... (VI.)

24. dubna 2016 v 17:44 | krasny clovek |  Dopisy, které nepošlu
Brouzdal jsem se v historii, Krásko!

Zkoušel jsem zjistit, kde a jak jsem se o tobě poprvé zmínil ve svém deníku. Asi první zmínka byla úplně podřadná, nenapsal jsem ani tvé jméno, ale určitě jsem tím myslel tebe. Druhá zmínka už celé tvé jméno obsahovala, dokonce jsem na konec do závorky připsal vcelku pozitivní dojem, ale stále to bylo mimochodem. Až třetí zmínka byla skutečně důležitá: "Že by **** ****? Je chytrá, v určitých směrech vyspělejší." Od té doby o tobě mluvím v deníku často. Na 260 stranách posledního deníku se na 171 stranách zmiňuji o tobě. Není to moc? Není to málo? Někdy se objevíš v osamocené větě, někdy v celém odstavci, někdy ti věnuji stránku i stránky. Bývají tam i předepsané některé tvé projevy, které jsem našel na internetu nebo dříve na vlastní smysly vnímal. Hle, jeden můj zcela průměrný a šedý autentický zápisek o tobě z 12. 2. 16: "**** byla asi včera na V****, vyfotila si secesní dům. A já tam byl (na ten dům jsem samozřejmě nenarazil) dneska do knihovny pro M****. Co tam asi dělala? To by mě moc zajímalo. Ona je vcelku akční, že."

Také jsem si na desky deníku nalepil dvě tvé fotografie. Ve starších denících jsou takto vlepené i jiné slečny (kluky kamarády si tam fakt dávat nebudu, haha!) středních, vyšších i absolutních významů, ale žádná není více než dvakrát. Tvá kamarádka je tam jednou. Zajímalo by mě, jak by jsi na tuto informaci reagovala. A jak by taky reagovaly ty ostatní... Z mé strany je to určitě vyjádření různě silných sympatií. A úmysl by měl být nad činy, ne?

---
Když jsem už byl zabořený v těch denících, rozhodl jsem se přepsat své sny o tobě.

První sen, který se zdál už hodně dávno
Bydlela jsi v Troji v ulici, které nesla tvé jméno. Hledal jsem tě tam, ale nemohl najít.

Druhý sen, který se zdál až po mé chybě
Ten byl o hradišti, jak jsem popisoval v prvním dopise zde na blogu - nakláněla jsi se pro sůl přes všechno mé nepohodlí.

Třetí sen
Omylem jsem si tebe a tvou kamarádku přidal na facebooku a byl vyděšený, že si to vezmete osobně. Ano, zdálo se mi o facebooku.

Čtvrtý sen
Jak jsem už také psal v prvním dopise, v tomto snu jsme šňupali sůl z Rousseauovy knížky.

Pátý sen
Omylem jsem ti napsal na facebooku a pak se bál, že to "bonzneš" a budu mít další problém.

Šestý sen
Udělal jsem si fakeaccount na podivné Twitter-tumblr-reddit stránce a psal si s tebou.

Sedmý sen
Toto byl sen o knize jménem "Láska a racek", jak jsem popsal ve 4. dopise.

Osmý sen
Tenhle byl o chlup peprnější. Na obrovské párty měli moji kamarádi už "zabrané" všechny hezké holky a na mě zbyla ta "nejošklivější". Tak jsem si lehl k ní do postele, ale proměnila se v tebe a tvou kamarádku. Obě jsem vás objal. Jen objal.

Devátý sen
Nahrála jsi fotky na internet, několik desítek. Na jedné fotce (jediná, kterou si pamatuju) byla tvá krásná kamarádka u jezera s těmi japonskými sytě růžovými stromy. Neuvěřitelně moc jí to slušelo, měl jsem z toho snu hezký pocit. Do popisků jste si napsaly nějaký omluvný text, ze kterého jsem usoudil, že je o mně.

Desátý sen
Tvá kamarádka a ty jste se na facebooku dostaly do skupiny, kde si (ve skutečném životě) s kamarády posíláme všelijaké memes z různých subkultur. Ve snu nám tvá kamarádka potom nadávala, jak jsme "morálně hrozný", protože tyto memes jsou mnohdy nekonvenční.

Jedenáctý sen
Byla obrovská rodinná sešlost u nás v domě, přijela má (skutečná) rodina ze zahraničí a i tvá rodina, asi jste byli naši příbuzní. Tvoje maminka se všemi svými dětmi i tvou krásnou amarádkou seděla u nás v kuchyni a povídala si s mou mámou. Vy jste seděly u sebe namačkané a hrály si na mobilech. Já nervózně postával u ubou dveří kuchyně, neb jsem se jednak chtěl chovat přátelsky a zdvořile při té vzácné návštěvě, ale také se od tebe z respektu a trapného pocitu distancovat (a taky jsem chtěl do ledničky). Občas jsi po mě nevraživě hodila očkem a já nevěděl, co si jen myslíš. Pak jsme šli všichni na procházku. Naše pětice (já, ty, tvé sestřičky, tvá kamarádka) byla mlčenlivá, ale naše maminky a anonymní další lidé normálně žvanily. Po chvíli jsem podél silnice našel smyšlené i skutečné "výjevy" ze Star Wars, všemožné repliky, modely a doslova zastavené události. Začal jsem po nich skákat a doufat, že se některá přidáte.

Dvanáctý sen
Byl jsem ve staré škole a ty jsi se tam mihla. Doma jsem zjistil, že sis mě odblokovala a do statusu napsala něco o "novém životu".

Třináctý sen, který se zdál včera
Psali jsme si, ale nějak jsi se nezúčastněně a záblesky "zjevovala" vedle mě. Pod svých zpráv jsi četla tyto mé dopisy zde a psala jsi mi odpověď. Ne že by jsi mi v odpovědích nadávala, ale psala jsi takové cynické postřehy, až jsem se za sebe styděl. Například jsi uvedla statistiku, ze které vyplynulo, že stále používám stejná slova.

Čtrnáctý sen, který se zdál dneska
Napsala jsi mi (jak jinde než přes facebook) a byla jsi hrozně milá a povídává. Jakoby se nic mezi náma nestalo. Posílala jsi mi nějaké fotky. Nechápal jsem, ale užíval jsem si to. Nakonec jsem si uvědomil, že to je sen, tak jsem odeslal pár zpráv a poraženě se šel probudit.

Patnáctý sen, který se zdál dva dny po zveřejnění tohoto dopisu
U nás v bytě bylo předávání pololetního vysvědčení. Sešlo se tam několik mých bývalých středoškolských a nynějších vysokoškolských spolužáků spolu s učiteli, paní ředitelkou a hlavně tebou a tvou kamarádkou. Seděla jsi v kuchyni a já v obývacím pokoji, kde ředitelka komentovala naše vysvědčení. Ty jsi byla nějaká hubatá. Ve snu jsi byla asi o tři roky mladší a vypadala jsi zašle, ušmudlaně, nemocně, prostě "nedonošeně". To jsi ovšem kompenzovala neskutečným sebevědomím, agresivitou, urážlivostí a hubatostí, s jakým jsi bombardovala ředitelku. Diskutovaly jste o Bohu a ty jsi měla nějaký provařený kreacionsitický argument, na který si nyní už nevzpomenu. Paní učitelka Š., kterou určitě znáš, lamentovala: "Vy jste přeci vždycky byla taková uvědomělá holčička!" Chtěla tím říct, že jsi byla ohleduplná a milá, z nějakého důvodu mi sen řekl uvědomělá. Po skončení rozdávání vysvědčení šli ostatní lidé domů, ale ty jsi se svou kamarádkou zůstala sedět vedle lednice. Chtěl jsem jít za tebou, ale samozřejmě jsem věděl, že by se ti to nelíbilo a že to nesmím, takže jsem šel jenom do té lednice. Dveře lednice se otevřely tak, že mi tě zakrývaly, viděl jsem jen vaše čouhající nohy. Byla jsi smutná, z nějakého důvodu plakala a tvoje kamarádka tě utěšovala.

Když mám (asi) všechny své sny o tobě takhle pěkně před sebou, co je v nich vidět? Až moc velká jednoduchost. Zklamalo mě, že nejsou nijak komplexní. Promítají se tam naprosto upřímně mé strachy - bojím se, že mě objevíš. Přeji si, aby ses mi "omluvila" (sice není moc za co, ale byla by to úleva). A jak se distancuješ a že za tebou nesmím. A že nejsi blízko, jsi většinou jen kdesi na internetu - přiznávám, že do takové míry se mi o facebooku ještě nikdy nezdálo. Jsou to samé jednoduché motivy, se kterými ve skutečném životě stále pracuji. Je mi to už trošku trapné, vlastní nevědomí je mi trapné.

---

BREAKING NEWS:

Copak se děje? Ty sis mě odblokovala na facebooku? Začal jsem se smát na celý byt... Jsem najednou příjemně rozpoložený... Je to sen? Jsem jak ve snu. Snažím se nepřemýšlet, jen si užívat ten moment... Jen ten moment. Okamžik, chviličku... nemyslet na minulost ani budoucnost, jen si užívat svět teď a tady...

Konec sentimentu, fuj. Trošku se za ten sentiment stydím. Čas rozumně zhodnotit možnosti. Proč jsi to udělala?
a) dáváš "druhou šanci" či dokonce odpouštíš, z popudu svého nebo blízkého (pozitivně vědomé)
b) děláš nějaký pokus, jsem ti ukradený, nudilo nebo mátlo tě mít mě zalbokovného, děláš čistku atd. (neutrálně vědomé)
c) překlik nebo technická závada (neutrálně nevědomé)
d) tvůj zlovolný blízký ti mě odblokoval (negativně nevědomé)

Buď víš, nebo nevíš, že jsem odblokovaný, a buď k tomu máš pozitivní, neutrální nebo negativní přístup - proto ty věci v závorkách. Čistě teoreticky by tam mohlo být i "negativně vědomé", to by třeba znamenalo, že tě k odblokování někdo donutil. "Pozitivně nevědomé" by zas znamenalo, že jsi to udělala třeba v náměsíčnosti, protože podvědomě po mě toužíš. Ale tyto dvě možnosti uvádím jen pro pořádek (a pobavení, háhá!).

Když jsem odblokovaný, co mám teď dělat?
a) ozvat se, zeptat se, upozornit, prostě ti napsat
b) dát najevo nějakým přímým gestem, že o tom vím - nejlépe ti lajknout fotku nebo si napsat nějaký status
c) dát najevo nepřímým gestem, že o tom vím - lajkovat a komentovat fotky našich společných přátel, čehož si dříve nebo později všimneš
d) neozývat se, být ticho a nezkazit si tak "druhou šanci"

Teď to zkusím rozebrat. V příčinách odblokování je mi nejmilejší možnost a) - dává přeci naději. Možnost b) je taky příjemná, protože předpokládá, že už se co se týče mě necítíš tak zle. Možnosti c) je zcela neutrální, ovšem možnost d) zase předpokládá, že mě lidé v tvém okolí stále řeší a jako provokaci mě odblokovali. Připomíná mi to, jak mi jeden kamarád tebe a tvé kamarádky poslal moc rozkošnou fotku tvé kamarádky, kterou vyfotil ve spěchu (byla totiž hodně rozmazaná). Nevím, jak se tehdy tvá kamarádka cítila (nemohlo jí to ale být ukradené, protože když jsem vás dvě potkal, odcházely jste na druhou polovinu chodniku), ale hádám, že nepříjemně, jako po provokaci.

Technická závada nebo omyl jsou střední řešení. Ostatní (a), b) a d)) jsou vlastně příliš extrémní. Já mám celý život pocit, že se nikdy nic vážného neděje. Pokud se něco vážného dělo, vždycky se to ukázalo jako falešné. Jenže dříve jsem předpokládal, že jsou ti mé srandičky ukradené. Možnost,i že by ti to lichotilo nebo naopak trápilo, jsem považoval za extrémní - čili nemožné. Nakonec se ukázalo, že tě i tvou kamarádku moje jednání a dorážení opravdu trápilo. Proto bych měl být otevřenější extrémům a zavrhnout tuto střední možnost.

Co mám tedy dělat? Cítím se jak vězeň, před kterým se najednou sama otevřela brána věznice. Utéci z vězení bez ohledu na to, zda je otevření omyl nebo záměr? Dělat jakoby nic a dožít s otevřenou bránou z vězení? Zeptat se stráží a vysvětlit si situaci? Chvíli počkat a až pak se rozhodnout? Proud času jako takový může dát odpovědi. Brána se může třeba brzy sama zavřít, za chvíli může přiběhnout strážný a všechno vysvětlit... Ano, to bude můj první krok. Počkám pár dní. Pokud si mě do té doby zase zablokuješ, brána vězení se tedy sama zase zavře, budu to brát jen jako anomálii, jako omyl. Pokrčím rameny a nebudu se déle vyptávat. Možná se mi dostane vysvětlení od tebe nebo někoho - pak své chování přizpůsobím tomuto vysvětlení. Pokud se nic nestane, brána zůstane otevřena... snad se i zeptám a napíšu ti. Napsal bych zcela neutrálně:
"Ahoj, ****...! Všiml jsem si, že už nejsem zablokovaný. Nevím, co to znamená, třeba je to jenom omyl, ale stejně bych se rád zeptal v naději, že se něco změnilo. Třeba k pozitivnímu změnilo. Pokud je to omyl, samozřejmě ihned zmizím - a snad jsem tě tímto teď nijak nevyděsil."
Přesně takhle bych ti to napsal. Snad by se mi dostalo porozumění a ne "hrubého" zacházení (tj. ty by ses lekla a šla mě udat), jelikož sám nijak hrubě a hlasitě k tobě nepřistupuji. Pokud tedy zvolil toto racionální řešení a prostě se sám šel zeptat dozorců, co se to stalo, proč se brána otevřela, musel bych jít přes tu bránu (tj. udělat to, co mám zakázáno, což je kontaktovat tě). Vykročil bych z vězení jen proto, abych se zeptal, zda z vězení smím odejít. Strážný by měl vědět, že pokud odpoví "Ne!", okamžitě se vrátím do vězení. Nemusí mě bít ani trestat. Jsem přeci přísně racionální člověk. Když se něco vysvětlí, pochopím všechno. Ale potřebuji tvrdá fakta. Uf... už jsou to snad dvě hodiny! Zas tu hluboko do noci píšu...

Tak něco bláznivého mi blesklo hlavou a napsal jsem tvé mamince v půl třetí ráno toto:
"Dobrý den, paní ****! Ano, já jsem Dan ****, ten člověk, který věnoval přílišnou pozornost Vaší nejfascinovatější dceři a její krásné spolužačce. Vaše dcera mě samozřejmě zablokovala na všech sociálních sítích, což je pochopitelné. Méně pochopitelné je, že mě nedávno odblokovala zde na facebooku. Nevím, jak si to mám vyložit, zda je to omyl, chyba v softwaru, podivná forma provokace nebo snad vyjádření odpuštění, po kterém tak dlouho toužím. Ptám se Vás tedy, zda o tom něco nevíte, případně jak ke mně a celé problematice Vaše dcera přistupuje (a přistupovala). Promiňte mi, že Vás zase zatahuji do těchto hloupých problémů a vybaluji tolik otázek, ale do **** jsem stále zamilovaný a mám i pozůstatky výčitek, takže po všem, co se může jevit i jen jako stín ždibce naděje na uvolnění, jdu jak slepička po flusu. Raději jsem nepsal ****, mohla by se leknout, tak píší Vám navzdory tomu, že mi to zakazovali. Věřím ale, že mě pochopíte. Jste přeci máma a maminky vždy chápou... Nevím, zda si tuto zprávu přečtěte, ale budu spokojený s každou možností. Děkuji Vám za trpělivost a čas nyní i dříve do mě věnované a hlavně všechnu tu energii, kterou jste investovala do své dcery nejen při řešení našich konfliktů (asi by bylo svéhlavé napsat "nedorozumění"). A omlouvám se ještě jednou. Dan."
Bože můj... Ano, to byl kompromis. Maminka je přeci chytrá, viď? Má nadhled. Snad to není moc podlézavé. No co, uvidím. Chci už změnu...

Jelikož jsem napsal tvé mamince (furt nemůžu uvěřit, že jsem něco takového vyvedl!), budu do té doby ticho. Nemyslím, že je tvá maminka vysloveně aktivní na facebooku, ale tak do týdne by se tam mohla podívat. Pokud si to nepřečte do měsíce, budu dělat jako nic, protože už nic nevymyslím. A zviditelňovat se tobě přecejenom nebude nejlepší nápad. Všechno nakonec bude tam, kde jsem byl před odblokováním, jelikož to, že už nejsem zablokovaný, se stane normou, přijde to o svou pozitivní zlomovost, takže se zase začnu dívat na věci, které nejsou a být by měly.

Uvidíme, Krásko!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama