Panic: Dokument o nesexu (II.)

11. dubna 2017 v 23:56 | krasny clovek |  Moje umění

První část si lze přečíst zde Líbající:


Následující scény jsou jednoduše přídavky, dodatky, vsuvky, whatever, jdou jakkoliv narvat do původního scénáře.

Jelikož mám při psaní v očích plameny vášně, ztrácím nad sebou soudnost.
Odpusťte vnitřní nekonzistenci a protimluvy.

Peace.

Scéna X

(Jiří, Dokumentarista (off screen) a Čtrnáctiletá sousedka jedou ve výtahu, první záběr na Jiřího stojícího vzadu)
Dokumentarista: Zeptejte se, zda by jí vadilo znásilnění

.
(kamera zabere Sousedku, která ležérně stojí v přední části výtahu, pak zpátky na Jiřího)
Jiří: To si děláte srandu! Jasně že vadilo!
Dokumentarista: Chci vidět její reakci.
Jiří: Zase jste v roli vědce?
Dokumentarista: Ano.
Jiří: Občas nevidím rozdíl mezi vědou a perverzí.
Dokumentarista: Pro vědu neexistuje perverze.
(pauza)
Dokumentarista: Tak zeptáte se?
Jiří: Podívejte na tu chudinku, vždyť ji to vyděsí!
Dokumentarista: Věc v roli pokusného králíka není součástí konvenční etiky.
Jiří: (na sousedku otráveně) Vadilo by ti znásilnění?
(kamera se otočí na Čtrnáctiletou sousedku, ta teď stojí čelem namáčknutá ke dveřím a neodpovídá)
Jiří: Prosím, odpověz mi! Jen uvažuj logicky, jako ekonomové. Vadilo by ti znásilnění? A na co bys myslela? Jak by ses cítila? (do kamery) Zavolá poldy, říkám vám, že zavolá poldy.
Dokumentarista: Pro vědu!
(výtah zastaví, dívka uteče)
Jiří: Pro vědu...

Scéna Y

(Dokumentarista (off screen), Mariňák a Jiří (zvaný Slíva) jsou v obchodě, Jiří nakupuje základní potraviny, Mariňák si testuje deodoranty a jí ukradený rohlík)

Mariňák: Slívo! Hej, Slívo, koukni na toho chlápka!
(záběr na Chlápka, který nervózně stepuje u mrazáku se zmrzlinou a čeká, až si Čtrnátciletá sousedka vybere)
Jiří: Že by...?
Mariňák: Tutovka!
Dokumentarista: Co to řešíte?
Mariňák: Vidíte tamtoho? Tak to je panic. Typickej panic. Je mu už tak pětadvacet. Potřebuje naši pomoc.
Dokumentarista: Jak se pozná panic?
Jiří: Způsobu biologického nebo lékařského jako u žen nelze použíti. Musíte na to jít způsobem ryze psychologickým.
Mariňák: Sledujte jeho pohyby.
(Chlápek se neúspěšně snaží obejít Čtrnáctiletou sousedku, která jde s košíkem pomalu prostředkem uličky)
Dokumentarista: Vyhýbá se lidem, to lidé dělají.
Mariňák: Jenže on se vyhýbá jen ženám. Sledujte, jak řve na tu pokladní.
(záběr jak Chlápek drží v ruce pytlík s jablky, gestikuluje a nadává pokladní)
Mariňák: Chci říct, vlastně ne ženám, ale plodným samicím. Plodným ženám a plodným dívkám. Podle chování panice poznáte, že je ta pokladní neplodná. Jdem ho naverbovat.
Jiří: Jasný!
(Jiří s Mariňákem jdou přes pokladnu, Jiří na zemi nechá košík s nákupem, Mariňák se na něco zadívá a vezme krabičku kondomů)
Mariňák: Kondomy za dvěstě pade? Tak to radši chcípnu jako panic! (mrští s ní mezi sladkosti)
Jiří: Antikocepce je drahá, no.
Mariňák: Kondom je ale prezervativ, ne?
Jiří: Ale prezervativ spadá pod antikocepci.
Pokladní: (agresivně) Pánové, máte nějaké zboží?
Mariňák: Ale drž hubu, ty menopauzující kundo.
Jiří: (na Mariňáka) Proboha! Ty drž hubu, prosím, ty drž hubu. Zkus chvíli nebýt sám sebou, ano?
Mariňák: Kam zmizel ten chlápek?
(oba se rozhlíží)
Mariňák: Kam kurva zmizel? (do kamery) Kam zmizel?
Dokumentarista: Nevím.
Mariňák: Ženy cejtěj panictví. Nejvíc ty nejplodnější. (otočí se, hledá vhodnou ženu, padne mu zrak na okolo procházející Čtrnáctiletou sousedku, mluví roztomile) Hej ty, drobečku! Máš už měsíčky? (sousedka ztuhne) Potřebujeme, abys hledala takovou pachovou linku.
(sousedka začne rychle ocházet)
Jiří: Mariňáku, zas tak nové členy nepotřebujeme. Koukni, zavolá ochranku.
(záběr na chlapíka v saku (ochranka), který natahuje krk)
Mariňák: (ignoruje Jiřího a drží se krok za Čtrnáctiletou sousedkou, mluví roztomile) Já nevím, jak je to cítit, ale mělo by být cítit jako třeba já. Nebo jako tady Slíva. Je to nepřííjmné, je to něco, s čím bys nechtěla mít sex. Víš vlastně, co to je sex?

(střih na exteriér, záběr na utíkající sousedku)
Mariňák (mimo obraz): Utíkej si, děvko, utíkej!

Scéna Z

(U Marie doma - MARIE je samostatná sympatická slečna sotva plnoletá, Jiřího má ráda, pomáhá mu, ale zároveň tónem nevědomky ponižuje a šikanuje... Marii snad ještě představím v jiné scéně)

Marie (zabírána z boku, je špatně vidět, rozmazaná): Posaď se! (ledabyle ukáže na gauč)
(Jiří nervózně postává)
Marie: Co se děje? Proč si nesedneš?
Jiří: Ty... (ukazuje zakuckaně na gauč)
Marie: Copak?
Jiří: Ty... jsi měla sex na tom?
Marie: Ano, měla.
(pauza)
Marie: (arogantně) Vadí?
Jiří: (svede řeč, vesele) Hehe, když vidím někde a u někoho gauč, ptám se sebe, zda na tom měli sex. Čistě teoreticky by...
Marie: (skočí do řeči) Tak sedneš si?
Jiří: Chci říct, kam si ještě můžu sednout? (rozhlíží se, Marie mlčí) Měla jsi... (ukazuje směle na křeslo)
Marie: Sex na tomhle? (ukáže ostře na křeslo)
Jiří: (zakuckaně) Ano.
Marie: Ano, taky měla.
Jiří: (neartikulovaný a emočně neutrální zvuk)
Marie: (arogantě) Na podlahu si taky nesedej, tam jsem to taky dělala.
Jiří: Zní to jako...
Marie: Jako co?
Jiří: Zní...
Marie: Zní to, jako bych byla děvka?
Jiří: O, Bože! Ne!
Marie: (arogantně) Kvůli dělání něčeho naprosto přirozeného?
Jiří: Já jen říkal... vlastně chtěl jsem říct, že se mi nelíbí, že je mi nepříjemný, že to říkáš, nic víc.
Marie: A nechtěl jsi říct, že jsem děvka?
Jiří: Ženo, přestaň být ženou!
Marie: Co prosím?
Jiří: Chováš se jako žena, říkáš, že říkám něco... teda vlastně říkáš, že jsem chtěl říct něco, co jsem ani neřekl.
Marie: Vím ale dobře, na co myslíš.
Jiří: Já nevím, co myslím, natož co cítím! Slova se pak hledají těžko.
Marie: Tak pak neurážej svými pocity ostatní lidi.
Jiří: Prostě kam si mám sednout?
Marie: (stále zůstává v arogatním tónu) Jestli jsi až tak čistotný, tak neboj, já všechno vyčistila.
Jiří: (zhnuseně) Kristepane! Ne, o to nejde, nejde o čistotu ve smyslu hygienickém.
(pauza, Jiří je stále nervóznější)
Marie: Proč ti vadí, že se lidé milují? Že se tady všude lidé milují?
Jiří: Já neříkám, že mi vadí milování. Jako vaše milování. Prostě mi vadí... že... Jsem jak africký děcko v McDonaldu! Jezte si, když vám chutná, ale já tu prostě nemám co dělat.
Marie: A to mu nikdo nekoupí BigMac?
Jiří: A budeš se mnou mít sex?
Marie: Ne.
Jiří: Vidíš! Není to tak snadný. Jednou si ten BigMac koupím, ale teď prostě ne. (podívá se do zrcadla na zdi, které je sotva vidět) Teď prostě nemám peníze a výplata je... daleko.

Scéna W

(přehnaně detailní záběr na Jiřího sedícího v kostele, dělá v mluvě velké procíteně pauzy a zadrhává. do pozadí hraje Miserere od Gregoria Allegriho)
Jiří: Víte... uvažoval jsem o tom, že bych se stal homosexuálem. Třeba mi nikdy nevyšlo mít někoho jen proto, že jsem na špatné lodi. Jakože nejsem heterák. Ale nešlo to. Nešlo. Nejsem homosexuál. Homosexuální jste od narození. Nemůžete se stát homosexuálem. A navíc... homosexuálové jsou... svoji. Jako minorita mají sice své problémy, ale jsou jinde. Víte? Jsou jinde. Nejsou traumatizovaní jak panicové. Oni to mají.
Dokumentarista: Co mají?
Jiří: Sex. Mají sex. Mají ho moc. Až moc. Jo. Příliš moc. Nejsou jako oni. Panicové nejsou jako oni. Panicové jsou... na tom hůř. Oni nemají sex. Jo, tak to je. Panicové nemají sex, ale homosexuálové ho mají moc. Jo. Moc.
Dokumentarita: Zajímavé.
Jiří: Zajímavé. Jo. Zajímavé. Sex. Sex je zajímavej. Chápete? Filozofie sexu. Je to úplná filozofie sexu. Sex. Sex! Zní vám to slovo divně? Protože mně jo. Sex. Je to takový ostrý slovo ten sex. Vědci říkaj, že když říkáte slovo dlouho, začíná vám znít divně proto, že přestáváte vnímat obsah, ale slyšíte jen ten zvuk. Třeba jako hatžumba. Co to je hatžumba? To nic není a zní to divně. Zní to divně jako mě teď sex. Hatžumba. Včera jsem měl hatžumba. Mám chuť na hatžumba. (uchechtne se) Zní to cize. Hatžumba. Sex. Sex. Hatžumba je cizí. Neznámý. Co to je? Dá se to ochutnat? Sex je cizí? Co to je? Jaký to je? Jak? Jak jste dosáhli sexu? Jak? Chápete? Co se vám vybaví při hatžumbě? Co se vám vybavuje při sexu? Splývá, mizí, neexistuje. Hatžumba neexistuje pro vás. Pro mě zas neexistuje sex. Sex. (řekne s uchechtnutím) Sex. (úsměv uvadá). Sex (vážně) Sex. (s nostalgickým povzdechem) Sex. (se vzlykem) Neexistuje.

Scéna N

(Jiří kráčí po ulici, zabírán zblízka z profilu a hovoří)
Jiří: Myslím, že být panicem je to nejhorší, co se může stát. Samozřejmě některé věci jako takové jsou horší, třeba holokaust nebo deprese.
(střihy na židy v táborech, povodně, na demonstrace v '89, na sebevraha)
Jiří: Jenže panictví je podceněné. Prostě dost už bylo pozornosti na židy. Maj tolik pozornosti, že už je holokaust ani nemůže bolet. Dostali kus země. A chudí dostávaj dávky. A retardům taky furt děláme ústupky.
(střih na člověka na lůžku, jak se objímá s nějakou celebritou)
Jiří: Zdeptanejm furt říkáme, jak je máme rádi. (záběr na sebevraha, který slézá z budovy a objímá se s lidmi) Ámen, pravím vám, už mají svou odměnu! (zastaví se a otočí do kamery) Jen panicům nikdo nikdy nic nedal!!

Scéna M

(Sraz ČAAPu, je poloprázdno, je přítomen jen Čubka, Mariňák, Předseda, Jiří a Dokumentarista (off screen))
Čubka: (nesmělý, zadrhává, snaha o sebevědomý a znalý tón) Rád bych vám představil svou knihu. Jmenuje se "Jak se lidé páří". Je vlastně o mně, o mém zamyšlení se nad lidským koitálním spojením a jeho kulturními konvencemi. A tak. Dovolte mi přečíst kus úvodu. (odkašle) "Jak se lidé páří. Úvod. Nikdy jsem nechápal, jak se lidé páří. Nechápu to ani teď. Umím si představit, jak se penis zasouvá do vagíny, jsem schopen to rozeznat, jsem schopen najít obecnou evoluční i konkrétní psychologickou příčinu, proč se penisy zasouvají do vagín a proč se tento penis tohoto konkrétního muže dokázal zasunout do vagíny této konkrétní ženy po příjemném večeru červencové soboty v deset hodin a sedmnáct minut. Přesto to nechápu. Protože jsem panic. Sám beze snů studuji sny. Jsem panic, nechápu sex." (pyšně se rozhlédne, ticho) Konec ukázky.
(Závěr na členy ČAAPu, trapné ticho)
Předseda: No, řekl bych, že s tebou souhlasím.
Čubka: Děkuji!
Předseda: Ovšem souhlasím nikoli proto, že je to přesvědčivé, ale proto, že je to samozřejmé. Chci říct, že nikdo z nás nechápe sex, je to tak?
Jiří: Ale ty jsi měl sex, přeci.
Předseda: Krucinál, to neznamená, že chápu sex. Byla to společenská děvka, takže se to prostě stalo a nevím vůbec jak.
Čubka: (skočí jim do řeči) Můžete se mi věnovat? Já nemluvím o sexu, ale o páření obecně, v něm je zahrnuto i námluv a dvoření.
Jiří: (ignoruje Čubku) Jednoduše to znamená, že na sexu není nic k nepochopení.
Předseda: Vždyť jsem přeci zapomněl!
Mariňák: Slívo, znáš požitek ze sexu?
Jiří: Ne.
Mariňák: Tak zhruba to znamená pochopení sexu.
Čubka: Přátelé, ono jde o to, jak se k tomu lidé dostanou!
Předseda: (ignoruje Čubku) Ono jde o to, jak se lidé k sexu dostanou. Podívej, chápeš snad, jak dostat do poslete holku?
Jiří: Ano. Být hodný, milý, hezký...
Předseda: Ale ne, ty tomu možná rozumíš (gestikuluje), ale nechápeš to (gestikuluje jinak)!
Mariňák: (k Jiřímu) Prostě nevíš, jaký to je.
Čubka: Může mě někdo poslouchat?
Jiří: (ignoruje Čubku) Předseda to ovšem ví!
Předseda: Krucipísek, nevím! Zapomněl jsem na akt dvoření i akt páření!
Mariňák: Ovšem sex jako takový chápeš, ne?
Předseda: Ne!! Vždyť jsem zapomněl.
Mariňák: Tak požitek musíš chápat víc než já se Slívou a Čubkou dohromady.
Čubka: Prosím, přátelé, můžete mě někdo poslouchat?
Jiří: (ignoruje Čubku) Já ti povídám, že sex naprosto dokonale chápu!
Předseda: Nemůžeš ho chápat, když ho sotva chápu já.
Jiří: Tak jsem asi víc chápavý.
Mariňák: Slívečko, ptám se znova, znáš požitek ze sexu?
Jiří: Ptáš se na mé sebeukájející praktiky?
Mariňák: Ne, ptám se na sex.
Jiří: Sex je totéž jako masturbace.
Předseda: (vyhodí rukama) To si děláš srandu!
Jiří: Tvé tělo nepozná rozdíl, to už jsme si snad vyjasnili, je to vědecky podložený, že hormony...
Mariňák. Herdek, polib si už prdel, chceš ty ten sex vůbec?
Čubka: Přátelé?
Jiří: (ignoruje) Jasně že chci, je to posunutí na další příčku Maslowovy...
Čubka: (zakřičí) Můžete mě kurva poslouchat??
Předseda: Žádný kurvy! (pauza) Copak chceš, Čubko?
Čubka: Chci říct, že Mariňák má pravdu. Asi jsem dokázal nazvat ten pocit nepochopení sexu. Je to neznalost pocitu. Asi jako představit si, jak voní elektrony.
Mariňák: Děkuju.
(ticho, všichni po sobě mlčky trapně koukají, pak střih)

Scéna XYZABCEDFH

(Jiří a Dokumentarista (off screen) na lavičce jako ve Scéně 4)
Dokumentarista: Litujete, že jste panic?
Jiří: (sentimentálně) Ne. Nemůžu litovat osudu. Můžu se jen smířit.
Dokumentarista: Kdyby existoval lék...Požil byste ho?
Jiří: Prosím?
Dokumentarista: Kdyby existoval prostě prášek na léčbu panictví.
Jiří: Ale jděte!
Dokumentarista: Popravdě, mám tu jeden. (Jiřímu se natáhne za kameru a sebere sprej)
Jiří: (něvěřícně čte etiketu) "Poziom feromonów chłopca wskazuje, że chce się parzyć z samicą..." Co to je?
Dokumentarista: Feromony.
Jiří: Feromony?
Dokumentarista: Ano.
Jiří: Říkal jsem, že nechci pomoc.
Dokumentarista: Stříkněte si to.
Jiří: Já nechci!
Dokumentarista: Je to placebo.
(Jiří si stříkne na obě strany krku)
Dokumentarista: A teď se běžte bavit do města.
Jiří: Ne.
Dokumentarista: Jděte.
Jiří: (arogantně) Ne. Fakt ne.
(trapné ticho)

Scéna K

Dlouhý záběr na Koheleta jak jede v tramvaji a zamyšleně kouká z okna.
Po dlouhé době se začne široce usmívat a pak pohechtávat.
Muž sedící před ním se na Koheleta otočí, ovšem zády ke kameře, takže mu není vidět obličej.
Kohelet na něj mrkne, okamžitě se přestane smát a začne zas zamyšleně koukat z okna, muž se vrátí zpátky do normální pozice.
(střih)
Dívce sedící za Koheletem začne vyzvánět mobil, jako vyzváněcí tón je závěrečný refrén Pity Party (ten po jejím zapištění) od M. Martinez.
Zatímco dívka hledá mobil, Kohelet se na ní naštvaně ohlíží, pak vstane a dívce vytrhne mobil.
Kohelet: Ty si myslíš, že jsi osamělá...! (Dívka nevěřícně kouká a bojí se)
Kohelet: Ty jsi nezažila utrpení! (napodobuje ženu fistulí) Nikdo mě nemá rád! Nikdo mě nemá rád! Och, jak já ho miluju! Och, jak on je úžasný!
(Objeví se Jiří, který seděl na jiném místě tramvaje, skočí mu do řeči)
Jiří: Kohelete?!
Kohelet: Myslí, jak ji nikdo nemá rád! Nejsi náhodou vegetariánka?
(Jiří ho vezme pod ramenem a někam ho chce odtáhnout)
Kohelet: Pusť mě! (začne Jiřího plácat do ramene, dívka mu vytrhne mobil a začne odcházet, lidé se začnou ohlížet)
Jiří: Utrpení je subjektivní! Nevíš, co jsem říkal na srazu? Maslowova pyramida?
Kohelet: Pusť mě! Utrpení!
(dlouhý záběr, jak se Kohelet s Jiřím přetahují, chytají si ruce a kývají ze strany na stranu)

Scéna F

(Jiří sedí na chodníku opřený o zeď a zapaluje si cigaretu)
Dokumentarista: Vy kouříte?
Jiří: Ne, jen vzácně.
Dokumentarista: Znechucujete mě.
Jiří: No tak, mám snad právo na zbytečný hřích, když už mi není dopřáno vytoužených hříchů.
Dokumentarista: Je to nechutné, je to proti vaší vlastní vůli a zásadám.
Jiří: Hele, potřebuju cigaretu.
Dokumentarista: Ne, nepotřebujete.
Jiří: Co mi do toho kecáte? Já chci cígo. Tečka.
Dokumentarista: Jste pokrytec.
Jiří: Co? (pauza, kouří) Jste vědec. Nezasahujte. Pozorujte. Nekecejte mi do toho. Chcete můj život, tak tady je.
Dokumentarista: Ubožáku.
Jiří: (odhodí nedokouřenou cigaretu) Vypadni z mého života!

Post-credits scene

Předseda sedí osaměle v místnosti ČAAPu, za okny zataženo a prší, nohy na stole.
Zvedne se a jde k místu, kde sedával Jiří (ten přeci "umřel" v minulém scénáři).
Na stole je vytištěná Jiřího fotka a u ní je ve váze bez vody nachcíplá kytka..
Záběr na Předsedu (jak závěrečný záběr na Matta Damona v Saving Private Ryan)
Záběr zase na fotku, pak střih na black screen, do toho hlas:
Předseda (off screen): Zatracená píča!

Alternativní post-credit scene, možná o fous lepší

(Formálně oblečený a ušesaný Zobák sedí ve studiu a dělá rozhovor. Dole na obrazovce je napsáno "Franz Zobatschovski, ex-panic")
Zobák: (rozmýšlí) Sex je jako masturbace. Akorát do vás někdo furt šťouchá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 18. dubna 2017 v 4:33 | Reagovat

Všichni jsou sprosťáci, to je zajímavé. :)

2 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 19. dubna 2017 v 17:58 | Reagovat

[1]: Všichni jsou především upřímní, to je to nejzajímavější!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama