... (IX.)

30. června 2016 v 15:27 | krasny clovek |  Dopisy, které nepošlu
Krásko!!!

Pamatuješ, jak jsem uvažoval o koupi toho plyšového medvídka? Tak jsem dneska přemýšlel, že bych ti skutečně podsunul nějaký dárek. Jak na to? Musel by být anonymní, jinak by to tobě i mně způsobilo problémy. Pokud by byl anonymní, nesmělo by být očividné, že je ode mne. Chtěl bych vymyslet dárek a způsob předání tak, aby se ti líbil, abys ho opravdu dostala ty a abys ho nezavrhla a abys nevěděla, že je ode mne. Zní to trošku sobecky, jako bych ti ho chtěl vnutit... ale co nadělám. Nemůžu si pomoct.

Jako dárek by to psaný text neměl být, básničky mi jsou už trapné (protože s nimi mám traumatickou zkušenost, haha!), navíc by se s trochou umu poznal můj styl. Napadá mě jedna úžasná věc, obsahovalo by z principu něco jako lhaní (hezčeji: milosrdné matení), ale také plagiát nejen sebe sama. Nebudu říkat víc, neboť se stydím ukazovat mou kalkulující osobnost. Tuto věc nebudu dělat, neboť se moc bojím selhání a je to prostě "nemorální".

Co takhle sladkosti? V tvém věku mezi náma občas zakolovaly lízátka a bonbony všech velikostí i kvalit a já vůbec nechápal, jak může taková účelová p*****ina (promiň, ale to slovo se hodí) udělat holce radost. Nyní vím, že holkám může lichotit čokoláda, ale samozřejmě mě napadá, že ty nejsi jako ostatní holky. K přihlédnutím k tvému životnímu stylu také vůbec nevím, zda tyhle věci jíš a co z nich jíš! Pole sladkostí je moc riskantní.

Knížky? Vím, co tak čteš, ale nevím, co bys četla. Moc riskantní pro mě. Knížky, které mám rád já, bych ti nerad nutil, nerad bych se do dárku projektoval.

Kosmetiku odmítám řešit, parfémy jsou věc vkusu a ty vaše mejk-upy... nechápu teorii ani praxi šminků. Kdybych ti něco takového koupil, připadal bych si jako jedna ta babička, která věděla, že její vnuk je přes počítače, tak mu koupila něco "počítačového", což byla počítačová myš z 90. let. A zase je třeba dát pozor na tvůj do neznámé míry alternativní životní styl.

Ozdoby? Náušnice, náramky, náhrdelníky? Zde je risk jako takový menší, tyhle věci se líbí, ovšem je vynásoben cenou těchto věcí. Opravdu bych byl nerad, kdyby taková skutečně drahá (alespoň čtyřmístně drahá, bižuterie by urazila dárce i obdarovávaného) skončila v koši, protože by sis náhodou neuvědomila její cenu a považovala bys ji za projev náklonnosti nějakého ubožáka, o jehož náklonnost nestojíš. Prosím, neuraž se, já ti tyto přisuzuji vlastnosti pouze a jenom proto, že se bojím osudu a nevěřím nikomu a ničemu. Pokud vyřeším tento problém, náhrdelník je hezký "nápad".

Mohl bych nějakou ozdobu vyrobit! Ano, správně, to je absurdní, proto by to někdo mohl místo mě vyrobit. Znám jednu dámu, která vyrábí moc hezké korálkové náhrdelníky. Moc ale nevím, protože korálky jsem na tobě neviděl a nevím, zda by se hodily k tvému modernímu a minimalistickému stylu.

Máš ráda módu. Co takhle tričko? Nebo spodní prádlo!!! Ano, to je vtip, byl jsem už dávno explicitně poučen, že prádlo se cizím nekupuje. Jakýkoliv kus oblečení nepřipadá v úvahu, jenom tričko, to je univerzální. Jak zařídit, aby se ti líbilo? Příjemný materiál, velikost a hlavně potisk... Velikost asi nejmenší dámská a materiál bude věc štěstí, jelikož ten se přizpůsobí potisku. S čím potisk? S tou tvou oblíbenou zpěvačkou? Nic moc lepšího mě nenapadá, bohužel. Nějaký její co nejméně křiklavý portrét na hrudi... Ano, tričko je možné. Jak ti tedy doručit tričko? Dát na skříňku!? Tam to můžeš minout, připouváš tím pozornost a navíc mi je to podobné, už jsem ti takhle jednou dal tamtu věc. Poslat přes školníka!? Úplně ho vidím jak nakráčí do vaší třídy v obleku, růží v kapsičce a s hrající mexickou kapelou za zády ti předá tričko. Trapas zaručen. Co ti to poslat na tvou adresu nebo zanechat ve schránce? To by bylo do určité míry dost děsivé, protože by to bylo na hraně stalkingu. "Nápadník" (zní to sice vtipně, ale já vlastně mám tento titul!) se nesmí dobývat do domova a nesmí ani "vyhrožovat" svým pohybem okolo domu, to by byl můj veliký omyl a risk je tu obrovský.

Ještě svetřík mě napadá! Kvalitní, lehký, kašmírový, tmavěbleděmodrý? Jsou vkusné, slušely by ti a díky praktičnosti a pohodlnosti se dají nosit i tehdy, když je vůbec nenosíš. Snad nebudeš alergická nebo něco. Tam ale zase riskuji, že se netrefím do velikosti! To by byla škoda. Tričko může být větší, může "módně" viset, ale svetr asi nemůže. Přikládat účtenku, aby sis mohla vyměnit...? Moc buranské! A navíc začne brzo léto, takže nemá smysl kupovat teplé věci.

Kytky by nešly, to zakazuje logistika: jak předat? co když nebudeš zrovna doma nebo ve škole? nechcípnou mezitím? Dávat ti umělou kytku je ubohost. Ledaže by byla hodně kvalitní, ale já si myslím, že bys radši ocenila skutečnou kytku. Navíc když se ti kytka nebude líbit, můžeš skutečnou kytku za týden uschlou vyhodit, ale drahé umělé kytky se lehce nezbavíš. Ale jaké holce se všechny kytky nelíbí? Nevím.

Jsou tu všelijaké jiné "originální dárky nedárky" jako "hrníčky" a "svíčky" a "propisky" a tak. To právě nejde, musí to být zjevný dar z lásky, čili náhrdelníky, sladkosti, kytky a doplňky, ale zase ne očividně z lásky, protože by ti to mohlo být nepříjemné.

Furt myslím na ten svetřík. Dárkový poukaz by byl dobrý, můžeš si vybrat přesně podle vkusu, ale zase riskuji, že si koupíš kus hadru nebo nedejbože několik kusů hadru. Mohl bych k tomu nějakým připsat: "Kup si nějaký hezký kašmírový svetr!" Herdek, já se blížím! Ou yes... Dárkový poukaz je ale už z definice pohodlnější pro dárce - "sama si vyber". Nevím, zda by prostota tohoto daru nebyla urážlivá. Je to sice kompromis mezi dárkem a prostými peněžitým darem, ale furt má v sobě právě ty líné prvky peněžitého daru! Bah... vidím to na dárkový poukaz. Vymyslel jsem takový dárek, který má "dárek" už v názvu, jak vtipné. Oprava: VIDĚL bych to na dárkový poukaz, protože jsem zbabělý a neoprávněný ti něco dávat. Pokud bych ti přes školníka poslal ten dárek, co bys dělala? Co by dělala tvá kamarádka? A kdybych to poslal jí (což samozřejmě také zvažuji, neboť vás mám obě tak rád)? Co by dělala třída? Co by dělali rodiče? Bojím se, že ti by se zachovali overprotective. Nemám nejmenší tušení, zda by padlo podezření na mě. Bolí mě myslet si cokoliv. Když uvažuji možnost, že byste věděly, kdo vám to dal, tak mi něco říká: "Ty sebestředný hovado, jak si můžeš myslet, že si na tebe pamatují?" Pro možnost, že byste nevěděli, říká mi zas něco: "Ty idiote, jasně že to vědí, tak přestaň ty chudinky pořád obtěžovat svým bytím!"

Tak ještě tu je možnost, že ti dám něco, co naopak jako dárek vůbec nevypadá. Vypadalo by to, že to tam jen někdo nechal omylem, čili zapomněl. Napadla mne jedna věc, která by se spíše líbila tvé kamarádce než tobě. Nemá cenu, takže při ztrátě to nikomu neublíží. Pokud ho jedna či druhá máte, tak to vyhodíte, nic se neděje,jelikož mě nic nestála a ani už nevím, kde jsem ji sebral. Nic od ní nevede ke mně (krom případných svědků!), takže o důvod míň, že by se ti grupa smála. To je dobrý nápad, schvaluji si ho.

Kdosi říká, že tě mám nechat být. Že je to zbytečné, že nic nezískám, že to zas bude stalking... Kdosi (cosi?) říká, že jste "slepice, které nechápou" a akorát by to bylo bráno jako stalking. Smůla, drazí oponenti! Je mi líto, má Krásko. Nemůžu tak tlumit tento pud. Nemám žádný seznam kladů a negativ, podle kterého bych se rozhodoval, zda by to bylo produktivní. Prostě to mám nutkání udělat, přestože se dozvídám, kolik negativ (a odsouzení k neúspěchu) riskuji. Je to silný pud, jeden z nejsilnějších - sebezáchova je asi nejsilnější, pud pohlavní a pud majetnický stojí kousek za ním. Dárek je součástí námluv, tedy vychází z pudu pohlavního. Jenže když by měl být dárek anonymní, jak mi prospěje? Nijak se nemůže zvýšit tvůj zájem o mně (což je v tomto případě jediný účel dárku z lásky), když neznáš dárce. Prospěje mi proto, že tím drobně obelžu své pudy. Nebudu úplně uspokojený, spíš jen upustím trošku vnitřního tlaku, takže neprasknu tak brzo. Oponenti také říkají, že tím, že je dárek anonymní, se nejspíše prozradím. Protože "normální" člověk by podle pravidel kalkulu pudu pohlavního chtěl, abys dárce znala. Kdo by jinak dával anonymní dárek?

V souvislosti s tímto jsem se zastrachoval, že si dárek od někoho jiného spojíš se mnou. Jakože ti nějaký jiný ošklivý stydlivý ubožáček dá třeba toho plyšového medvídka a vzápětí mi zavolá autorita, že jsem to zase pokazil, že se ti zase všichni smějí atd. To by bylo pořádně smutné. Bylo by mi to líto hned několika věcí:
- ty jsi smutná
- ty jsi smutná kvůli mně
- nějaký chudák přišel o šanci
- nějaký chudák přišel o šanci kvůli mně
- mohla jsi přijít o hezký vztah
- mohla jsi přijít o hezký vztah kvůli mně
- jsem v tvém životě stále ošklivé hot topic

Přijde mi, že tu kecám často úplně mimo. Jakoby ty věci dávaly smysl jenom mně. Otupuji se vlastním přemýšlením... Ach jo, ty jsi tak zajímavá!! Zase se někde objevil tvůj projev a hned se mi nasypaly otázky: co to znamená? co se děje? proč se to děje? co bych pro ni mohl udělat? Nudím se, Krásko... Otupuje mě nedostatek informací, zakrňuji. Drobné informace mě už nudí. Chci tě vidět! Nedávno jsem byl (přirozeně, nikoli záměrně) zase na nějakém místě, kde byla krátkou dobu předtím nebo potom tvoje kamarádka pravděpodobně i s tebou. Zas jsem si připadal jako nějaká bytost z jiné dimenze, která se pohybuje okolo tebe bez tvého vědomí. Chci s tebou komunikovat, ale neslyšíš. Jako bych byl za tím jednosměrným zrcadlem, které z jedné strany funguje jako obyčejné zrcadlo, ale z druhé jako okno... Ach jo... Jedny dvě slečny, které jsem měl tu čest v poslední době poznat, se mi vůbec nelíbí. Jsou kruté, drzé a oblíbené. Snažil jsem se v nich vidět tebe a tvou kamarádku, abych se vás mohl zbavit. Totiž všechno, co se týče tebe a mě, spočívá jen v mé mentální práci. Nemám šanci aktivně zjistit něco nového, třeba tě lépe poznat během setkání, takže všechno spočívá v opakovaném tichém přemílání starých známých věcí. Asi jako když uděláš chybu v úkolu z matematiky a snažíš se jí napravit tím, že furt úkol počítáš znova a znova. Nedostáváš nové informace, jen pracuješ s tím, co máš v zadání. Bože, Krásko, nevíš, jak by mi pomohlo tebe nebo tvou kamarádku vidět! Ano, vím, že vám by zas velice pomohlo mě nevidět. Máš "zafixováno", že já jsem něco špatného, tudíž je v tvém zájmu se mi vyhnout. Jenže jsem přesvědčený, že cítíš špatně, prostě se pleteš. Dej mi jen jednu hodinu...! Posedíme, popovídáme... Dozvíme se o sobě hrozně moc. Tak mi to pomůže! Já už opravdu nevím, co mám říkat a jak mám myslet, abych se zbavil těch pocitů. Nejde to... musí už být nějaké činy! Rok a půl o tobě vím, rok jsem do tebe zamilovaný, před půl rokem jsem udělal tu chybu a na půl roku jsem utichl, tedy půl roku už o mně nevíš (asi), protože jsem většinu projevů směřoval sem na blog mezi dopisy. Není už čas na něco dalšího? Musí dojít ke změně! Sedím tu na přednášce a chci k tobě. Ty teď sedíš ve škole. Vím, kde sedíš, v jaké místnosti a možná i v jaké lavici. Dokážu tě lokalizovat, udělat si mentální mapu k tobě, dokážu si dokonale představit se všemi podrobnostmi cestu k tobě! Bože, to jednosměrné zrcadlo mezi námi...


O několik měsíců později:
Tento dopis jsem psal před narozeninami tvé kamarádky. Zveřejňuji ho ale o několik měsíců později, tedy skoro na tvé narozeniny. Věk patnáctý je v lecčem zajímavý...

Některé věci mi musí "bůh" šoupnout až před nos! Až po několika hodinách neustálého čumění na lisující se gumové nápisy na trička mi došlo, že můžu na tričko něco vylisovat i tobě. Stačí si půjčit počítač... do vektorové grafiky přenést nějaký minimalistický potrét té tvé zpěvačky... z koše vytáhnout menší přebytečnou fólii... "vytisknout" to speciální "tiskárnou"... a během minuty vylisovat na tričko! S pomocí kamaráda to zabere pár minut! Jsem tak blízko!

Ale ne, nejde to. Chci změnu, ale strach mi nedovoluje změnu. Můžu vyrobit trička mně i kamarádům, ale na tebe si netroufnu! A jak ti to dát? Budou prázdniny a do školy se k tobě nedostanu. Ptá se tvé maminky a zneužít ji pro svůj ďábelský plán je možná moc troufalé. Nechci jí přetéct přes hlavu, koneckonců ví, že mě nechceš, tak by všechny mé další "pokusy" mohla označit jako zbytečné a nežádoucí. Ovšem je empatická, tudíž by mohla cítit mou potřebu tě něčím obdarovat - tato potřeba prostě je a musí se tedy naplnit. Ovšem asi tě zná, takže by si třeba myslela, že by tě úplně náhodný dárek mohl rozrušit. Ale kdyby jsi měla ten dárek sprostředkovaný přes maminku, mohlo by tě to uklidnit! Pokud by maminka podala tričko s úsměvem a mrknouc ti poví, že ti nějaký "tajný ctitel" toto přinesl, mohla by jsi jí podvědomně důvěřovat a vyzdít veškeré nejistoty a hrůzy, které by se vyplavily při pomyšlení na stalkerovskou součást mého snažení o tebe. Ale i tak je to dárek riskantní, ubohý. Tisk se může snadno smít a vlastně se mi nemusí povést (tj. se ti líbit). Tričko bych musel koupit v obchodě, nemusím se trefit velikostí... máš S? XS? Bojím se! Tvoje maminka by mi poradila... Božínku, co já bych dal za to, abych jí potkal na ulici! Věř mi, že na eskalátoru úpěnlivě pozoruji protijedoucí schody. Je to předmětem mých fantazií, tak se o tom rozepíšu někdy jindy.

---
Na závěr si dovolím opravit chyby, které jsem nařezal do úplně prvního dopisu pro tebe.

a) Na konci oslovení má být i vykřičník (nebo nevím co tam má být, ale tři tečky se mi zdají najednou idiotské)
b) Místo "že jednou pochopený budu!" má být "že se můžeme mít upřímně rádi!" Protože takhle ta věta nedává vůbec smysl.
c) Místo "snad až moc" má být něco ve smyslu "snad to není příliš agresivní," protože jinak je to zavádějící.
d) V postscriptu má místo "správně" být třeba "krásně", protože takhle to zní, jako bych tě poučoval o tom, co je správně!

---
Zrychlím tempo zveřejňování, neboť se mi hromadí nezveřejněné dopisy! Jak do nich různě doplňuji informace, ztrácím přehled a akorát to působí zmateně.

Uvidíme, Krásko...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama