Seznam dámského spodního prádla, které jsem ukrad nebo málem ukrad

11. listopadu 2015 v 15:05 | krasny clovek |  Za tudle rubriku se fakt budu jednou stydět...!
Bůh vám někdy zavře dveře, ale otevře okno. Alespoň tak jsem se cítil, když jsem jako mladý panic osaměle stepoval metr od ležících kalhotek jedné dámy, která pro mě tehdy byla vším a já jí ničím. Rozhodl jsem se udělat seznam všech takových otevřených oken, seznam všech situací, kdy jsem ukradl nebo mohl ukrást dámské prádélko. Je to fetiš a dobrodrůžo, je to takový kompromisní způsob sexuálního ukájení. Váš vytoužený partner tam je i není a oba jsou nakonec spokojení. Pro muže: doporučuji nepoužívat a nedoporučuji používat podobnou logiku k získávání nude pics vašich kamarádek ("Mně uděláš radost a ty můžeš mít radost, žes mi udělala radost!").

Prádélko 1 - různé prádlo
V létě 2012 a jsme byli se třídou ve Francii. Jako správný asociál jsem po večerech několik hodin vkuse pochodoval po chodbě našeho hotelu. Třídní šťabajzny měly pokoj přímo naproti nám a občas vyběhly ven a zase dovnitř. Zajímavé bylo, že čtyřmístný kód, kterým se pokoj odemykal, jedna ze slečen přede mnou několikrát při zadávání zřetelně odříkala. Nebylo to takové mumlání podvousy, fakt nahlas ho prohlásila. Dodnes nevím, zda to bylo naschvál, ale přirozená asociální sebestřednost mi říká, že ano. No a další den při snídani jsem se nasnídal jako první a šel (sám) na pokoj. A pak... bác. Trklo mě to. Co kdybych si... přivlastnil... něco z jejich pokoje? Žádnej mobil, proboha, jen nějakou tu kalhotku nebo tak. Tak jsem třikrát zadal kód a dvakrát se spletl. Dveře se otevřely a já poprvé zažil, co to znamená, když tuhne krev v žilách. Absolutně jsem nedokázal pohnout nohou do pokoje, až tak jsem se bál. Nakouknul jsem tam, viděl jsem hromadu věcí a oblečení, ale pohnout jsem se nedokázal. Také jsem slyšel trávu růst, takže jsem se při jednom šramu vyděsil, dveře pustil a utekl si vyčistit zuby. Prádélko jsem neukradl, ale nelituju toho. Za jakýkoliv kus oblečení zmíněných slečen bych byl velmi vděčný, ale abych riskoval svou už tak zdegenerovanou pověst... to bych si nelajs.

Prádélko 2 - kalhotky
Uběhlo pár měsíců a jel jsem na tábor. Docela jsem se bavil. Při snad závěrečném večerním táboráku mě nějaké holky poprosily, abych se během své výpravy na toaletu zastavil v jejich pokoji a přinesl snad pivo a buřty. Samozřejmě jsem se rozzářil. Jeden táborový kamarád šel se mnou. No... tak jsem byl v pokoji holek sám a měl jsem ještě morální podporu. Ne že bych se v jejich kufrech hrabal, spíš jsem jen odhrnul celistvou změť a zase ji vrátil na místo. A pak jsem to spatřil... kalhotky. Jelikož byly postele a kufry podivně rozházené, neměl jsem čas a chuť zjišťovat komu patří, tak jsem je popadl a pádil i s pivem a buřty ven. Kalhotky voněly božsky a vydržely to snad ještě měsíc dva po konci tábora. Přiznávám, že mi ta vůně někdy dost chybí. Přesto mi bylo líto, že jsem přesně nevěděl, komu patří. Až o rok později, kdy jsem zas šel na stejný tábor, okolo mě prošla jedna z těch slečen minulého roku a já ucítil tu starou známou vůni - sice velmi oslabenou a trvala zlomek vteřiny, ale pohladilo to na duši. Děkuji ti. Úspěch!

Prádélko 3 - kalhotky
Výlet se třídou na vodu v roce 2014 přinesl mnohé opportunities, obzvlášť pro mě, frustrovaného úchyla. Mohl bych napsat román o každém cudném kousku kůže, který se za ten týden objevil v mé přítomnosti nebo který jsem dokonce viděl na vlastní oči, ale já se zaměřím na krádeže prádélek. Třetí den jsme postavili stany. A co se nestalo, před naším stanem ležely kalhotky. Samozřejmě jsem se jich "ujmul". Ani si nemapatuju, jestli jsem k nim čichal... Nechat jsem si je ale nemohl, nešlo to, protože na nich bylo něco podezřelého a hlavně jsem nevěděl, komu patří - jaké kategorii žen patří, jestli mi rozumíte. Položil jsem je na náš stan a pak viděl, že si je bere jedna poměrně fajne spolužačka. Nelituji, že jsem si je nenechal, protože by mě do smrti pronásledovalo, že patří někomu, jehož kalhotky nechcete.

Prádélko 4 - ponožky
To bylo o dva dny později. Jelikož lilo, ubytovali nás na přespání do hospody. Zachoval jsem si svůj asociální status a šel po večeři brzo do našeho velkého společného pokoje, kde jsme leželi jak popadané švestky. Nikdo po tak dlouhém vyčerpávajícím zážitku nedbal na estetiku, takže se spousta věcí válela všude. Včetně prádla. A jedněch božských mokrých ponožek od slečny, která pro mě byla vším a já pro ni ničím. Byl jsem v pokoji téměř sám, dva spali a jeden koukal do zdi. Stačilo natáhnou ruku... rozmýšlel jsem se dlouho. A prd. Tak dlouho jsem se rozmýšlel, až to několika minutové ticho narušila hromada lidí, kteří se přiřítili do pokoje. Mít tak o pět vteřin víc... byly by moje. Jen jedna by mi stačila, to by nevyvolalo takové podezření. Docela toho lituji. Uctíval bych je a miloval.

Prádélko 5 - dvoudílné plavky
Další den ráno jsme se všichni akčně balili a jeli domů. Já šel poslední a prozíravě jsem kontroloval, kdo co zapomněl. A co čert nechtěl, za nějakou deskou/stolem/nástěnkou/žíněnkou, prostě za něčím byl zapadnutý horní díl plavek. Machroval jsem s ním a v zájmu zbytku čistého svědomí se zeptal alespoň několika náhodných lidí, zda nepoznají majitele nebo majitelku horního dílu dámských plavek. Nakonec se přihlásila jedna slečna a tvářila se, že jsem jí ho ukradl. To se mě dotklo. Málem jsem jí neměl chuť vrátit dolní díl stejných plavek, který jsem úplnou náhodou našel zapadlý na úplně stejném místě. Ale vrátil. Neměl jsem čas na rozmýšlenou. Trošičku lituji, ale byl tam shon a zmatek a nejsem kvůli tomu na sebe naštvaný.

Prádélko 6 - podprsenka
O prázdninách 2014 se pořádala haus party v domě jedné docela fajn holky. Dovolil jsem si (ne se, ale si) omrknout horní část baráku. Přes zákazy jsme neměli vstupovat do jejího pokoje, ale na to jsem samozřejmě nedbal. Její pokol byla samozřejmě má první zastávka. Viděl jsem... věci. A hezkou podprsenku! Ale kam ji dát, když byl celý večer paření přede mnou? A navíc jak byla obrovská. Tak jsem ji jen ošmatal, přivoněl (bohužel to byla jenom zatuchlá látka) a šel dolů. Neměl jsem šanci, není mi to ani moc líto.

Prádélko 7 - podprsenka
Toto téma je docela aktuální a slečny, jejíž podprsenku jsem měl doslova a do písmene v báglu, si docela vážím, takže to popíšu velmi vágně, páč nechci, aby se zde poznala (pozn: Je tu ještě druhá slečna, která si na základě toho, že zde nechci popisovat okolnosti, může myslet, že to byla její podprsenka. Tak neboj, tvoje podprda to nebyla! ;) ). Její podprdu jsem měl fakt v batohu a mohl jsem kdykoli odkráčet domů. Ale tak moc tu slečnu mám rád, až mi to nedalo: co kdyby padlo podezření na mě nebo někoho blízkého? Nic takového se stát samozřejmě nemohlo, ale cobykdyby? Tak jsem tu podprdu o pár hodin později vrátil na správné místo a doteď s něžností vzpomínám! Přiznávám, že by to byl můj nejcennější kousek! Hrozbě rád ych si s ní hrál na mouchu - dal bych si ji na oči a běhal po bytě a dělal bzzz.

Prádélko 8 - podprsenka
Jo, toto je ta podprsenka, se kterou jsem si pořídil to inkriminující a kontroverzní a pobuřující foto, za které jsem byl předvolán na kobereček do ústavu pro mentálně postižené (sotva mě po šesti letech pustí, už tam musím zas!!!). Ani si nejsem jistý, jestli ten underbreaster mám započítat do svého stále se rozšiřujícího seznamu málem ukradeného nebo ukradeného dámského prádla, jelikož mi majitelka tento Unterbruster jaksi zapůjčila blahosklonně říkajíc, že ať si taky někdy šáhnu na skutečný sous-sein. Samozřejmě jsem mohl šoupnout tento abajo pecho do kapsy a odkráčet domů, jenže to by bylo... neetické. Jo, fakt! Ona by to sice pochopila a kdyžtak bych ji koupil novou, ale hlavním důvodem je, že by si při chůzi ze schodů bez 下面乳房 vyrazila zuby, tak by jí ty prsa lítaly. Kdo chce masturbační pauzu, ať si ji udělá, já ji využiju.

Prádélko 9 - kalhotky
Seznamovací kurz v září 2015 byl pro nás, asociály, nuda. Přesto jsem před naší chatkou objevil kalhotky. Ty voněly opravdu hezky, dokonce báječně. Mohly patřit jen čtyřem slečnám (málem se zabydlely v MÉ chatce, tak jsem je vyhonil vyhodil (stay virgin) bez ohledu na jejich nedovřené kufry), ale neměl jsem k nim žádný vztah, dokonce mi byly nesympatické, protože jsou už moc akční (stay introvert) a moc staré (stay pedo). Tak jsem kalhotky v jídelně připevnil magnety na tabuli a cestou se obědvajících ptal, zda to někomu nepatří. Jednomu týpkovi, který předtím přes mikrofon rozhlašoval program dne, jsem učinil nabídku, kterou by normální člověk neodmítl - když mi půjčí mikrofon, abych mohl svůj nález ohlásit, dám mu čucha. Zatvářil se vyděšeně a neakceptoval, nechápu proč. Každopádně další den večer se v jídelně pořádala nějaká akce a celá místnost byla přestavěná, takže kalhotky zmizely. Ani jsem po nich tak netoužil, snad jen kvůli té vůni...

No jak to vypadá, celkem 10x (možnost č. 5 se počítá 2x) jsem měl možnost obohatit se božskou relikvií, ale podařilo se to jenom jednou. V cestě vždy stál adrenalin, smůla, časové a prostorová indispozice nebo etické principy. Ale jsem spokojený. Zážitek je stejně hodnotný, jako je cesta, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 20. prosince 2015 v 11:48 | Reagovat

Ach tak. No, ještě, že se mi tyto nepříjemnosti vyhýbají. Nenosím kalhotky, ani podprsenku. Nikdo mi je nemůže ukrást. Jou.

2 krasny-clovek krasny-clovek | 20. prosince 2015 v 11:55 | Reagovat

[1]: budu doufat, že jsi žena

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 12:02 | Reagovat

[2]: Nezním snad tak? Máš mne za obtloustlého vobšousta ve středních letech, který sedí za svým zastaralým počítačem bez spodního prádla?

4 krasny-clovek krasny-clovek | 20. prosince 2015 v 12:09 | Reagovat

[3]: Škoda, doufal jsem, že jsi nějaký můj kolega...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama