecurity nebo alienation, snažím se s ním skamarádit nebo aspoň pokecat, dát mu dojem, že ať je jakýkoliv, v mé přítomnosti se může považovat za normálního, být se mnou uvolněný a nepřetvařovat se, protože já projevuji (se snažím projevovat) upřímný zájem o jeho osobu. To je taková moje aktuální životní filozofie (ano, možná trošičku dávám druhým to, co od nich sám očekávám, ale to teď řešit nebudeme). Ať je to kdokoliv, ať mi je jako člověku sebevíc nesympatický, otravný, vlezlý, asociální, hloupý, opravdu vzácně kontakt sabotuji a omezuji. Kolik jsem potkal zoufalých lidí? Kteří říkali, že je nikdo nebo hodně lidí nemá rádo? Lidí, kteří mi málem plakali? Kteří se podceňovali, kteří říkali, že nikoho nepřitahují? Plácnu číslovku deset. Bylo jich víc nebo míň? Nevím, řeknu prostě deset.

S takovýma lidma jsem si delší nebo kratší dobu povídal. Tím, že jsem je poznával, jsem si je zamilovával. V několika případech mi lichotila jejich upřímnost ke mně. Co se ale stávalo? Zapomněli na mě, zavrhli mě buď hned nebo později. Ale proč? Proč se začali chovat tak, jak se jiní údajně chovají k nim? Snad proto, že já byl na vyšším stupni zoufalosti, a tak jsem jim za to nestál? Kdopak by se přece chtěl kamarádit se zoufalcem, ne? Nechápu to. Mám na jazyku slovo pokrytectví. Žížnivý pije z řeky, tonoucí se chytá stébla, zoufalý hledá u všech jistotu. Proto zoufalý, který odmítá zoufalého, není zoufalý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama