Drahá Barbaro, Beatrice, Belatrix, Beáto...?

9. dubna 2016 v 23:49 | krasny clovek |  Dopisy, které nepošlu
Drahá Rabarbaro!

Už nejsme kamarádi. Toto jsme si řekli už několikrát během posledního roku a půl, ale tentokráte je to zpečetěno tímto dopisem, jeho myšlenkami a odebráním na facebooku. Tohle teda bude jízda!

Byli jsme kamarádi skoro přesně čtyři roky. V mém světě jsi se zjevila nárazem a dost jsi mě ovlivnila. Psali jsme si hodně dlouho a hodně často a jednou za rok jsme se sešli a šli do kina. Byl jsem s tebou velmi spokojený a ty jsi údajně byla taky. Překvapila mě tvá upřímnost, ochota, radost. Podporovala jsi mě a psala mi, jak ti dělám radost a jak jsem fajn kamarád (sice internetový kamarád, ale i to se počítá), jak by to beze mě nebylo ono, jak by byl tvůj život depresivní a tak. Cítil jsem se speciální. Speciální v očích sangviničky! Sangvinismus je "rychlý vzruch a rychlý útlum", tedy sangivnik se rychle nadchne a rychle zapomíná, na rozdíl od melancholika, tomu trvá, než se dostane do nějakého nadšení a začne věřit, ale zase už na to nikdy nezapomene a nese si to dlouho. Když je člověk speciální v očích sangvinika, znamená to, že není jen jedna náhodná položka v tom rychlém sangvinickém cyklu "vcucnout a vyplyvnout", ale že je skutečně ceněný, že v tom cyklu zůstane dlouho! Minimálně to jsem si myslel.

První šok přišel někdy po dvou letech po našem setkání. Seznámil jsem tě se svými kamarády a ty jsi s jedním začala... no... byla to taková hodně zředěná forma flirtu. Ne, nepamatuju si přesně, ale prostě jste se bavili a já a můj druhý kamarád jsme tam tak postávali. Po asi pěti minutách jsi mu vzala mobil a napsala mu do něj svoje číslo. Mohl jsem se zbláznit! Nebyla to vysloveně žárlivost, já kamarádovi přeju všechno dobré, jenže když se dokážeš s cizím člověkem skamarádit během pár minut? Co se to děje? Myslel jsem na to hodně dlouho. Nepřicházím tím o svou prestiž? Neznal jsem tě ZAS TAK dobře, takže jsi se klidně mohla během těch dvou let přátelit a spřátelit s desítkama lidí a všem říkat něco, díky čemu by se cítili výsadně - přesně jako já. Nakonec jsem se přes to přenesl, vždyť na mém kamarádovi mohlo být třeba také něco speciálního, tak sis ho prostě o oblíbila.

Druhý šok přišel o půl roku později. Ten kamarád se pochlubil, že si s tebou začal psát (předtím jste, myslím, jenom několikrát hodili povrchní pokec), a že jste hned tento první větší chat zavolali a volali celou noc do šesti ráno. No já se zbláznil úplně! Doslova jsem byl zmatený, cítil jsem fyzickou nevolnost. Během krátké doby jsme se už s kamarádem předháněli v tom, kdo si s tebou napsal víc zpráv na facebooku. Má prestiž byla samozřejmě v čudu. Nejsem speciální, když jsou pro tebe speciální všichni. Víceméně hned jsem ti přestal věřit ve všem a přestal jsem do tebe investovat emoce. Co to znamená? Tohle a tohle jsem udělal dobře a jsem v tom a tom vynikající a pro tebe významný, tohle tě hrozně moc se mnou bavilo, říkáš? Nevěřím ti, nemůže to být objektivně dobré, protože jsem přesvědčený, že takto podporuješ každého. I našeho nyní už společného kamaráda. Dokonce jsi ho po dalším půl roce povýšila na nejlepšího kamaráda, sama jsi mi to řekla. A kam se poděly ty sladké kecy jako: "Věřím ti víc než vlastní kamarádce!"? Nevyčítám ti nic z toho, jelikož je to něco přirozeného, co mě ale jako nesebevědomou traumatizovanou osůbku neuvěřitelně vytáčí a s čím nemůžu v žádném vztahu přežít. To je prostě můj vkus. Nesnesu určité formy "sangvinického" vyjadřování, na mé citlivé vnímání jsou příliš absolutní v situacích, kdy (podle mě) absolutní býti nemají a vůbec nejsou. Dokážu žít s tím, že speciální být přestanu a přátelství prostě vyšumí kvůli nedostatku kontaktu a porozumění. Nic takového se mezi náma nestalo, nevyšuměli jsme, byli jsme úplně ve stejně dobrém a následně jenom lepším kontaktu, protože jsi přišla na naši školu. Jen jsem zjistil, že jsem tvé absolutní vyjadřování bral omylem opravdu absolutně, respektive jsem na tebe aplikoval své hodnoty a své chápání.

Když jsi tedy přišla na naši školu, bral jsem tě už s určitou rezervou. Slíbil jsem si, že tvé lichotky nebudu brát vážně a pokud se nepohodneme, nebudu se cítit smutný. To samozřejmě neznamenalo, že mi nebude záležet na tvých zájmech, jen jsem je naplňoval čistě rozumově, nikoli se srdečnou oddaností a příjemným pocitem, s jakým to dělám u jiných. Prostě do tebe nebudu investovat emoce, budu tě brát jen jako kašpárka pro pobavení. Když o přestávce pokecáme, budu rád. Když nepokecáme, bude mi to jedno. Když se ti cokoliv stane, pomůžu ti a udělám, co budeš chtít, ale bude mi to v hlavě jedno. Nemohla jsi nic poznat a pochybuji, že jsi to rozpoznala v mé rozumově chladné argumentaci v hádkách.

Bohužel, jak jsme spolu byli kvůli škole častěji, tak jsme se také začali více hádat. Konspirační teorie a všemožná nedorozumění, které jsi mi omlacovala o hlavu (promiň, ale ve věcné diskuzi jsi zásadně byla agresivní ty)... To mě jen utvrzovalo v tom, že se na tebe nemám citově vázat, až jsem nakonec (tedy právě teď) zůstal naprosto a absolutně bez jakéhokoliv zájmu o tvou osobu, i o ty neškodné veselé stránky (zůstal jen zájem čistě vědecký a umělecký, často na tebe a naše události totiž myslím čistě deskriptivně). Víš vůbec, jak jsi mi hrozně nadávala? Jak jsi manipulovala? Ano, možná jsem udělal chybu, to rád řeknu, ale způsob, jakým jsi byla neuvěřitelně hysterická a psala mi sáhodlouhé a jenom emoční útoky! To není přátelství. Takhle přátelé nepřistupují k roztržce. To samozřejmě neznamená, že jsem nedělal voloviny. Ano, přiožralý jsem polil klavír. Ano, přiožralý jsem si lehal do postele tvých rodičů. Ano, strčil jsem frňák do tvé podprsenky, která halabala ležela ve tvém pokoji. Ano, přiožralý jsem řekl, že je tvá kamarádka kráva a ať jde do prdele. Ano, vrátil jsem někým ukradený a tebou držený deník právoplatnému majiteli. Ano, řekl jsem z legrace, že jsi zlatokopka. Ano, řekl jsem, že když mají vedle nás sedící kamarádi přezdívky "kretén" a "svině" na facebookové chatové skupině, ty bys měla mít čistě z logky věci přezdívku "kráva". Tohle všechno jsou věci, kvůli kterým jsme se nepohodli, na ostatní si teď nevzpomenu nebo nedávají smysl. Dovol mi ospravedlnit se a omluvit se. Za klavír opravdu můžu, promiň. Promiň za lehání do té postele, prostě jsem se musel někam uklidit. Promiň za podprsenku, jsem prostě prase a někdy své choutky neutajím. Promiň, že jsem ti "ukradl" cizí deník a prostě ho vrátil majiteli, přestože sis ho chtěla přečíst (tvé kašlání na cizí soukromí jaksi silně kontrastuje se snahou o ochranu tvého vlastního soukromí). Promiň, že jsem byl sprostý na tvou kamarádku, posílám ještě větší promiň i jí, ale prostě jsem byl opilý jak ještě nikdy a dle mé zlaté zásady "Člověk se musí zajímat o lidi, kteří jsou stejně oškliví, jako je on sám," jsem tvou kamarádku ochotně utvrdil v její vlastní a s opileckým pláčem vyřčené tezi, že je hloupá a že ji lidé nemají rádi, takže se může a má, zatímco jsem ji (samozřejmě opilý) v soukromí pokoje líbal a osahával, zajímat o lidi, kteří jsou stejně "dole" jako ona, tedy i o mě, jelikož jsem také "dole" a ti "nahoře" mě "zásadně" nemají rádi. Do prdele jsem ji poslal omylem, ano, protože jsem nemohl najít slova - to se opilým lidem stává. Promiň, že jsem ti řekl zlatokopka, nevěděl jsem, že tě urazí legrácka, s kterou jsem reagoval na tebou poslanou trojici diamantových emotikonů. Promiň za tu krávu, nevěděl jsem, že tě to tak urazí. Máš samozřejmě právo být uražená. Kdybych většinu těch věcí mohl vrátit zpátky, udělal bych to. Já můžu stokrát tvrdit, že na tom nic urážlivého není, a že jsou tvé hysterické odpovědi naprosto přehnané, ovšem to mě neopravňuje tě označit za špatnou osobu. Jsi jen "taková a maková" osoba, která je alergická na "to a ono". A já jsem člověk, který s "tím a oným" rád zachází a s výsměchem ignoruje konformismus a to, co si jiní myslí. Mým přátelům to může vadit, moji přátelé mě mohou požádat o konec a případně tolerovat, když mi občas ulítne pusa nebo ruka a zase to něco nekonformního udělám. Jsem to prostě já, bohužel. A nestrpím člověka, který proti mě používá manipulaci jako: "Uvidíme, jestli si najdeš kamarádku, jako jsem já!" To je ukázka citového vydírání a obyčejné sprostoty, to mi opravdu promiň (mimochodem, našel jsem si takovou kamarádku). Nemluvě o těch ryzích sprostých slovech a pouhém emočním útočení. Pokud jsi to myslela vážně, tak jsi manipulátorka (což jsi i jednou přiznala a vyhrožovala jsi zničením mé již tak chatrné pověsti). Pokud jsi jednala v afektu (v což spíš věřím), tak se odmítám bavit s člověkem, který mě mate svými projevy a hodnotami. Projevy našich hodnot pak jednoho dohání k nepříčetnosti a druhého k emočnímu zmatku.
(Také jsi se "ptala", kdo se mnou půjde "nakupovat dárky na Zličín, Anděl a Černý Most" - vtipné je, že dárek jsi se mnou byla nakupovat jen jednou a na Černém Mostě jsme nikdy spolu nebyli. Jsem až tak nevýrazný, že jsi mě pleteš s jinými lidmi? Nebo jsi jen byla ochotna lhát? Nebo ses upsala, že jo... Každopádně jsem si toho všimnul a přemýšlel nad tím, páč mi to přišlo jako zajímavý postřeh.)

Sečteno podtrženo, jsme dva lidé, kteří si v osobnějších chvílích nesednou. Když se normálně bavíme a srandujeme, je všechno více než v pořádku (až na výjimky, třeba ta zlatokopka nebo kráva), ale když si povídáme o vážných věcech, inu, je všechno v pytli. Proto se musi od sebe distancovat. Tobě vadí takové věci, které já považuji za triviální, mně zas vadí věci, které ty považuješ za samozřejmost. Nyní se zkusím předejít následkům a trošku si zakázat (jakože slovu "kázat" dám předponu "za", což by teoreticky dalo "udělat malé ohraničené kázání").

Cítíš se teď uražena? Často jsem měl dojem, že jsi z různých věcí hrozně nadšená nebo strašně naštvaná - nic mezitím. Jako kdybys nedokázala projevit jinou emoci. Viděl jsem někdy na tobě projev strachu? Nudy? Lítosti? Jen jednou jsem tě viděl smutnou. Jinak nic jiného, vždy se v tobě střídalo jen veselí a hněv. Skákat radostí asi z tohoto dopisu asi nebudeš. Ale také nemáš důvod být uražená a naštvaná, přestože není tento dopis vysloveně lichotivý. Jenom říká, co si o tobě myslím a co objektivně děláme. Pokud si budeš stěžovat kamarádce, co jí řekneš? Nemůžeš jí říct, jaký jsem blbec. Vždyť nic nedělám. Jen říkám, že jsme jiní, že máme právo být jiní a že už se od tebe distancuji. Tobě radím udělat totéž. Prostě na mě zapomeň, když dělám v tvých očích takové odporné věci a tak ti ubližuju a jsem dle tvých vlastních slov svině, kterou si nebudeš hřát na prsou. Tos mi řekla a o týden později jakoby se nic nestalo. Tuhle rychlou horskou emocí a slov dráhu prostě nesnesu. Co tak ale uvažuju v širším kontextu, napadá mne, že jsi už vlastně mohla zapomenout. Jsem přeci dle vlastních úvah výše nahraditelný a nespeciální, ne?
(pozn: Dneska jsem tě viděl na Černém Mostě. Nevšimla sis mě. Nebo všimla, ale ignorovala jsi mě. To je dobré znamení, tak to má být. Pokud dochází k vnější ignoraci, snad také dochází k vnitřní ignoraci, totiž že o mně nemluvíš před nikým.)

Každému i nějakému tvému náhodnému kamarádovi přikazuji, aby si nedělali o nás dvou závěry z tohohle dopisu, jakože třeba já jsem úchylný a nepředvídatelný a ty přecitlivělá hysterka. Čtenář prokáže svou idiocii, pokud se k tobě nebo ke mně začne chovat jinak, prostě když si udělá předsudky a začne drbat. Ať si laskavě udělá názor sám, to je součástí dospělého člověka. Součástí dospělého člověka je i zdravé načerpání zkušeností. Z tohoto dopisu si leda rozšíří povědomí o obecných lidských vztazích, nikoli s tebou nebo se mnou. Na tomto základě se pak bude lépe orientovat, když se třeba dostane to podobné situace. Bude na to pasivně připraven, bude to znát díky zkušenosti druhých. Vím, že ti záleží na názorech ostatních, to je vlastnost, která také způsobila hádky. Například jsi byla na mě sprostá, když jsem si chtěl vyzvednout u tebe doma svou knížku - prej co si sousedé pomyslí, když máš přítele a najednou se tu objeví kluk a ty s ním strávíš půl minuty (přiznávám, že jsem byl mírně zlomyslný se svými dotazy). Mám chuť ti přisuzovat projekci, ale na to netroufám, takže to jen předhodím jako takovou svou hypotézu, se kterou si dělej, co uznáš za vhodné. Jestli se urazíš, není to můj problém, protože si snad umím udělat po čtyř letech známosti nějaký subjektivní obrázek o člověku. Každopádně na zlých lidech a lidech, kteří si o tobě neprávem myslí něco špatného (jako teď já s tou projekcí, třeba?), kteří dělají nehezké závěry z drbů, článků na blogu od nějakého kluka a pozorování sousedky, na takových špinavých lidech ti vůbec nemusí záležet. V žádném případě tě to nesmí omezovat ve tvém běžném životě, například to nemůže bránit tomu, aby si někdo u tebe vyzvedl knížku. Tedy... strachem před drby se klidně nech omezovat, klidně si buď paranoidní a chraň se třeba do posledních sil před zatím neexistujícími drby, ale v takovém případě bude docházet třeba k nedorozumění mezi náma dvouma, které vyústí v hádky do krve. To ode mne trošku zní jako vydírání, které jsem ti tak přisuzoval výše, žejo? Nemělo by to být. Já se totiž s tebou už nechci bavit a doufám, že o mně nestojíš. V případě tvého vydírání jsi moc dobře věděla, že o tebe stojím, tak sis dovolila vytasit tak nehoráznou manipulaci. Jen jsi už nevěla, že o tobě už tak nestojím a tvé vydírání umím prokouknout, takže jsem ti to nezbaštil.

Pokud o mně stojíš a cítíš se nyní vydírána, tak to je opravdu smutné, ale nic s tím neudělám. Prostě už nechci... nemám na ten vztah už sílu. Mateš mě, nechápu tě, nevím, jestli to, co slyším, je to, co myslíš. Vždycky jsi byla schopná se se mnou začít zase bavit, tak předpokládám, že bys to udělala i teď. Vždyť naše poslední hádka možná pro tebe nebyla nikterak speciální, ale pro mne to byla poslední kapka. Předpokládám, že jsi klasicky sangvinická, tudíž se rychle naštveš, vypěníš a pak na to zapomeneš. Tak to mně to zas trvá dlouho. Nestíhám se pak přepínat podle tvého vlastního přepínání. Pokud si budeš někomu stěžovat, že se na tebe vykašlal tvůj dobrý kamarád (to některé holky rády dělají), pochop, že mám jaksi také své zájmy.

Opovaž se šířit drby! Ne že bych ti nevěřil, ale prostě ti nevěřím. Navíc jsi přece vyhrožovala, že jsi toho schopná, jak jsem už zmínil výše. Dále jsi se ptala dvou slečen, zda by je urazilo, kdybych je já nazval krávou a zlatokopkou. To lze brát jako drb, protože jsi zmínila mé jméno a neuvedla celý kontext. Do třetice všeho dobrého zmíním onu projekci, jakože když drbeš a pomlouváš ty, tak musí drbat a pomlouvat i ostatní. Toto nejsou vysloveně přímé důkazy, ale navádí mě k určité ostražitosti, která se projeví drobným poprosením či varováním před šířením drbů. Musím také preventivně přihlédnou k intimnosti věcí, které jsem ti řekl - takové věci mohou být v nesprávné atmosféře komincké i ponižující. Na hodnocení lidí, kteří jsou ovlivnitelní drby, mi samozřejmě nemusí záležet, ovšem předejitelným drbům by se raději předešlo.

Snad si o mně teď nemyslíš kdovíco. Možná jsi (jsi byla) v šoku, cojávím. Ale zapomeň na mě, o nikom o mně neříkej. Jestli tě k tomu někdo donutí, tak by bylo velice nehezké, kdybys třeba říkala, že jsem kretén, protože jsem říkal to a to a tak. To by byly ty drby. Nikoli, já byl pořád stejný. Jsou jen nedorozumění, a to žádného z nás to nedělá objektivní krávu nebo objektivního kreténa.

Psal jsem to dlouho, vymýšlel během psaní a jádro věci jsem napsal na jeden zátah (o přednášce Základů logiky a matematiky), tak omluv případné nesmysly, opakování a nekonzistenci. Omluv i všechny tady přítomné emoce, vsadím se, že mnohdy zním dosti nadneseně a přemoudřele. Proč? Protože při zpětném pohledu na tvé projevy si tak trošku dovoluji tebou pohrdat. Ještě si dovolím definovat toto hezké slovo. Není to přítomnost negativních emocí a názorů, ale pouhá nepřítomnost pozitivních a odmítnutí pozitivních.

Jestli se někdy budeme nuceni interagovat, jednejme normálně a slušně, zachovejme konvence.

This is a goodbye...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. října 2016 v 17:57 | Reagovat

Vždy se v tobě střídalo jen veselí a hněv. :-D

2 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 2. října 2016 v 18:51 | Reagovat

[1]: Hněv? Spíš militantní smutek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama