Všechno nejlepší, Krásný člověče!

29. července 2016 v 15:35 | krasny clovek |  Za tudle rubriku se fakt budu jednou stydět...!
Tak blog mám přesně 1 rok. Vůbec nic se nezměnilo. Připadá mi to jako včera, co jsem si blog založil z postmaturitní nudy, respektive z postmaturitní svobody, což pro líného nezáživného člověka znamená nuda. Vůbec jsem se ani nezměnil... A to je hodně špatný. Na mně se nic nezměnilo, spíš jsem se jen více uzavřel a všechno jaksi usnulo. Jsem to stále já, jsem leda konkrétnější, můj charakter ani názory se nemění, jen se krystalizují. Jsem ostřejší, asi jako když zaostříte obrázek.

Ach jo.

Stále a stále budu opakovat, že první rok na vejšce mi připadal jen jako nějaké dlouhé prázdniny, které brzy skončí. A pak se jednoho dne probudím, půjdu na vlak v půl osmé, z nádraží dojdu do gymplu a budu šlapat tři patra do učebny biologie jenom proto, abych pak šel do přízemí do automatu na Snickersku, odkud zas budou muset vyšlapat tři patra zpátky do učebny biologie.

Moc mi chybí tento rituál. Vlak v půl osmé, šlapání pater, chillování před sborovnou, kupování Snickersek a Twixek a Marsek, čekání na vlak... "Deš se mnou do automatu?" Tuto větu jsem za šest let užíval nebo slýchával několikrát týdně a je mi úplně do breku, když si uvědomím, že ji v blízké budoucnosti asi neřeknu.

Když se pak podívám na ty mladé tvářičky, je mi do breku ještě více. Oni mě nahradili, já jsem starý. Vidím, jak mají úplně stejné "problémy". Učí se na ty staré známé předměty, nadávají na ty stejné učitele, nudí se ve stejně dlouhé frontě na oběd... Jsem starý, jsem použitý, do střední školy se už nehodím, neboť jsem starý, příliš zkušený, konzervativní, plesnivý a obecně dospěle rigorózní.

Z němčiny jsem prolezl jedině díky tomu, že jsem učitelce koupil flašku, ale i tak to byl jeden z nejpohodovějších předmětů. Dal bych cokoliv, abychom si zase zazpívali "Rock mi" nebo "Mein kleiner Grüner Kaktus". Zpívali jsme tyto a mnohé další písničky asi dvacekrát a vždy to byla sranda. Byl to rituál, který mi říkal, že je vše tak, jak to má být. Co by se stalo, kdybych se posadil zase do školní lavice, řekněme na tu němčinu? I když to je už přes rok, furt si pamatuji slova těch písní. Zazpíval bych si, pobavil se nad klasickými vtípky, které jsme s klukama dělali na různé verše, po dvacáté bych se zasmál nad záběrem z videoklipu... A poslouchal bych jedním uchem vyprávění učitelů, kašlal na poznámky, šeptal si s klukama... A byl bych doma.

Nic z toho už v mém životě není. Není žádný rituál nebo činnost, kterou bych prováděl s kamarády. Na vejšce sedím většinou sám, na obědě jsem sám, učím se na chodbách a ve studentské místnosti sám... Nebo jsem v práci. Občas jdu bezmyšlenkovitě a mlčky s kamarády z práce. A když přijdu domů, padnu k počítači a jsem sám. Pokud jsem s někým, tak je to jen epizodka (procházka, hospodování, spolupráce na projektu), žádná pravidelnost ani dlouhotrvající interakce, ke které nás dohání trvalé povinnosti. Teď mě vlastně napadlo, že blogování je můj rituál. Bloguji často, to se říci musí. Sedím u počítače do dvou a jedním okem píšu blog, druhým se snažím třeba učit. Jenže je to rituál zoufalý, rituál smutný, který byl vyroben jen proto, že neexistuje žádný jiný rituál.

To je klasická válka: je to lepší na střední nebo na vejšce? Někteří lidé se najdou a jsou šťastní, příkladem budiž dvě mé bývalé spolužačky, které mám moc rád. Jiní lidé jsou nešťastní, příkladem budiž já. Fuj! Tak jsem si přál, že budu v toga chodit po stoa a řešit otázky lidství. Jedna moje milá kamarádka mi to hodně přála. A ono houby. Tamtěch lidí se mírně straním. Nebo nestraním, ale jsou zvláštní. Necítím potřebu se mezi tě cpát. Některé holky jsou hezké, někteří kluci vtipní, ale i tak se mi nechce. Obecně do ničeho se mi nechce. Pche.

"I solemnly say that I am not a happy man"

Na závěr si pusťtě kurevsky dobrej song, kterej maj rády všechny cool edgy kids:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. srpna 2016 v 13:09 | Reagovat

Ach, tak přesně tohle mě čeká. Jen se nebojím, že budu sama. Podle toho, co vidím, tak na fakultě, kam mířím mi společenské rituály neodpadnou. Jsem za to ráda. Já se na tu vejšku opravdu těším.

2 retrofeeling retrofeeling | Web | 17. srpna 2016 v 20:20 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem narazila na Tvůj blog! Jsi především zajímavý člověk :-)

Jinak končím zrovna na vš, čekají mě státnice a už nyní je mi smutno, období studia pro mě bylo krásným časem... Snad mi osud připravil na další roky něco milého a nebudu v slzách vzpomínat...

Přeju Ti mnoho úspěchů + doufám, že tu s námi budeš i další roky :-)

3 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 17. srpna 2016 v 20:48 | Reagovat

[2]: Já ti především děkuji.

Ne nadarmo se říká, že každé období tvého života je pro tebe to nehorší, neboť každe další je ještě horší. Věřím, že i já budu vzpomínat na vejšku, že pak budem společně vzpomínat na kolegy z prvního zaměstnání, pak na naše stářím zesnulé kamarády z dětství...

Budu tu nějakou dobu, o tom není pochyb. Mám článků  do zásoby na další půlrok, můj život je furt zajímavý a můj jazyk i mozek jsou neúnavní už několik let.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama