Sexuální oportunismus aneb donekonečna a ještě dál!

7. července 2016 v 0:23 | krasny clovek |  Za tudle rubriku se fakt budu jednou stydět...!
"Ta tvoje urputná snaha se přibližovat lidem, co jsou ti ve skutečnosti hrozně daleko..."

Tak komentovala jedna "kamarádka" mou tendenci zjišťovat, co se sakra stalo jedné bývalé (a krásné) spolužačce. Ta "kamarádka" mi řekla, co se té slečně přibližně stalo, ale mně to nestačilo. Řekněme, že si ona krásná spolužačka zlomila nohu. Tak mě zajímá, proč si ji zlomila, jak si ji zlomila, kdy a kde si ji zlomila, jak dlouho se léčila, jak to bolelo, zda to bolí, co dělat a kdo je vinen, zda mám něco udělat, zda můžu pofoukat. Popadl mě pocit "nevědoucnosti a bezmoci". Prostě se něco děje, něco špatného, ale nevím, co špatného to je, jak moc špatné to je a nevím, zda tomu můžu zabránit. Vymyslím na to slovo: "nevěmocnost" (jako "poplematený" z Mary & Maxe!). Takže když jsem byl takhle nevěmocný, smutně jsem zjišťoval, co se děje a dělo. Jenže mi do toho nic není, jak na mé zjišťování lidé odpovídají. Jedna známá řekla: "To tě nemusí zajímat :) Promiň, ale nebudu to říkat. Její věc." Ano. Zanechme Daníka v nevěmocnosti. Jsem nevěmocný, protože nevím, co se slečně v nouzi děje. A to, co vím, že se jí děje, zní hrozně. Chtěl bych proto pro ní něco udělat. Pofoukat, naslouchat. Ano, přiznávám, že tato slečna nestojí ani o pohled na mne. Přiznávám, že jsem jí daleko. Chápu, že tohle story není o mně. To ona byla v nemocnici nebo kde s něčím, co jí asi poznamená nebo pořádně poznamenávalo.

Ale proč zrovna jí? Proč se nezajímám o jiné holky z okolí a z internetu, kterým se třeba stalo něco podobného? Asi proto, že tuto slečnu znám osobně. Jednou jsem jí podržel dveře... měla na sobě fakt hezkou sukni... černá sluší každému... No dobře, znám ji osobně, ale staral bych se takhle i o jiné slečny, které znám osobně a které by byly v podobné nouzi? A řekněme o "ošklivé" slečny? O slečny, o které nestojím? Aha?! Ne. Protože jsem "sobecká kurva", proto.

Víte, drazí přátelé, já jsem mizerný sexuální oportunista. Je to mé vnitřní přesvědčení, mé vlastní city jsou takové kalkulující. Nikoli rozum, protože ten vykonstruoval jen nějaké chabé morální zásady, které jsou leda přispůsobené těm citům a pudům. Ne, nechci ji osouložit na místě a co nejdříve, chci se k ní jen obrazně přiblížit co nejblíže, prostě se jí zalíbit a navázat kamarádství. Z logiky věci ale tento vztah musí vyústit v zájem o partnerství. Kamarádství mezi mužem a ženou existuje jen v případě, že (1) selže partnerství, že (2) vidinu partnerství oba zavrhnout nebo že (3) nemůže kvůli okolnostem k partnerství vůbec dojít. Jinak v interakci muže a ženy je atmosféra partnerství, tedy i páření. Jakožto vědec ukazuji prstem na tento akt páření, čili i vím, že stojím-li o kontaktování nemohoucí slečny, stojím tím nepřímo i o páření. Čili jsem sexuální oportunista, přestože jsem jen nepřímý. Musíte umět domyslet všechny věci do konce. Z logiky věci umřete, z logiky věci dřívě či později budete toho nebo onoho příjemného člověka, kterého jste hezky poznali, chtít opíchat.

Slečny, které stůňou, jsou nejpřístupnější. Jsou nemohoucí, bolavé, ublížené. Jsou nízko a já jsem výše. Každý, kdo stojí výše, jim může pomoct, a tedy i já jim můžu pomoct. Ocení pomoc i přítomnost každého, tedy i mne, člověka, kterým by normálně opovrhovaly. A tedy i já, takový nízký člověk, u nich můžu získat obdiv, můžu se jim zalíbit. Když je slečna v submisivní pozici, smutná, uplakaná, opilá, je nejdostupnější. Nenávidím se za tyto myšlenky... Můžu vůbec říci myšlenky? To nejsou myšlenky, to je životní postoj, naprogramování. Mé já, které teď a tady hovoří, to jsou mé myšlenky... to je mé superego. A mé superego se za toto nenávidí!! Zdroj těchto mých tendencí a zdroj směřování mých myšlenek musí být v nitru, v nevědomí. V libidu.

Tak jest, přátelé. Libido tahá za moje nitky, je schované tam někde vevnitř. Nenávidím ho, tak moc ho nenávidím... Nenávidím svého pána. Nejdříve jsem si lichotil, že jsem schopen vysokých citů, když cítím zájem a starost o slečnu, která je daleko. Málem jsem se smál těm, kteří (by) v této situaci nepozvedli obočí. Mně se z té informaci ze slečniny nemoci a bolesti zamotala hlava, znechutilo mi to večer. Ale kdepak, to já jsem ten nízký, ten amorálně chtějící. Připomíná mi to politiku... (fuj, nechci se pouštět do politiky!!) Cizí armáda jede zachraňovat utlačované, ale ve skutečnosti jí jde o rozšíření vlivu a tamní přírodní zdroje. Je to ctnostné, není to ctnostné? Úmysl nad činy nebo činy nad úmysl? Já mám jasno, úmysly jsou důležitější... jenže jak to vypadá, v zájmu vlastního čistého svědomí to přehodnotím.

Můžu uvést ještě jeden příklad. Strašně kvůli němu sám sebou opovrhuji. Líbal jsem slečnu v opilosti. Byla smutná, byla opilá, byla povolná. No tak jsem ji líbal, chtěl jsem ji. Ale chtěl bych ji, kdyby nebyla v tak "nízké" pozici? Ne. Rozhodně ne po tak příliš krátké době. Chtěl jsem onu nemocnou slečnu, kdyby byla zdravá a čilá? Ano, chtěl jsem ji. Nikterak aktivně, ale myslel jsem na ni, kontaktu jsem se nevyhýbal, facebook jsem ji prostalkoval, fotky pečlivě olajkoval, o oční kontakt jsem se upřeně snažil. A když byla "snížená" kvůli svému neštěstí, chopil jsem se řemene, šlápnul jsem na plyn, čapnul jsem šanci za pačesy, vyběhnul jsem jak slepice po flusu. Mému libidu bylo jasné, že teď je nejlepší a jediná šance, jak ji může získat podřadný, ošklivý, nehezký, nechtěný a nízký človíček jako já.

Bojím se, moc se bojím, abych se tím (zase) nedostal do nepříjemných situací. Hodně často zvažuji, jak jsou slečny v mém okolí obecně nízko, jak jsou obecně dostupné. No a mockrát často si říkám, že jsou. A tím směrem se mé chování žene. Jestli to čtete, tak pardon, také se za to nenávidím. To samozřejmě neznamená, že nejsem schopen "normální lásky" (asi každá láska je normální, ale "sprostá oportunistická láska" si nezaslouží býti nazývána normální). Stále jsem zamilovaný do své Krásky a věřím, že v tom nic sprostého nebude. Nebo aspoň nevím... někdy v tom něco ošklivého nacházím, někdy zase ne, ale o tom hovořím jinde. K čertu!

To je super. Slečna tu mohla třeba umřít a já se zhroutím z toho, že jsem jí nemůžu pomoct, že mi nikdo nic neřekne a hlavně z to, že ji chci opíchat.

"Every story's to be about you, hasn't it?"

Krásný, fakt krásný. Sexuální oportunismus je něco neuvěřitelnýho. Ale dusit v sobě svou sebestřednost a sobectví nemůžu, jinak se udusím!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eillienessis Eillienessis | Web | 9. července 2016 v 13:14 | Reagovat

Dobrý den, pane F., opět se setkáváme:).

2 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 9. července 2016 v 13:54 | Reagovat

[1]: Dobrý den i tobě. Abych byl upřímný, asi mi něco uniká, protože nemám páru, co znamená pan F. Studuješ sociologii, to studuju taky, takže rychle vyžvejkni, kdo seš, protože mám zas paranoidního brouka v hlavě.

3 Eillienessis Eillienessis | Web | 12. července 2016 v 17:35 | Reagovat

Myslela jsem Freuda, narážíš na něj v tom článku. A pokud nestuduješ sociologii v Olomouci, pravděpodobně není žádná paranoia na místě.

4 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 12. července 2016 v 20:16 | Reagovat

[3]: Jo ahááá, tak to jó. Úplněs mne zmátla. Freud je dobrej týpek. Studuju v Praze, takže cajk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama