Pokrytectví a citáty (Nadávání I.)

3. listopadu 2015 v 19:55 | krasny clovek |  Středoškolská filozofie
Jedna dívka sladká jak med, fakt úžasná holka, žeru ji z celého srdce, si na čelo svého profilu nějaké sociální sítě dala poměrně hezký citát z jednoho uměleckého díla. Není to citát úplně idiotský, náhodný, triviální, profláklý, prostě "instantní", jako jsou citáty na profilech různých pipek. Tenhle byl hezký jak po obsahové, tak po estetické stránce. Mám tušení, že i samotný Kant (pozn. to byl moc chytrej pán) a v podstatě i stoici (pozn. to byli moc chytří pánové) tohle téma někde rozebírali. Ovšem ta holka mě s tím dost naštvala.

Uvědomil jsem si, že poučku z citátu plynoucí jaksi neaplikovala na mě během naší tragikomické interakce. Lidé svoje filozofické pravdy aplikují jen při určitých stavech vesmíru. V těch stavech, kde se jim to hodí. Tomu říkám pokrytectví. Člověk musí nazývat věci pravými jmény. Nesmí si hrát na humanismus, to je pak pseudohumanismus - fenomén moderní doby! Občas je třeba ukázat prstem a říct: "To neplatí na tebe!" nebo "Tím myslím tebe!", ať už to zní jako jakákoliv diskriminace. Vyřčené pravidlo jinak postihne i ty, kterých se týkat nemá a nesmí. Ta báječná slečna tohle neudělala. Dala si na profil poučku a když jsem se v jejím životě objevil já, tu poučku nepoužila. Nehodilo se jí to, protože jsem ošklivý a idiot. Miluje všechny lidi, ale jen některé ze všech lidí. A chce být milována, ale jen některými. "Všechna zvířata jsou si rovna..." Neříkám, že nejsem pokrytec. Také se občas k někomu zachovám jinak jenom proto, že je to zrovna on. Jak v malých a každodenních věcech, tak v těch velkých (ale nikoli největších!). Pokud si to uvědomím, lituji toho.

Měli bychom se nad sebou zamyslet, provést sebereflexi, každý den se sebe ptát - "Jsou naše činy shodné s naším přesvědčením?" Člověk před sebou rád hraje divadýlko, proto nesprávně odpovídá ANO. Měli bychom se ke všem chovat stejně. Usmívat se na všechny, být ke všem zdvořilí. Já ale nešířím pseudolásku. Pseudoláska neumí slušně odmítnout. Stůjte si stále za čím chcete, dělejte si co chcete, ale musíte umět slušně odmítnou s ohledem na potřeby druhého. Vytvořit kompromis. Nebo svůj nesouhlas obalit sladkýma slovama a vytvořit tak iluzi kompromisu. Herdek, to jsem ale filozof! Kant se asi v hrobě tetelí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama