... (VII.)

8. května 2016 v 9:30 | krasny clovek |  Dopisy, které nepošlu
Drahá Krásko!

Po více než týdnu mi tvoje maminka odpověděla!! Už jsem ztrácel naději a i se uvolňovalo to napětí, které se projevovalo cuknutím při zvukovém znamení ohlašujícím novou zprávu. Říkal jsem si, že si to asi nepřečte. Když mě v neděli před desátou hodinou ráno probudilo pinknutí messengeru, v polospánku jsem si asi čtvrt hodiny představoval, co mi to kamarádi píšou. Pak jsem se nějak vypotácel z postele a běžel se podívat na tablet - a jak jsem uviděl fotku tvé maminky v kolečku a u ní červenou jedničku, dost ve mně hrklo. Zprávu jsem otevřel a přečetl si asi každé páte slovo, to jen abych zjistil, jaká je nálada odpovědi. Byla to dobrá nálada. A to mi udělalo radost.

Nechci přepisovat celou odpověd tvé maminky, ale protože rozebereru do detailu každou informaci v odpovědi obsažené, budeš si to moci celé snadno poskládat.

Začnu s kosmetickými detaily a prvotními dojmy:

Tvé jméno
Maminka zkracuje tvé jméno. Jmenovala-li by ses Kateřina, tvá maminka by o tobě mluvila jako o "Katce". To mě mírně uráží, protože já o tobě mluvím výhradně jako o "Kateřince", tedy zdrobňuji o jeden stupeň, jen výjimečně tě označuji neutrálně jako "Kateřinu". Zdrobňoval-li bych o další stupeň, bylo by to třeba "Kateřilinka", ale to už je na mě moc kýčovité. Vzácně jsem o tobě v pradávné době mluvil a uvažoval také zkráceně, ale to už jsem zapudil. Ovšem tvé jmenovkyně z mého okolí označuji zkráceně nebo neutrálně, tak to asi proto mě tvá maminka popudila a zarazila (v tomto aspektu zprávy, nikoli celkově!) - jako by tě snižovala na úroveň těch jiných slečen!

Mé zájmeno
Tohle je zajimavé. Tvá maminka psala velká T -"Ti" & "Tvoje". Možná to je odpověď na to, že jsem já psal velká V, tedy uznává mě jako rovnoceného partnera do diskuze. Kdyby totiž psala malá T, mohlo by to přeci vypadat, jako by blahosklonně mluvila s nějakým ťuťulum! Já si dovoluji nepsat v dopisech pro tebe velké T, neboť by to už ztrácelo význam. Také s tebou mluvím jako s "dobrou kamarádkou, které říkám, jak ji miluji", což je samo o sobě paradoxní, protože zamilovaná slova můžem říkat jen cizinkám a partnerům, ale kamarádkám ne, těm se to prostě nehodí. A taky píšu malá T z toho důvodu, že je to praktičtější a píšu je automaticky. Dopisy by pak byly o něco více nejednotné, protože by se střídala písmena. Samozřejmě to neznamená, že k tobě necítím úctu, to cítím, ale snad si každý den nemusíme připomínat, že tráva je zelená a Slunce vychází na východě.

Nyní k obsahu:

Změnilo se něco?
Tak prý "se určitě nic nezměnilo". Takže je příčina mého odblokování stále neznámá, víc už o tom nemá smysl spekulovat. Podezřívám maminčino přislovce "určitě" z toho, že nemá roli slovní omáčky, ale že se za ním skrývá skutečná jistota. Ptala se tvá maminka na něco mezi řečí? Nemusela se snad ptát, neboť ví o všem? Jak si může být tak jistá, pokud s tebou o mně nemluví nějak často...?

Co si o mně nyní myslíš?
Také poděkovala, že jsem kontaktoval ji a ne tebe. Ano, ano, určitě jsi ještě nezapomněla, protože kdyby jsi zapomněla, bylo by fuk, kdybych kontaktoval tebe a ne tvou maminku. Půl roku bez kontaktu a ještě stále se necítíš v mé "přítomnosti" dobře? Kdy se to zlepší? Budu tě moci za pár let vyzvat k tanci, jak básním v nadcházejícím dopise? Dále maminka říká, že ti "plně vyhovuje" nebytí se mnou v kontaktu. Bác, další důkaz toho, že i nyní musíš být nějak vysazená a ne lhostejná. Sice maminka nepíše nic o tvém bezprostředním vztahu ke mně, tedy jak se cítíš právě teď, ale z náznaků ve zprávě tvé maminky a z toho, jak jsi se mi vyhýbala (ouvej, ouvej) před nějakou dobou na tom chodníku... z toho všeho musím prostě usuzovat, že si o mně stále myslíš cosi negativního, že se negativní pocity neotupily.

Ve vteřině po přečtení těchto dvou slov ("plně vyhovuje") jsem zauvažoval ryze sobecky a usmál se sám pro sebe. Říkal jsem si něco jako: " (jakože tobě, krásná Krásko) to možná plně vyhovuje, ale mně to plně nevyhovuje! Já chci taky něco! Takhle to není spravedlivé! Nemůžeme udělat kompromis?!" Samozřejmě já nejsem ten, který si může diktovat. Přesto mě to lehce rozlítostnilo... Id versus superego!

Odpuštění?
Tvoje maminka mi psala, a to je pro mě důležitá část dopisu, že "odpouštět není co". To dokazuje patrně vše, co jsem si vysnil a v co jsem doufal. Toto jsem totiž napsal o tvé mamince v jednom dopise, který jsem zatím nezveřejnil:

"Co by mi řekla tvá maminka? Chtěl jsem ji kontaktovat, omluvit se aspoň jí a zjistit všechno! Autorita ale řekla, že bych raději neměl. Důvěra v informacích by mi ale byla rozhřešením. Neznalost, ve které jsem teď, jsou muka. Věřím, že by mě tvá maminka neřezala do krve. Stačí se podívat na její fotku a prostě vidím, že to není matka tyran! Je na ní vidět zdravá mateřská empatie. Když jsem celý tento cirkus konzultoval s kamarády, rodiči, znalci psychologie, říkali mi, že jim to celé přijde jako triviálnost. Ano, děkuji jim, dávají tak najevo podporu a říkají mi, že jsem nic vážného neudělal (což ale neznamená, že mě někteří nezkritizovali za nepředejití té nehodě). Objektivně se třeba nic nestalo, ovšem TVÉ pocity i pocity tvé kamarádky byly objektivně ublíženy. Proto bych si rád popovídal s tvou maminkou, ona nestojí na mé straně, hájí tu tvou, ale jelikož uvidí, jak se snažím pochopit tvou stranu, pomůže mi! Popíše mi tvé pocity...!"

A přesně se moje očekávání naplnila! Po přímé konfrontaci (můžu-li si dovolit nazvat jednu zprávu na facebooku jako "přímou konfrontaci") jsem se ujistil v tom, že tvá maminka je empatická a dobrosrdečná. Ví, že není co odpouštět, a já díky tomu vím, že to mám u ní do nějaké míry jaksi dobré. To ovšem neznamená, že mi nemůžeš odpustit ty. Protože TVOJE pocity i pocity tvé kamarádky byly objektivně ublíženy!

Jak jsi mě vnímala?
Děsilo tě to a bylo ti to nepříjemné, tak to tvoje maminka řekla. To jsem už věděl, ale nyní jsem to znova procítil, poněvadž to vyřkl člověk, který je ti v této životní epoše nejblíže. Děsí mě leda to, že tě to děsí. Že ti to bylo nepříjemné, to je jasné, ale děsilo...? Není to zbytečně silné slovo? Co v praxi znamená, že tě něco děsí? Bála ses jít do školy...? Neplakalas? Potřebuji změřitelné věci, jako jsou časové údaje, množství a decibely! Slovo "děsilo" je zavádějící!! Ach bože...

Co jsem dělal?
Tvoje milá maminka nazvala to, co jsem celý minulý rok dělal, jako "pokusy". Je to nelichotivé slovo, které si asi zasloužím. Když někdo něco označí jako "pokusy", znamená to, že v tom je neúspěch, protože pokud se něco podaří, nikdo už o pokusech nemluví, ledaže by říkal "předchozí pokusy". To je taková malinkatá urážka, jakési zlomyslné pošťouchnutí, že jsem byl neúspěšný. Mé "dvoření" bylo označeno jako "pokusy", což také degraduje mou snahu o lásku a vzájemné zalíbení. Označil by snad někdo milostné texty romantiků jako "pokusy"? Ti by se teda urazili! Ovšem je to lepší, než kdyby to označila jako "chování". Jen se podívej na ten rozdíl: "Tvoje chování nebylo dobré" a "Tvoje pokusy nebyly dobré". Která věta je méně negativní? Když použila slovo "pokus", je v tom alespoň cítit, že ví o mé dobré nebo alespoň existující motivaci, díky tomu se zlehčuje má chyba. Protože když je znám motiv, tedy že "chyba" nebyla vykonána prvoplánově, ale jako nešťastný následek, zmenšuje se tím vina. A to je pro mě dobře.

(Teď jsem si vzpomněl, že dr. K*** okomentoval mou esej mimo jinak i takto: "Lze ji pokládat za pokus interpretovat a aplikovat teorii her mimo oblast ekonomie." Zde jsou ty negativní konotace slova "pokus" cítit nejlépe!)

Poučení? Rada?
Prý nemáš o vztah zájem (jak překvapivé!), nic víc v tom není a nic víc v tom hledat nemám. Nejsem si jistý, co tím tvoje maminka chtěla říci. Myslí si snad, že stále věřím v nějaký vztah? Ano, věřím, ale ne tak, jak si ona možná myslí. Věřím, že se můžeme lépe poznat, že můžeme najít tu esenci druhého, kterou si můžeme vzájemně oblíbit. Třikrát slovo může! Čím víc je ve větě slov "může", tím spíše se to celé stát nemusí. Ale za pokus to... stojí! Ano, mě by to za pokus stálo, dám cokoliv za to, abych to zjistil! Tím "hledáním" jednoduše hledám to, co se přesně stalo. Protože jsem stále nevědoucí. Nevím, co se stalo (musím mít čísla! fakta!), nevím, co si myslíš. A jaká bude budoucnost...? A jaká by mohla být budoucnost...? To je mé hledání. Nemyslela snad tím hledáním toto hledání? A kdyby jo, proč bych měl přestat hledat? Když já tak nemám rád mezery...

Další dojem z maminky
Co se týče rozloučení, tvoje maminka nenapsala žádné prosté "Ahoj" (což je jedno rozloučení) ani třeba "Čau a měj se hezky" (což je dvojité rozloučení), ale rovnou trojité rozloučení, které bylo tak milé, košaté a celkově dobrosrdečné, že obsahovalo 61 znaků včetně mezer a vykřičníku. To mě tak potěšilo... Její dobrosrdečnost také podporují dva usmívající se smajlíci, které do celé odpovědi dala.

Co dělat?
Nerad bych se do tvé maminky zamiloval. Opravdu nerad... Protože pokud ano... asi bych byl zamilovaný do většiny vaší famílie! A to by bylo tak veselé...! Tvé mamince jsem odpověděl. Ale jelikož to ráno bylo díky tvé mamince nějak zmatené, přijde mi teď má odpověď trapná a odmítám ji zveřejnit. Kdybych neodpovídal vůbec, myslím si, že by to tvé mamince nevadilo, že by to dokonce i čekala. Znamenalo by to, že jsem "přijal a souhlasil" a hlavně "nechal poslední slovo ženě". Také to byl podřadný pokus zapřést konverzaci, protože jsem hned věděl, že je to zajímavá žena. Ale má odpověď je tak slaboduchá (a bože, a ten vysmátý smajlík na konci!!!), neobsahuje žádnou otázku (a že se mám na co zeptat, viz. nahoře), spíš jen lehce oponuje, takže se tvoje maminka neobtěžovala odpovídat - zprávu totiž přečetla.

Žij blaze!

P. S. Mám několik dopisů, které jsem nezveřejnil, ale napsal je před tím, než jsem měl toto malé dobrodružství s tvou maminkou. Doufám, že budou srozumitelné, že v nich nepíšu nic, co bych nyní už nenapsal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama