TOP 10 by Spotify, 2016

10. května 2017 v 1:43 | Krásný Člověk |  Literární a jinak kulturní deníček

Můj malý osobní bůžek Spotify mi vygeneroval playlist nejpuštěnějších songů v roce 2016 (doufám, že odkaz funguje). Mám pocit, že někde nějaké vynechal nebo je podcenil a umísnil níže, každopádně mě žebříček moc potěšil a zavzpomínal jsem si. Drahý ty, který ses mne zeptal, co poslouchám! Klepni na dokaz nahoře a máš tam sedm hodin dlouhou odpověď na svou otázku!

Článek je to o hovně, nejsem úžasně vtipný ani kdovíjak emotivní, takže nemusíte číst, protože není čemu se smát. Je to víceméněnicnežjen památka pro mne do budoucna. Od toho se tato rubrika jmenuje deník, kurva!

V seznamu o 101 kouscích se devětkrát objevuje Brian Jonestown Massacre a z toho je třikrát v první desítce na prvním, třetím a sedmém místě, takže ji prohlašuju za kapelu roku. Mrzí mne, že moji nejmilovanější The National tam jsou jen jednou a až někde dole s cover songem Morning Dew, ale to je hlavně způsobený s tím, že poslouchám kvalitnější a stáhnuté FLAC verze, stařičké live verze a live koncerty, které nikdo nezná a na Spotify fakt nejsou. Rok 2015 byl ovšem jednoznačně ve znamená kapely The National, tvořili 25 % poslouchané hudby a v první čtvrtině roku minimálně 50 %.

Vad Hände Med Dem?, Food for Clouds a Panic v Babylonu od Jonestownů jsou neopsychelický rock. O zpěv a text nikdy moc nejde a já ho většinou pouštím z hlavy ven, ale ty psychotóny! Je to monotónní, ale jelikož se mi trefují do vkusu, tak to vydržím poslouchat i celých pět minut.

Písničky Wishing a This is The Day (+ hodně podobná Uncertain Smile od stejného zpěváka, která je jen o pár písní níže) jsou vynikající osmdesátky. Všechny mají ke konci dlouhou instrumentální pasáž, která si mi jednoduše vrejvá do mozku a do emocí. Taktéž u Virginia Plain (+ If There Is Something a Take a Chance With Me, které jsou taky o něco níže) a cover verze The Man Who Sold The World. Ty dlouhé tóny na závěrech jsou tak podivně frustrující, že nevěřím, že to vyrobil a napsal šťastný člověk ve šťastné chvíli.

Pop Goes The World je naopak hrozně veselá a chytlavá (pozor, jsou dvě verze, ta ze singlu o délce 3:53 je lepší). Nevím, proč mne tak bere. Ironii si do ní snad jen domýšlím.

Novinka Burn The Witch je depresivní jako kráva, doporučuji shlédnou i videoklip s loutkama.

Je hrozně těžký vysvětlit vkus, to je fakt. Snad v tom bude hrát roli to, že se jaksi vidíte v oné věci. Někdo prchá ze světa do jednoduchých detektivek, někdo se vidí v pubertální literatuře. Já se snažím ilustrovat do ne vysloveně násilnický-emosentimentální hudby, ale do příjemných melodií s nepříjemnou náladou za nimi. Všechny písničky mají pro mne společné tedy to, že mne jejich instrumentální části mne dostávají do takřka zhuleného stavu, ve kterém před sebou vidím zhmotněné šílenství. Tedy krom With Roses, u které nevím, jak se dostala takhle vysoko na seznamu, protože jsem ji poslouchal jen pár týdnů a hodně hluboko v roce 2016.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. května 2017 v 0:08 | Reagovat

Místo Panic in Babylon jsem četl Panic v Babylóně. :)

2 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 13. května 2017 v 21:43 | Reagovat

[1]: Kamaráde, když jsem se o ní dozvěděl před dvěma lety, četl jsem jednu dobu naprosto a úplně přesně totéž...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama