Jak jsem symbolicky vystřílel školu aneb Druhej zkurvenej brainstorming pro Exskorořítelkyni aneb Rozhovor s Leninem o mém pohlavním životě

3. února 2017 v 1:02 | Krásný Člověk |  Za tudle rubriku se fakt budu jednou stydět...!
Miluju mind fucky. Ale ne ty pozérský mind fucky jako Donnie Darko, to si hraje na emo shit. Total Recall je geniální mind fuck. A dobrej film. Je to prostě TOTÁLNÍ film. Mám rád TOTÁLNÍ věci, totální emoce, totální výjevy a podobně. TOTÁLNÍ emoci jsem zažil včera. Dal jsem si kvalitní high-quality import pívo (a samozřejmě drahý jak sviň) a užil jsem si několikahodinové posezení s kámoškou v příjemný barohospodě. Byl to TOTÁLNÍ večír a jsem byl happy. Přišel jsem domů a byl jsem furt happy.

Teď vám ale musím říct, co se stalo PO dopise Exskoropřítelkyni (dopis ve zkratce: "Mám tě rád a ty mne ne, vůbec to nechápu, tebe nechápu, nic nechápu, je to škoda."). Jelikož jsem vychcaný čurák, tak nějak jsem ho napsal s tím, že si ho přečte, páč na blog semtam tehdy jakože chodila. Krásně jsem si celý měsíc čekal na něco jako její reakci. Její reakce se uskutečnila. Byla negativní. Bez ohledu na vše pozitivní, co se v dopise psalo, byla její reakce trošku smutná. Tak jako jo, to se dalo čekat. Terapeutka říkala, že lidí spíš vnímaj negativní věci než ty pozitivní a říkala to i poté, co jsem jí pověděl o reakci Exskoropřítelkyně na Dopis Exskoropřítelkyni. V dopísku jsem se navážel do Exskoropřítelčinýho přítele a tak trochu hodně i do ní, takže bodejť by jí to nenasralo. Popisoval jsem své nahé dojmy a podejť by nahota neurážela. HLAVNĚ TA MOJE NAHOTA!

O nějakou dobu později jsem se z nějakého důvodu nasral já a rozhodl se ze svých "přátel" na facebooku odebrat více než sto lidí. Cítil jsem se jak school shooter, kterej rozhoduje, kdo přežije a kdo ne: "Tys na mě byl hodnej, ty budeš žít. Ty seš libová buchtička, tebe nezastřelim. Ale ty, tys mi šlápl před pěti měsíci na nohu a neomluvil ses, takže tě oddělám." *PRÁSK*
Nebo spíše: *ODEBRAT Z PŘÁTEL*.

Muhaha.


Nekoukal jsem moc vlevo a vpravo, rozhodoval jsem se jen podle pocitů, prostě jako nasranej school shooter. Někde jsem byl nespravedlivej, někde trošku až moc benevolentní, každopádně na stovku "obětí" jsem to vytáhl. Co jsem tím vším sledoval? Tady podobnost se school shootingem končí, neboť school shooter se něco jako mstí, kdežto já dělal jednak laskavost a jednak jsem si chtěl zajistit, že už mne ti lidé nebudou více trápit. Yop, tobě, drahý človíčku, udělám laskavost, vzdálím se ti ze života symbolicky přes facebook. Nebudeš už muset trpět bullshit, který lajkuju a bleju. A mne už nebude frustrovat, že mi cpeš do ksichtu své štěstí, ze kterého mi nedáš vochutnat ani ždibec.

S asi deseti lidma jsem prodebatoval, že jsem si je smazal. Jeden si myslí, že si on smazal mne... haha! S prosíkem zpátky přidal asi 3 lidi, těch mi bylo fakt líto. Se zbytkem jsem si tak nějak jakože vzájemně (osobně nebo přes net) řekl, že jsem si je odebral, ale zahrál jsem to do outu a víc jsme to neřešili.

Samozřejmě mezi stovkou mých obětí byla i Exskoropřítelkyně. Náš "vztah" uvízl na mrtvým bodě, neboť ona se mnou se vidět zásadně odmítala, ale zase mi semtam vzácně napsala a tázala se, jak se mám a zda jí s něčím můžu pomoct. Odebral jsem si jí proto, že mne tím enem trápila. Jakože tvoji žúžasnost vnímám, ale jen přes symbolickej facebook. Tak to ale být nemůže. Nemůžu být odsunutej na druhou kolej. Ženský si rády určují hranice, např. líbat jo, ale šukat ne, nebo šukat jo, ale emoce ne... Ale: NORMÁLNÍ JE BÝT VE FYZICKÝM KONTAKTU. Fyzický kontakt je minimum. Když někdo ukrouhne fyzický kontakt a nechá si mne jen v "záloze" na facebooku, well, fuck you. Trošku zřetelněji to udělala jedna jiná slečna, tímto ji moc zdravím. Psali jsme si jak idioti mnoho měsíců, setkání se dost bránila a nakonec z ní vylezlo, že o to prostě nestojí. Psát jo, ale být ne. Pche. Proto jsem se nasral a Exskoropřítelkyni odebral. Ale zalitoval fakt brzo a na dolejzání se necítil.

A tím se dostávám ke včerejšku. Jelikož jsem byl díky pívu a kamarádce TOTÁLNĚ happy, narostly mi koule (rostou hlavně díky alkoholu) a Exskoropřítelkyni jsem napsal: "Ahoj :))) Jak se ti žije...?"

Ráno jsem si všiml, že mne zablokovala. Trošku jsem čuměl, ale jo, bez odpovědi zablokovala.

Po tom všem? Ty? Mně? TOTÁLNÍ MINDFUCK.

Nemůžu připustit možnost, že je to kráva (to kdyby si řekla něco jako: "Tenhle? Tak ten ať jde do prdele."). Hledám tedy chybu u sebe. A nějak ji moc nenalézám... Eh. Není moc možností, to je fakt. Jako něco jsem o ní řekl? Nebo je jenom iracionálně ublížená (jak byla fakt často, ale v dopise se moc vůbec nezmňuju, bohužel!!!)? S jejími emocemi jsem se dlouho učil jednat v rukavičkách. Snadno se urazila a rozlítostnila a já musel dlouho apelovat na její rozum a vysvětlovat, že v tom nic urážlivého není. Omlouval jsem se jak vůl a nic z toho.

Jop. Jsem nasranej. A zmatenej. Jsem nasranej, zmatenej a vzrušenej.

Nejvíc věřím možnosti, že se urazila. To je pak konflikt hodnot a žádná šance, že ona je kráva a já vůl. Nevěřím tomu, že je to kráva a trestá mě. Tak trošku bych si přál, aby dělala drahoty a testovala mě - to by bylo krásný!! A fakt se naseru, pokud se ukáže, že se třeba dozvěděla nějaký drby a utíká, protože se bojí, že ji znásilním. Ale jdi ti!! Sem přece kurva člověk jako vy. Stačí troška rozevření se (jen duše, nohy nemusíte) a hnedle půjde všechno jako po másle.

Půjčil jsem Exskoropřítelkyni před vícenež rokem maturitní otázky a byl bych fakt rád, kdyby mi je po své maturitě vrátila. Ne proto, že je potřebuju, ale proto, že k ním mám sentimentální vztah díky svému profesorovi filozofie. A navíc budou nasáklé Exskoropřítelčinou vůni. Ale jak jí o ně mám napsat, když jsem zablokovaný...?! Ovšem jenom legální cestou, fejkový účty si už odmítám dělat!! Teda mám v plánu vytvořit fejkový účet, ale bude to součástí obrovského divadla, karnevalu, projektu, labutí písně, zkurvenýho magnum opus...!! No těšte se!!!!!§
(ne, nebudu school shootvat)

---

Bomba. Tak jsem si všiml, že mne zablokovala ještě jiná slečna. Možná to udělala už dávno (měsíc max), ale všiml jsem si toho teď. Zvedá se mi z toho péro, protože to znamená, že se můžu začít chovat jak chci. Ne, school schootovat nebudu, ale udělám něco fakt podobnýho. Budu ještě otravnější, než jsem doteď byl. Budu rozesílat friend requesty. Někdo pociťuje satisfakci, když to do někoho může napumpovat z brokovnice, jiný pociťuje totéž, když rozesílá friendrequesty. A obojí plyne ze zoufalosti. Kdo by nechtěl rozeslat friend requesty všem krásným čubičkám? Kdo by nechtěl usmrtit člověka? Přeci každý, ale všichni se bojíte sankcí. A ne že ne, vaše "svědomí jsou jen interiorizované sankce"! Sankce spočívají v tom, že vám ostatní cosi seberou - v případě vraždy svobodu, v případě rozesílání friend requestu lidem, na které nemáte dostatečný sociální status, vám seberou vaši čest. Ale co když někdo nemá co ztratit? BOJTE SE ČLOVĚKA, KTERÝ NEMÁ CO ZTRATIT!! Zastřelí vás. Nebo vám pošle friend request na facebooku. KURVA, JÁ TO UDĚLÁM!!! Vytvořil jsem si playlist (každá věc musí mít svůj soundtrack) a jdu na to!

Nebo ne? Neměl by k tomu co říci Lenin?


"Co dělat? Kdo je vinen?" ptá se Lenin v knize, kterou jsem před měsíci viděl v antikvariátu za pět korun.
"Co podle tebe dělat, strýčku Lenine?" ptám se ho já.
"School sh..."
"Ne, to ne, strýčku Lenine, žádný school shooting!" skáču Leninovi do řeči, "To nemůžu. Jsem možná sebestředný uřvaný čurák, ale nemůžu za své čuráctví trestat jiné lidi. To by znamenalo, že sebe považuji za důležitějšího, než jsou ostatní. Věř mi, strýčku, že já se možná vnímám jako důležitější a podle toho se nevědomky i chovám, ale každý den po celý život mám důkazy, které nemohu ignorovat, říkající, že všichni jsme stejní a rovní. Mnohdy bych rád někomu ublížil, nabil mu a hněval se na něj, snad ho i zabil a zohavil, prostě provedl něco hodně velkého, ale vždy bych věděl, že to dělám navzdory svému přesvědčení. A toto přesvědčení, strýčku, je vytvořeno rozumem, který je mi svatý. Víš, strýčku Lenine, svět je nespravedlivá díra a musíš se s tím naučit žít. Na světě je mnoho teatrálních citátu, ale jen tomuhle jednomu musí dát každý za pravdu."
"A kterému citátu?" zeptal se se zájmem strýček Lenin.
"Ale ten citát jsem už řekl, strýčku! Zopakuji ho: Svět je nespravedlivá díra, ve které se musíš naučit žít. Každý žijem v díře a někdo má štěstí, že mu do ní spadnou hezké věci. A něčí díra je používána jako latrína osudu. A do jinejch děr zase naprší. Nikdo ti nic není dlužen a když se něco stane, stalo se to proto, že veškeré okolnosti tě k tomu dovedly."
"A co tedy dělat podle tebe?" zeptal se důrazně Lenin.
"Napadají mne jistá pragmatická řešení, strýčku, ale bojím se jich."
"Nesmíš se bát procesu. Překážky vyžadují revoluci a revoluce bolí všechny. Ale i přesto potom sklidíš její sladké plody," ubezpečil bodře Lenin.
"Strýčku Lenine, i já revoluce znám dobře, smazal jsem si přes sto přátel na facebooku. A vidíš, k čemu to vedlo? Exskoropřítelkyně si mne zablokovala!" zalamentoval jsem s rukama na úrovni hlavy.
Lenin se usmál a pohladil si bradku: "Jenže všimni si, co pozitivního na tom je! Nahlédni na věc z výšky. Byla ta tvoje slečna něco, co je neodmyslitelné? Neukázala ti, že o ni nemáš stát, protože ona o tebe nestojí?"
"Ale strýčku!" zaúpěl jsem.
"Nestojí o tebe, a to si napiš, synku! Má svůj život, stejně jako mají svůj život jiní lidé. Nač se trápit, když tě nechtějí? Trápíš sebe i je. Soustřeď se na svůj život a je z něj vynech. A vůbec, byla to správná revoluce?"
"Strýčku, ale láska...!" namítal jsem s ryzím zoufalství v hlase.


"To, co ty chápeš jako lásku, je jenom nějaká ohavnost, která tě zaslepuje a píše smlouvy, které si podepisuje jenom ona sama," zaburácel Lenin, "je to parazitická idea, šíří se jak mor mysli a zachovává se svými sliby, které končí a začínají v ní samé! Radím ti dobře, nech svou lásku láskou, odhoď nostalgii a neopíjej se vlastními absolutními slovy!"
"Chci milovat, chci víru!" zvolal jsem, "Copak mám z víry 'já miluji' klesnout o úroveň níž na mnohem ubožejší 'já budu milovat'? Má mne místo lásky hřát vidina lásky?"
"Ano," odpověděl řádně Lenin, "protože láska tě má v první řadě zachraňovat od bolesti ze samoty, nemá tě v samotě topit."
Nastalo ticho. Přemýšlel jsem, zda se skutečně vzdát lásky a nechat být ty, kteří chtějí být mnou necháni. Před očima jsem si vybavil Krásku, Protinožku a Exskoropřítelkyni a mnohé další, jejichž tváře ke mne také byly otočeny s nechápavým a arogantním výrazem, případně s lhostejným nebo dokonce ignorujícím výrazem, pokud se na mne neobtěžovali vůbec otočit. Nenechám-li je existovat mimo mne, dokážu jen, jak miluji sebe a samotný proces milování a nikoli je, předměty mého obdivu. Možná to je pointa apelu internetových citátů: pokud někoho milujeme, máme ho nechat být ne proto, aby se vrátil a tím dokázal svou lásku, ale abychom mi sami zjistili, koho nebo co vůbec milujeme.
"Tak ale teď mi řekni, drahý synku můj, kdo je podle tebe vinen!" přerušil Lenin můj ohromující proud myšlenek, jejichž nepřerušení by mne zanedlouho dovedlo do oblastí se smrtonosnými závěry.
"Přeci a jenom já!" odpověděl jsem smířeně, "neboť mne k mému osudu nedovedli okolnosti a zlí lidé, ale i mé volby. Za okolnosti a cizí špatné chování nikdo vinu nenese, neboť věci nemají na výběr a dít se musí a zlí lidé nemají na výběr a špatně jednat musí, ale za své volby nesu zodpovědnost jenom a jenom já."
"Nemohu nic než souhlasit, synku!" odpověděl otcovsky Lenin.
Strýček poté zívnul a podíval se na hodinky. A jejda, už je hluboká noc! Strýček Lenin se slušně rozloučil a láskyplně mne objal, pak si nasadil čapku a kabát a odešel ven do studené říjnové (nebo listopadové?) noci. A já zůstal jsem sedět s pohledem na dubové dveře, osvícené světlem z monitoru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsem možná kuřbuřt a hovado, ale dělám s tím něco, a proto zasluhuji lásku. Máš mě rád, ty kurvo?

Ano
Ne
Chcípni!!

Komentáře

1 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. února 2017 v 16:17 | Reagovat

No, ještěže facebook není jako vystřílení školy. Tvoje sociální problémy jsou zvláštní. Neříkej, že ty si taky neurčuješ hranice...už jenom tim, že jsi z "nasrání" smazal přátele. Já ti nevím, ale když si s tebou chtěl někdo jenom psát a né se setkat, tak jsi pravděpodobně působil jako moc velkej creeper, nebo jí naopak vyhovovala jenom online vykecávačka. Něco jako když někoho vošukáš jen tak. Není na tom nic špatnýho.
Ta druhá si tě smazala asi jenom protože se lekla. Nevim, tyhle vožralý zprávy jsou zvláštní. Ale jádro pudla je asi to, že tvuj zásadní problém ten, že si neřekneš "je to kráva". Třeba se urazila, protože je kráva. S tím nic neuděláš. Nebo...pokud někdy působíš jako psychopat, tak se bojí, že jí znásilníš. Třeba na ní nepůsobíš jako člověk. He hehe.
Fejkovej účet za maturitní otázky stojí, to zas jo.
Friendrequesty jsou píčovina, zato Lenin měl pravdu. Láska oslepuje a odrazuje od pořádný revoluce!

2 hrníček bez ouška nebo s hrníček bez ouška nebo s | 3. února 2017 v 17:38 | Reagovat

tohle mělo docela šťávu :-D

3 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 3. února 2017 v 19:19 | Reagovat

[1]: A je špatný dělat holce věšák? Normální je být ve fyzické kontaktu a povídat si nad čajem (a pivem). Všechno nižší než tohle je morálně zvrhlý a vůči mne sprostý. Hlavně když vezmeš v potaz, že to nebylo žádný pokrytecký pokecávání, ale že mi říkaly důvěrný věci na chatu, to je pak perverze ad absurdum.
Moje hranice jsou fakt nízko. Proto je nemám moc šanci poznat, když na ně nikdo nenaráží. HAHAHA. Odebral jsem je z jinýho důvodu - z důvodu staženého ocasu. Žádná msta ani nic. O hranicích nemůže být v tomhle smyslu řeč.

No co no... to je téma na bakalářku. Dík za odpověď.

[2]: Plné tělní šťávičky, viď? Mňam! A díky.

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. února 2017 v 14:26 | Reagovat

[3]: No, někomu fyzickej kontakt jako normální asi nevyhovuje. Pokud ti takový chování někoho taky nevyhovuje, pak ti asi nezbývá nic jinýho, než si skutečně říct: "Je to kráva."
Bál ses lidí na fejsbůku, tak sis je odebral?

5 stuprum stuprum | Web | 4. února 2017 v 15:43 | Reagovat

Terapeutka? Nazývej věci pravými jmény. Ty chodíš k psychoterapeutce nebo jen k cvokařce? Každopádně bych chtěl být přítomen sezení. :-D

6 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 4. února 2017 v 18:08 | Reagovat

[4]: A to bych je musel urazit a to nechci. Ha!
Sral mne jejich krásný život a také jsem se bál, že je sere můj život a já. Nebo tak nějak.

[5]: Nechtěl bys, protože by ses cítil ošizen. Zatímco na blogu všechno pečlivě dekonstruuju, terapeutka/cvokařka to všechno složí dohromady a udělá jednoduchý závěr s radou. Poslední závěr a rada byla: "Potřeboval bys už holku." No řekni, neuráží tě to? Mně jo! Takový plebejský problém? No fuj!

7 Chariot Chariot | 4. února 2017 v 22:05 | Reagovat

Jak jsem říkala, je to opravdu krásný článek. Nejkrásnější na tom je ta myšlenka, jestli by se alternativní Lenin z antikvariátu z knihy za pět korun zabýval takovými věcmi jako zablokování někým na facebooku.
Hehe, skoro jako můj údajný fail s tím Balzakem.

8 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 4. února 2017 v 23:02 | Reagovat

[7]: Krásný člověk píše leda krásné články! A Lenin se jenom zdál drsný a výbušný, ve skutečnosti byl velice citlivý a všechna ta dělnická revoluce byla jen závoj, kterým měl schovat své laskavé nitro, za které se z neznámých důvodů styděl.
"Údajný", pche.

9 Chariot Chariot | 4. února 2017 v 23:07 | Reagovat

[8]: Já vím. Ale tohle by neřešil ani citlivý vůl.

10 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 4. února 2017 v 23:20 | Reagovat

[8]: Tohle by řešila každá mentální projekce. Ať už Lenin, Balzac, Pink guy nebo Fluttershy.

11 stuprum stuprum | Web | 5. února 2017 v 16:13 | Reagovat

Dekonstruuješ? :D Darrida by na tebe byl hrdý. :D

Jelikož jseš jediný člověk na blogu, který má kapacitu předkládat sociologická srovnání, přál bych si, aby se časem objevilo něco o manýře v oblékání Lady Gagy a nebo takové zpěvačky Pink, což je mimochodem velice ošklivá baba, nebýt těch extravagantních šatů, které halí většinu její škaredosti do elegantních záhybů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama