Dopis Adeleine (Zablokován na sociální síti III.)

18. června 2016 v 20:27 | krasny clovek |  Dopisy, které nepošlu
Drahá Adeleine!

Jsem fakt naštvanej, tohle není normální. Pročs mě zablokovala???

Měj se hezky!

Tvůj Daník

Asi tak by mohl vypadat celý dopis pro tebe, drahá Adeleine. Jenže tak vypadat nebude. Protože jsem inteligentní. A ošklivý. A zamilovaný. To jsou tři příčiny všech mých dlouhých textů (ještě že nejsem přiopilý!). Sice nejsem zamilovaný do tebe, ale to neznamená, že nejsi počertech suprodupro člověk, taky moc veselý a přátelský (jen ne ke mně, samozřejmě!!!) a doooost chytrý, jak jsem se dozvěděl z úst kamaráda (a vzápětí jsem mu měl (a pořád mám (sorry, jestli to čteš)) chuť dát pořádně závistivou a krvavou přesdržku (fakt sorry), páč jsem prostě závistivej sráč).

Inu, seš prostě "dope". Pořádně "dope" je i tvoje poslední fotka, kterous dala přesně před dvanácti minutama na Instagram. Máš tam hezký šaty. Jenom je NĚKDO nemůže olajkovat, protože ten NĚKDO je zablokovaný. Ten NĚKDO jsem já! Jaké postavení má ten NĚKDO? Já nevím!!! Tentýž kamarád mi říká, že mu přijde normální blokovat jiný lidi. Cituji (hrubky jsem opravil!!!): "Jo, říká se tomu svobodná vůle, když se ti někdo nelíbí, můžeš se rozhodnout, jestli se s ním chceš stýkat, popřípadě jestli chceš, aby k tobě měl jakýkoli přístup... a je to jen na tobě." Gratuluji si. Jsem patrně někdo, kdo se ti nelíbí. Doufám, že jsi podobných hnusoksichtů zablokovala aspoň padesát, protože nehodlám být v očích ženy horší než spodních 10 % podle ní antipatických a né-hezkých mužů z jejího okolí.

Prostě jsem byl tvým gestem určen za "ošklivého" nebo jinak "odporného". Uvědomuješ si, že je to vyhlášení války? Pochopím, že se mnou nechceš založit rodinu nebo hupsnout do postele (alespoň tak usuzuji), že necheš líbat, se líbat, volizovat se, muckat se, cicmat se a jinak mazlit se, nechceš flirtovat, koketovat, mrouskat a dvořit se, že nechceš dát přátelskou pusu na tvář, že nechceš obejmout, že nechceš se mnou jít ven, že nechceš masírovat a lochtat a všelijak šahat (nejenom tam dolů z obou stran nebo tam nad prostředek vepředu, prostě kamkoliv), že nechceš se mnou sedět na obědě, že nechceš vůbec vedle mne sedět, že nechceš jít se mnou do školy, že zabíjíš konverzaci, že si mě nepotvrdíš na facebooku. Ale nepochopím, že mě blockneš na Instagramu. Tam jsi totiž musela vynaložit sílu, abys mne odehnala. Možnost follownout tě na Instagramu je dostupná všem, jenom prostě, ehm, chudákovi Daníkovi to odepřeme. Stejným způsobem by mě urazilo, kdyby jsi prováděla casual coitus s každým cizincem, jenom se mnou ne. Tudíž vyhlášení války. Bylo mi totiž dáno najevo, že jsem něco míň, byl jsem uražen, jelikož nejsem hoden ti dávat prosté dary jako lajky na Instagramu.

Ano, máš samozřejmě lidské právo si mě zablokovat. JENŽE já mám lidské právo reagovat (v mezích zákona, žejo)! Džentlmen by měl sice reagovat tak, že nebude nijak reagovat, prostě si do smrti i do hrobu bude nést břemeno, že se téhle dámě nelíbí a nemá ho ráda do té míry, že nad ním jen po jednom nebo aspoň několika letmých pohledech ohrne nosánek a demonstrativně odejde z místnosti. Ale já džentlmen (už) nejsem, jsem pekelně frustrovaný chlapík. Že mě semtam blockne nějaká malinká holčina, který jsem pečlivě lajkoval fotky v plavkách, že mě zablokuje dívenka, kterou jsem násilně obtěžoval svou existencí jednou týdně, že mě zablokuje téměř cizí člověk, kterýmu jsem pečlivě a z recese zaspamovával Snapchat ve dvě v noci... Inu, takováto blockování pochopím, ale když mě blockují lidé hromadně a když mě blockují lidé JAKO TY z toho důvodu, že jsem to PROSTĚ JÁ? Jako ano, něco mi může unikat, třeba jsem se někde ukázal jako totální kokot a zapomněl jsem na to... V každém případě je to moc, tam už prostě přestane džentlmenství fungovat a nastupuje infantilní vztekání -> když ty tak, tak já taky tak.

Jenže jak tak? Mám tě furt rád. Nemám sílu tě začít pomlouvat, urážet tě, psát nasrané články na blog (ehm...). Mám tě tak moc rád, rád si na tebe zamyslím, rád si na tebe systematicky zamyslím... Pamatuji si, jak jsem poprvé zaznamenal tvou přátelskost a přitažlivost. Bylo to asi před dvěma lety ve frontě oběd, stála jsi kousek za mnou a pod krátkým tričkem ti koukalo bříško i s pupíkem! Nejdřív jsem hypnotizoval jen to bříško a pupík, taková suprová věc se na dívce čerstvě vstoupivší do věku plodného nevidí dycky, ale po chvíli jsem mrkl i na tebe a bylo jasné, že se na takovou temperamentní a dobromyslnou holčinu nebude dát zapomenout. Dal jsem ti proto kdysi k nějakýmu něčemu anonymně nějaký dárek, vlastně to byly tři v jednom, přičemž dokážu díky znalosti kontextu za všemi třemi poddárečky najít kousavou poznámku na můj účet. Součástí té trojice byla básnička či rýmovačka. Tatínek na mě večer předtím: "A nemůže to bejt bez tý básničky?" ... přiznávám, že během zbývajících dvanácti hodin do odevzdání mohl jít celý adrenalinem napěchovaný plán kvůli výčitkám do kopru! Fakt jsem vypotil krev, když jsem ji skládal, jsem na ni dokonce pyšnej. Mám od dvou přátel potvrzeno, že je dobrá (a minimálně jeden to neříkal ze slušnosti!!!). Goethe se může jít zahrabat!!! Ale přesto jsem pro tebe hmyz, který sis zablokovala o týden později po obdržení. Nejednou jsem svou něžnou anonymní báseň případně celé to ubohé projevení náklonnosti (vždyť to nebylo bůhvíjaké, snad jen trapné!) považoval za příčinu toho zablokování. Ale proč ti píšu až po roce a půl? Ta fotka je tak krásná, že jsem z té nemožnosti ji olajkovat pukl a začal naštvaně psát.

Jedna dívčina při jedné vážnější konverzaci kdysi s manipulujícím tónem řekla, že s tebou chci chodit. Přiznávám, že jsem rád dělal narážky, protože "pozitivní" drby já zbožňuju (čímž si dělám nepříjemnosti a končí to tak, že sobě a pro sebe nadávám po nocích na blogu) a hlavně jsem pořád s jistotou nevěděl, že se ti tak hrozně nelíbím. Kdybych se ti líbil a ty bys po mě i strašně toužila, tak bych asi do toho šel, žejo, nejseš přece k zahození. Zkušeností a rozptýlením nepohrdám, ať už jde o cokoliv. Pokud bychom se opravdu v sobě (charakterově) našli, rok by to třeba bylo nádherné. Ale jinak nic víc, ani nevím, jestli bych ti dokázal něco dlouhodobějšího nabídnout a zda by můj zájem o to, co bys nabídla ty mě a co obecně nabízíš všem bez vlastní vůle, nevyprchal po půlroce.

Eště jedna věc: Pečlivě doufám, že je zveřejnění tohoto mstivého dopisu v mezích zákona (mstivý je proto, že v něm říkám, jak mě to trápí a jak tě mám rád, což někdy holky od ošklivých kluků berou jako velkou urážku na veřejné cti). Pokud to totiž není v mezích zákona, zkomolení tvého jména nestačí a ty se na mě vytáhneš s autoritou za zády a obviněným z šíření genderové nenávisti nebo kyberšikany, tak... uvěřím v Boha a řeknu mu, že tohle kolo vyhrál. Pak se zabiju a budu se ním v nebi přečúrávat už jenom doslova.

A eště druhá věc: Snad jsem si tady skutečnost moc nepřikrašoval, pokud totiž jo, tak to je se mnou fakt v čudu. Což v čudu jsem, protože nevěřím tomu, že bys mě zablokovala bez příčiny. Prostě jsem se zachoval jako idiot a nevím to. Howgh a Punktum.

Tvůj dovždy oddaný a ještě déle milující
(s tímhle zrovna přeháním, ale jinak určitě jsi obdivuhodný človíček!)

Daník

P.S. A eště třetí věc, kterou jsem dal do postscripta, protože nesedí do struktury dopisu a je to vlastně jen pokus o vtip: Pokud bude atomová válka, stále ti milerád přenechám své místo v dobytčáku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marka Marka | Web | 18. června 2016 v 21:19 | Reagovat

:D trochu mě to pobavilo, protože to bylo napsáno zajímavou formou (ovšem tvému utrpení se nesměju), avšak být dotyčnou dívkou mám pocit, že si stalker (usuzuji jen z dopisu, nesoudím tě jinak) :) tak přeju pořádně silnou psychickou stránku tvojí duše

2 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 18. června 2016 v 22:14 | Reagovat

[1]: Děkuji ti. Nevím, jak mám ten stalking komentovat. Máš prostě pravdu. To je stejný, jako bys měla pocit, že jsem pedofil. To bys měla taky pravdu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama