Jak mi řekla holka mé první "Ne"

21. října 2015 v 0:38 | krasny clovek |  Za tudle rubriku se fakt budu jednou stydět...!
To jsem chodíval do 1.D základní školy. Měl jsem fajne kamaráda Davida, který chodil do třetí třídy a setkával jsem se s ním v družině. Typickej sangvinik, hráli jsme si s Digimoníma kartičkama a byla děsná prdel. A on měl sestru Kláru v 1.B, která byla děsně hezká a fajn a trošku rebelka a veselá... a v očích ubuleného prvňáčka (mě) prostě úžasná. Představoval sem si, jak hrajeme ve Star Wars filmech a já jako Jedi ji vždycky se svou armádou droidů (já v té době žil Epizodou I.) před něčím zachráním a za velikých řach a explozí odletíme na speederu. Prostě láska! No a co se nestalo, oni se odstěhovali v podstatě z týdne na týden. Protože nebyl facebook a možnost angažovat rodiče a jejich telefony mi nějak nedošla, tak mi oba vlastně zmizeli ze světa! Byl jsem dost smutný, ale protože jsem byl mladý, tak jsem brzo zapomněl.

O nekonečné tři nebo čtyři roky později jsem na Davida narazil na táboře. Prostě okolo mě prošel, aniž by mě asi poznal. Já byl v šoku z překvapení, ale nakonec jsem ho druhý den oslovil. A poznal mě! Tak jsme prohodili pár slov. A co čert chtěl, byla tam i Klára! Vyhaslý plamen lásky se zase zažehl. Byl jsem jí na táboře víceméně ukradený, její rebelství se začalo násobit s přicházející pubertou a navíc byla mentálně trošku dál, jelikož v tomhle věku holky zrajou mnohem mnohem rychlejc. Nemluvě o Davidovi, který byl už úplný puberťák, takže jsme si neměli moc co říct, když já byl ve vztahu k němu ještě takový dítě.

Ale člověk potřebuje něčemu věřit a když se mi poštěstí a něčemu začnu věřit já, jdu za tím jak bejk za hadrem. Předposlední den byla nějaká mega akce. Tábory sice nemám rád, ale na tenhle den pamatuju s blaženou myslí. Po celém areálu byly všelijaké disciplíny (střelba, boj v bahně, šipky, kasíno s cinknutejma kostkama a vyhazovačem, který vás při jakémkoliv protestu vyhodil ven do matrací :D :D :D atd.), za které jste dostávali táborové peníze. Ty jste pak mohli utratit za plnou náruč sladkostí - i největší prcek si přišel na své. No a jednou z disciplín byla i "židovská svatba". Chlapeček dostal jarmulku, holčička nějaký šátek, praktikantky udělaly čáry máry a pak si měli dát ti dva pusu. Každej pak dostal docela dost peněz a oddací list s bonbonem... But that's not the point. Point is, že jsem se při svačině přisral ke Klářinčiný skupince a vyslechl si její povzdechnutí, že si nemá koho vzít. A tak jsem, nehraně, autenticky, mazácky, sebevědomě (holky to maj rády sebevědomý) prohlásil:

"A nechtěla by sis vzít mňéé?"

Asi jsem urazil nějaké hluboké filozoficko-náboženké dogma, zahloubané hluboko ve Freudově Nevědomí, jelikož mi na to řekla přísné a vyděšené:

"Ne!"

Dala důraz mezi hlásky "n" a "e", jako kdyby tam chtěla říct vyblité "o". Zkuste si říct jako basový zpěvák: "Noé!" Tak asi tak mi řekla holka mé první Ne. A že jich bylo od té doby ještě hodně! Mnohé měly nějaké dodatky a mutace, například "NEch mě bejt" a "já NEchci", dále nadužívané "NEmám čas" či snad nepřímé "chováš se NEvhodně" nebo dokonce pozitivně-negativní komplex "NEchci bejt zlá, ale mám tě ráda jako kamaráda", Na všechny pamatuju s tragikomickým úsměškem. Tohle první Ne mělo velikou váhu. Byl to předěl mezi absolutním dětstvím a obdobím, kdy už nejsme úplný děti. Ve školce holčičkám nevadilo, když se mnou šly za ruku na procházku. Ale od téhle doby už bylo chození za ruku něco jinýho. Cítili jsme v tom něco jinýho. Byla to předzvěst něčeho jinýho.

(v zájmu mého čistého trestního rejstříku jsem ty dva překřtil na Davida a Kláru)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Královna Osamělých ostrovů Královna Osamělých ostrovů | Web | 14. ledna 2017 v 21:22 | Reagovat

Tvoje psaní mě baví, super blog, ještě to tu prozkoumám. Já na tábory moc nejezdila, asi nějaká intuitivní ochrana před podobnými zážitky. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama