Povídka: Kéž by

16. listopadu 2015 v 18:32 | krasny clovek |  Moje umění
Kéž by

Následující polopovídku nikdo nemá šanci pochopit. Proč? Protože ji napsal autor sám pro sebe, pro ulehčení vlastnímu srdci. To je samozřejmě chyba. Umění musí být ucelené, čtenář není povinen znát vnitřní pochody autora. Pokud se k autorově mentalitě při čtení textu přihlíží, pak to není umění, ale autobiografie, historický dokument nebo psychologická analýza. Pokud autor dělá umění v kontextu svých emocí a není schopen ohledu na čtenáře, není to umění, ale laický brak. A já hádám, že těm, kteří sem náhodou zabloudí, není nic po mé mentalitě.

Věnováno Jí

Varování: Je to sračka.

Will se s balíčkem posadil doprostřed obývacího pokoje. I s balícím papírem nakládal s úctou. Složil ho a opřel o knihovnu. Na krabici si přichystal nožík, ale nebylo ho potřeba, jelikož se otvírala stisknutím bočních stran. Všechny svislé strany vypukly, čímž se odháčkovaly od vnitřní pevné plastové části. Tento obal krabičky pak stačilo zvednou a silou gravitace a minimem znalostí, čerpatelných i z návodu na dolní straně, se složila v rukou do placky. Will tuto placku proti vůli neznámého japonského designéra přehnul a opřel o balící papír. Plastová část byla krytá průhledným víkem, připevněným (jak barbarské!) izolepou. Will si vzal nožík a izolepu rozřízl.
Uvnitř byl tlustý manuál, několik kamerek velkých jak palec, dvě sluchátka, další malinká krabička, dezinfekce, ale hlavně kombinéza, rukavice, ponožky s prsty a kukla, všechno z hebkého, ale nezvykle těžké oceánově modré látky. Will manuál nečetl a hned se nasoukal do oblečení. Kamerky si připnul na vyhrazená místo na ramenou a sluchátka si připevnil nad uši. V té titěrné krabičce se nacházely čočky. Will je očistil dezinfekcí a nasadil si je. Do sluchátek začala hrát éterická hudba a minimalistické logo nějaké firmy skákalo Willovi před očima.
"Přeskočit!" vyhrkl Will.
Odpověděl mu sympatický ženský hlas jak ze sci-fi filmu:
"Vítejte! Jme..."
"Ano, ano, děkuju. Přeskočit!" mrmlal Will.
"Uve..."
"William Goodwill. Nihil humani a me alienum puto."
"Jméno a hes..."
"Teda ne, bylo to humani nihil a me alienum puto!"
"Vít..."
"Přeskočit!"
"Jaký d..."
"Základní simulace osoby."
"Zvolte pro..."
"Skutečná osoba, načíst ze sítě Facebook."
"Zadejte jm..."
"Katherine Lowe."
"Síť Facebook nalezla několik osob takového jména. Prosím, vyberte z následujícího seznamu Vámi žádanou osobu."
Před očima mu vyskočilo šest zdánlivě trojrozměrných fotografií, dvě blondýnky, jedna brunetka, jedna černoška a dvě asiatky, všechny v nejrůznějších fázích života.
"Ona tu není!" Will byl vyveden z pečlivě naplánovaného odříkávání.
"Přejete si prohledat archiv?"
"Asi ano."
"Síť Facebook nalezla v archivech několik osob takového jména. Prosím, vyberte z následujícího seznamu Vámi požadovanou osobu."
Nyní už měl před očima seznam se dvaceti osmi Katherinami, doplněným o miniaturní fotografie převážně stařenek a žen v letech.
"Zobrazit pouze narozené v roce 2011."
"Síť Facebook nalez..."
Nyní koukal jen na dvě ploché fotografie. Na první byla usměvavá stařenka, na druhé mladší slečna. Willowi se zaslzely oči. Skočil ženě do řeči:
"Ta vpravo."
"Přijato. Profil se nyní načte. Tento proces může trvat několik minut, záv... Profil byl úspěšně načten. Na síti byla nalezena interakce mezi vámi a objektem. Přejete si ji zahrnout do simulace?"
"Ano."
"Zvolte prosím, j..."
"Přizpůsobit mým přáním."
"Děkujeme. Nyní se prosím projděte po oblasti, kde se má simulace odehrávat, aby mohla kamera naskenovat prostředí."
William vstal a udělal kolečko celým skromným bytem. Uprostřed každé místnosti se pomalu otočil kolem své osy a za chvilku se vrátil zpátky na zem obývacího pokoje. Hlas promluvil:
"Prostředí rozpoznáno: byt. Děkujeme. Před začátkem simulace potvrďte, že všech..."
"Přeskočit!" vyzýval netrpělivý Will.
"Tuto část nelze přeskočit. Před začátkem simulace potvrďte, že všechny informace souhlasí:"


Subjekt: William Goodwill
Objekt: Katherine Lowe
Kontext: Navázat na proběhlé interakce
Přístup objektu: Přizpůsobit přáním subjektu
Prostředí: Byt

"Berte, prosím, na vědomí, že zodpovídáte za své mentální i fyzické zdraví."
"Souhlasí."
"Děkujeme. Simulace začne za okamžik."
William se usadil na pohovku. Čekal. Věděl, že se simulace vytváří a kalkuluje, takže se Katherine objeví každou chvíli.

Někdo zaklepal na dveře. Přesněji: do sluchátka se ozval zvuk klepání na dveře. Will běžel otevřít. Za dveřmi stála drobná mladá dívenka s oválnou melancholickou tváří - Katherine. Chvíli na něho zírala.
"Wille, jsi to ty?" tázala se.
"Ano, jsem to já. Jsi ty... ty?"
"Ale ano! Jsem přeci Katherine, Katie! Víš, chtěla jsem se omluvit, chtěla jsem přijít a urovnat to všechno."
Stála stále na prahu. Will ji nedbalým gestem ruky pozval dovnitř.
"Ó, děkuju, tady je hrozná zima." Měla na sobě jenom tričko a sukýnku.
Usadila se na pohovku. Ta se pod ní ani nehla. Zato pořádně zaskřípala pod Willem. Po očích oboum tekly slzy. Dlouho nikdo nepromluvil.

"Wille, zlobíš se?" zeptala se po chvíli.
"Ani ne. Už je to pryč a ty jsi tu teď se mnou."
"Víš, já o tom všem přemýšlela. Jsem tak ráda, že tě zas vidím!"
"Já jsem taky rád."
Katie se usmála a bylo zase ticho. Will se najednou naklonil a Katie pohladil po tváři. Rukavice obleku se zachvěli a Will ucítil sladký měkký dotek něžné lidské kůže. Oba se usmáli. "Na tohle jsem čekal opravdu dlouho."
Katie zavřela oči a nechala se hladit. Oblek u kolen vytvářel měkký tlak. Will si všiml, že se dotýkají koleny. Na tohle čekal opravdu dlouho. Druhou rukou ji začal hladit po vlasech a ve vlasech. Jako by hladil vílu. Naklonil se, aby ji políbil. Ale ejhle, oblek byl obecný a nikoli specializovaný na tyto momenty, takže nezakrýval ústa. Jeho ústa proto prošla jejímy a oba se ťukli čelem.
"K čertu!" utrousil potichu.
Katie se usmála a položila si hlavu na jeho rameno. Will neměl chuť řešit minulost a co v ní bylo. Nebo spíš nebylo. Doteku se podezřele rychle nasytil. Od Katie se odtáhl a položil si hlavu o gauč.
"Jsi v pořádku, Wille?"
"Ano, ano. Nevím, co se to děje."
"A co se má dít?"
"Ty se děješ! Po čertvíjaké době tě vidím!" vyjel.
"Wille, jsme spolu, a to je hlavní. Ostatní je už pryč a pryč."
"Jo, jo, promiň," odmlčel se, "jen je toho na mě moc."
Willovi se stáhla ústa, dostal hroznou žízeň.
"Chceš něco k pití?" otázal se.
"Ano, prosím, něco mi přines."
Will odhopkal do kuchyně, vrátil se s dvěmi láhvemi a postavil je na stoleček. Snažil se zahnat ošklivé myšlenky: jak jen bude Katie pít?
Katie sáhla po bližší láhvi a doslova z ní vytáhla láhev třetí, ze které se normálně napila. Will tu původní dal pod stoleček. Vyvedlo ho to z míry. Najednou si všimnul, jak Katie hrozně září. "Snížit jas!"
Znělo to spíš jako bojácný dotaz. Katie i přesto ztmavla na adekvátní úroveň, ale vůbec to neregistrovala. Willovi to přišlo vtipné, tak se, ovšem s jistou dávkou nejistoty, zasmál.
"Čemu se směješ?" zeptala se ostýchavě.
"Neexistuješ, neexistuješ!" spílal si do dlaní Will.
"Ale no! Vždyť jsem tady a budu tu už navždy!" konejšila.
"No jo, no jo."
Najednou vyskočil z pohovky, omylem nakopl lahev pod stolem a sáhnul za pohovku pro starou baseballovou pálku.
"Já ti dám, já ti dám...!"
"Wille, copak to děláš?"
Mával s pálkou nad hlavou a praštil do Katieny flašky. S jemným škubnutím v rukavicích se flaška rozletěla na nespočet kousků a střepy se rozletěly po celé místnosti.
"Wille, já se bojím!" kníkla Katie.
Will se na ni podíval a potěžkal pálku. Oblek k němu promluvil:
"Varování! Dochází k přemíře agresivity. Přejete si aktivovat bojový režim?"
"Wille, už se to nikdy nestane, odpusť mi, prosím!" škemrala.
"Nikdy? Nikdy! Já ti dám nikdy!"
Oblek to ale vzal jako pokyn pro sebe: "Přijato."
Will se rozmáchl a trefil se přímo Katie do spánku. Oba vykřikli bolestí. Katie proto, že se jí někdo právě trefil pálkou to hlavy, Will proto, že se oblek snažil pálku zastavit proti síle páky. Ta ale přesto skončila uprostřed Katieny hlavy, takže to Katie odmršilo až ke zdi a Willovy ruce rozlámalo.

Oba leželi na zemi. Oblek se přepnul do pohotovostního režimu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama