Nad čím lidé pláčou...?

11. prosince 2015 v 0:06 | krasny clovek |  Středoškolská filozofie
Kdosi kdysi řekl, že charakter člověka poznáte podle toho, jakým vtipům se směje a jaké vtipy ho pohoršují. Této moudrosti se držím a jsem zděšen, co jsem o lidech zatím zjistil. Humor je moc zajímavá věda. Snad Desmond Morris psal, že vtipné jsou věci, které jsou připomínají nebezpečí - batole se směje, když na něj tatínek bafá, když si s ním hraje na honěnou, když předním zakopne a přehnaně upí bolestí... Kdyby děťátko pronásledoval vlk nebo si táta opravdu neublížil, už by to vtipné nebylo. Smějeme se mrzákům, protože sami jsme zdraví, směje se nebožákům, kteří si ve videu rozbijou nos, protože sami víme, že takovou blbost opravdu neuděláme. Jaksi se seznamujeme s nebezpečím. Ale někdy se zkušenost s nějakou nepříjemností zaryje hluboko do nevědomí, akorát nás smích ostatích pobouří a třeba urazí. Totéž platí o vlastních nejistotách, o maskách, které si nasazujeme, "insecurities", nejen o zkušenostech! Před nějakou dobou jsem si s jednou holkou dělal srandu - uráželi jsme se. Ani nevím, kdo začal - jeden něco řekl, druhý to oplatil a už jsme se z legrace pošťuchovali. Ale pak jsem řekl jedno nevulgární slovo a ona se urazila doopravdy. V tu chvíli jsem pochopil: buď taková opravdu je a skrývá to, nebo ji v této oblasti někdo kdysi způsobil velkou újmu.

Smích je očividně kontroverzní, kdežto pláč intimnější a sbližující, abych tak řekl. Tolik lidí pláče nad tím, čemu se jiné smějí... pláčeme nad věcmi, které jiné nechají chladnými a obráceně! Je hrozně zajímavé, jak si člověk film/knížku/písničku/událost spojuje a asociuje s něčím osobním, což ho nakonec úplně rozbrečí, a ani nemusí vědět proč. S trochou umu dokážeme a posteriori poskládat skrytou mentalitu člověka, o které vám nikdy nepoví, ale která se nepřímo projevuje v jeho běžném životě, v každém slově, v každé náladě. Také se skryté příběhy u některých lidé projeví po čtvrtém pivu, ale o tomto teď nepojednáváme. Kdo pláče nad vším, ten je prostá dobromyslná duše (a může být i naivní), ovšem kdo pláče dojetím jednou za dlouhou dobu, ten to má nejsložitější, nejzamotanější. Dojetí (nikoli z překvapení nebo štěstí) ukazuje to, co člověk nechce ukazovat. Těší mě, když něco někoho dojme. Je to takové důvěrné gesto, člověk nám ukáže nitro duše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 12:09 | Reagovat

Takhle lidé fungují. Často humorem zakrývají svoje slabé stránky, neotevíratelné dveře a další tajemství, o kterých nechtějí, aby byly veřejné. Staré křivdy, vzpomínky a tak.
Čemu se smát je formované jakousi škrobeností a společenskou tolerancí, co se v nás za život vytvoří (viz smích na účty postižených a tak dále). Je to ale zvláštní fenomén, jak se v tomhle každý liší, jak se k tomu postaví a dokonce, jak proti tomu občas lidé bojují.

2 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 20. prosince 2015 v 12:26 | Reagovat

[1]: Smích nepovažuju za kulturní konstrukt, i když je kulturou zpracovaný a detaily jsou ryze kulturní. Určitě by to chtělo nějakou pořádnou studii.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 12:57 | Reagovat

[2]: To by teda chtělo. Kulturní konstrukt jsou podněty, kterým se smějeme. Ale smích ne. Smějou se lidi všude na světě. Zvláštní.

4 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 20. prosince 2015 v 13:15 | Reagovat

[3]: Takže je to evoluce! Samozřejmě. Ale evoluce smíchu stále trápí vědce. Já osobně zastávám Morrisovu hypotézu.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 14:36 | Reagovat

[4]: Evoluce? No, snad jen částečně.

6 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 20. prosince 2015 v 14:40 | Reagovat

[5]: Proč snad jen částečně? Musí to být biologie, a co je biologie, to je buď evoluce, rudiment nebo vedlejší následek evoluce.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 15:38 | Reagovat

[6]: Právě proto částečně. Jo a mimochodem, dobrý úvodní citát. Ta francouzština tomu dodává takové to ono, co by tomu chybělo, kdyby to bylo v češtině.

8 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 20. prosince 2015 v 18:49 | Reagovat

[7]: No a rudiment je důsledek evoluce a na to, aby byl smích vedlejší následek evoluce, je moc velký a energeticky náročný 8-)

Děkuji! Kvůli určitým zážitkům mi tento citátek jaksi mluví "do duše".

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 12:53 | Reagovat

[8]: Když si to teď čtu znova, tak možná mluvíš pravdu.
Tak to se máš. Ne, že by mě osobně z duše tenhle citátek nemluvil, ale znám takové, které jsou pro mě jaksi kompatibilnější a méně filosofické. Třeba: "Svět by měl vědět, že se z něho neposeru." Aneb raná puberta strávená s Prago Union.

10 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 21. prosince 2015 v 15:51 | Reagovat

[9]: No zas tak filozofický není, ale děkuji. V tom citátu (upřímně, celou tu původní hru jsem nečetl, není dobře k dostání, takže náboženský kontext jenom tuším) vidím rozpolcenost a balancování na hranicích víry a vědění. Spousta lidí buď jenom věří, že se věci mají tak a onak, nebo ví, jak se věci mají. V té replice cítím tolik bolesti, kterou samozřejmě znám ve zředěnější adolescentní formě, jinak bych si to neplácl na hlavní stránku. Hrdina se ze všech brání svému racionálnímu vnímání, ale moc se touží oddat svým přáním... Jak prosté!

Nemám k tvému moc co říct, snad jen že je "klasicky výřečný" a hodí se k dojmu z tebe.

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 17:21 | Reagovat

[10]: Je asi zbytečný polemizovat nad filosofickou hloubkou onoho citátu, ale máš rozhodně pravdu. Tohle balancování lidstvo provází už od nepaměti.

Je klasicky výřečný. A jednoduchý. A není francouzsky. Toť asi vše. Jinak citátů, které stojí za to pořádně číst a ne jenom číst je mnohem víc.

12 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 21. prosince 2015 v 18:20 | Reagovat

[11]: Spíš říkám, s čím si ho asociuji já :) Neřekl bych, že tím prochází od nepaměti, asi se míjíme v chápání a každý vidíme to své... čímž zároveň dokazujeme právě tu uměleckou i filozofickou hloubku.

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 21. prosince 2015 v 18:27 | Reagovat

[12]: Každý vidí své, už to tak na světě chodí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama