Drahé VŠ Mišce (ne SŠ Mišce!!) (Zablokován na sociální síti IV.)

9. srpna 2017 v 20:31 | krasny clovek |  Dopisy, které nepošlu
Tento dopis je už rok a půl starý.
Odmítám ho po celé té dlouho číst, takže doufám, že je stále dost aktuální a že není příliš neaktuální.

Drahá Miško!

Asociálové si neumí hledat kamarády. Na vysoké škole se špatně hledají kamarádi. Od mé neurčité osobnostní proměny se mi špatně hledají kamarádi. Tyto tři síly mě dostaly do situace, ve které si musí kamarádi spíše najít mě, což ob/čas/to dopadá divně. Přesto jsem si vyhlídl několik lidí, se kterými se prostě musel nějak kontaktovat (rozuměj nacpat se jim do života) a vložit do nich naději, odrážet se od nich a brát je jako kolegy ve zbrani. S polovinou takto vyhlídnutých lidí jsem se dokázal kontaktovat, polovina z kontaktovaných odešla ze školy a z poloviny, která zůstala, je polovina vždy při ruce a ochotna sdílet a za druhou polovinou raději lezu jen v nouzi.

Nějaký čas po začátku školy jsem si Tebe i Tvou kamarádku zapamatoval i vyhlídl, což prostě znamenalo, že by neuškodilo posunout vztah z úrovně "nějakej spolužák" na "ten spolužák". Pak jsme se všichni tři objevili u jednoho stolu (bylo to z mé strany něco mezi omylem a záměrem), kde jste vy dvě řešily nějaký domácí úkol. Já si asi četl. Vy jste poprosily o pomoc. Ego mi vystoupalo a až moc ochotně jsem pomohl. Ale pomohl, patrně i dobře. Sám jsem stejný úkol pokazil, jak jsi mohla vidět ve výsledné tabulce bodů. Když jsme úkol ve trojce vyřešili, poprosila jsi mě o facebook. Já vyrostl ještě výše! Doma jsem nadutě potvrdil Tvůj friend request. Super, cajk, říkám si, páč Ty i Tvá kamarádka jste nyní v mém okruhu, takže dokud nedostudujem nebo někoho z nás nevyhodí, budeme se na chodbě zdravit, usmívat se na sebe a vzájemně si pomáhat s úkoly. Gratulace Tobě, sobě!

Při jednom z dalších úkolů jsem byl hodně ztracený, tak jsem si prostě postavil hlavu a rozhodl se někoho obtěžovat. Nejlépe Tebe. Tak jsem Tě hledal v chatu. Nenašel. Hledal jsem Tě ve vyhledávači. Nenašel. Poníženě, jelikož jsem se bál, že neumím vyspellovat Tvoje jméno, jsem hledal ve svých přátelích. Nenašel!! S melancholickou agresí jsem našel nějakého určitě společného přítele, no a tam jsi už byla. Klikl jsem na Tvůj profil. Bylo tam napsáno "Přidat do přátel". Takže sis mě odebrala. Chviličku jsem to vstřebával. Co říci? Neměl jsem tak pět vteřin co říci. A pak se začaly hrnout hypotézy:
a) překlikla jsi se (tak chlácholil kamarád!)
b) někdo Ti mě odebral
c) přestala jsi mi věřit kvůli mému nízkému počtu bodů v tom úkolu

Až příliš pozdě jsem začal zvažovat možnost d:

d) nelíbí se Ti, jaký jsem antiteista, islamofob a islamobijec, takzvaný nácek, exkomunista, izolacionistický pravičák, konzervaztivec, antifeminista, sexista, onanista, perverzák, frustrát, stalker, pseudopoloedofil, antivegetarián, černohumorista, radikální "sociolog" a podobně

Tyto věci se v extrémní nebo ve zředěné formě objevují na mém facebooku. Prostě odmítáš mít třeba takzvaného sexistu v přátelích, taks mě odebrala. Samozřejmě to toleruju, nenutím Tě mít mě v přátelích, ale trošku mě to rozlítostnilo... copak si o mně myslíš? Musel jsem si vyjasnit, jak Tvé gesto upravuje vztah mezi námi. Můžu se Tě třeba ptát na školní záležitosti? Tak jsem Ti napsal zprávu. Zobrazila jsi, neodpověděla jsi. Napsal jsem druhou zprávu, ale odepsala jsi, že nemáš čas (sázím brzkou plešku, žes lhala).

Tak jsem další den k Tobě odvážně nakráčel a prosil o vyjádření. Já totiž potřeboval vědět, zda jsem fakt černá ovce nebo se jen nehodláš koukat na věci, které lajkuju a postuju. Říkala jsi, že si to nemám brát osobně, že jsi dělala revizi přátel (tomu nevěřím) a prý jsi u mě viděla něco, co nechceš vidět...? Jak jsi to jen řekla? Prostě na mém profilu bylo něco nepříjemného, tak jsem to pochopil. Tak jsem se začal pídit, co Ti tak vadilo. Vychrlil jsem na tebe slova jako sexismus, nacismus... Doufal jsem, že se chytneš a problém tedy bude v jedné z těchto věcí. Tvářila jsi se, jako bych svým projevem stimuloval Tvé trauma (což by mohla být třeba pedofílie). Nekoukala jsi mi ochotně do očí, dělala jsi jinou činnost a i tou zavádějící řečí (asis špatně hledala slova) jsem vnímal, že se prostě nechceš bavit. Tudíž v tom je něco osobního! Vypadáš docela citlivě, nevypadáš prostě jako chlapna, ale jako dívka. Nevím, zda Ti z mého profilu bylo jen iracionálně nepříjemně (bojíš se mě, nechápeš mě, něco ti připomínám...), nebo zda to byl konflikt konkrétní a přímý s tím a tím mým názorem.

Říkám si sám sobě: "Gratulace!" Jsi vypálený bod na mém monitoru. A zase jsou dvě možnosti, proč se mi další příjemný človíček vyhýbá: jsi fašoun nebo citlivka. Jsi fašoun, pokud nechceš mít úchylného fuj pseudopeďáka v přátelích, jsi citlivka, pokud máš s peďákama špatnou zkušenost a to slovo Tě bolí. Ani jedno neodsuzuji, jsem jen naštvaný, zmatený, lítostivý a nadávám, proto jsem Tě teď označil v minulé větě tak ošklivě a přehnaně. Vůbec se na Tebe nezlobím, božínku, vždyť jsem si Tě oblíbil! Jsem prostě a jenom smutný. Když to tak beru, prakticky jsem já fašoun i citlivka v jedné osobě, jedno kvůli názorům, druhé kvůli přílišnému vnímání bezvýrazné skutečnosti, že si mě fajn člověk odebral na facebooku.

A nejen odebral. Když jsem ještě ten den přišel domů a hledal Tvůj profil, zjistil jsem, že sis mě zablokovala. Utrum, šlus. Tvůj profil ani nemůžu najít, nevidím ho, jsme si neviditelní. To znamenalo, že jsi se mnou ještě nějak zaobírala, že jsi na mě musela myslet i poté, co jsem se Tě zeptal. Ách jo. Gratulace. Zase jsem to dokázal. "Cooooongraaaatuleeeetioooons" zpívá Paul Simon v písničce Congratulations. Přišlo to naráz, nešlo to čekat. Nemůžu říci, že jsem to pokazil tak a tak, můžu leda říct, že jsem to pokazil vším! Právě teď je chyba ve všem, protože může být chyba v čemkoliv. Gratulace, Dane, zase jsi dokázal to, v co ani nevíš, že usiluješ. Proč jsi mě zablokovala? Bojíš se, že se tě budu snažit kontaktovat?? Odkud se bere tento strach? Z drbů? Nebo jsi jen "snobka"? Stimuluji Tvůj instinkt? Říká Ti to něco někde v tobě hluboko, že je něco špatně, takže proto se snažíš tak distancovat?

A co ostatní? Vidí ostatní totéž? A jsou jen tolerantnější a odolnější, tak si mě neodebírají? Nebo máš jen Ty nějaký ten iracionální osobní problém? Myslí si Tvá kamarádka něco podobného? Cítím se zase špatně, divně. Nechápu. A jak moc špatně se cítíš Ty? Je to už lepší? Tak jaký je vztah mezi námi? Sním Tě bombardovat s dotazy k úkolům? A budeš se mě ptát Ty? Ooo božínku, jen se mě klidně ptej na cokoliv! Během týdne se do Tebe kvůli tomu zamiluju (cynicky to poznamenávám jen proto, aby se tato úvaha nenaplnila), takže o to více si Tě budu všímat. Chápeš? Podepsala sis ortel. Nebudu Tě ignorovat, jak by sis asi přála, ale budu se na Tebe poníženě a dojatě dívat. Vždy, když se střetneme, budu se na Tebe dívat o zlomek déle než na náhodné kolemjdoucí. A vždy mi probleskne hlavou ta křivda. Jsem oddaný voříšek, kterého neodhání bití!

Teď jsem se ohlédl a sedíš někde v řadě za mnou. Přijde mi to veselé. Celou nadcházející přednášku budu myslet jen na Tebe. Celý zbytek studia, pokud nedojde k něčemu většímu jako třeba vyřešení nebo ujasnění, budeš přitahovat moje pohledy jako černá díra zájem vědců. Právě jsi pozdravila jednoho našeho kolegu. Ale mě už asi zdravit nebudeš. Jsem nehoden. Protože Dan je fuj, na Danovi je něco ošklivého a Dan má proto nutkání se znova a znova uzavírat do sebe a neustále (si) zdůvodňovat, proč je bezchybný a proč neexistuje důvod, aby se mu někdo vyhýbal. A tak je Dan smutný a v jakési depresi. Božínku, mám milion chutí Ti tento dopis nějak předat. Protože jsem děsně confused. Fakt jsem si zasloužil blokaci? Odebrání mě popletlo, ale blokace je strůjce úplné dezorientace. Sebralas mi možnost Tě kontaktovat. Nemůžu Tě ani poprosit o pomoc s úkolem. Takže se něco velkého musí dít.

Já jsem člověk, který potřebuje slova. Který potřebuje věci vysvětlit. Který potřebuje vysvětlit všechno. Nedokážu pokročit rameny nad ničím, jak by sis asi přála. To není můj styl. Pokud něco nechápu, zjišťuji to. A tak na Tebe a ten podivný bullshit se zablokováním myslím každou chvíli. Přibližně z tohoto důvodu jsem po několika dnech odchytl tu Tvoji kamarádku a začal se vyptávat. Čekal jsem cosi epičtějšího než jen oznámení, že si to nemám brát osobně a tak. Prý zablokování na facebooku nic neznamená... nějak tak to říkala. Já si ovšem myslím, že znamená, tady máš důvod:

Náš vlastní vztah ke každému člověku začíná na hodnotě 0 a může se pohybovat od -100 do +100. Potvrzení na facebooku je někde okolo hodnoty +10. Schopnost povídat si a ochota trávit spolu kratší čas je okolo +20, okolo +40 je to kamarádství, od +60 věčné přátelství, od +80 láska, +100 je vroucí a zbožná oddanost, ztotožnění a splynulení (jakože "splynuté", ale "splynutí" je moc obyčejné slovo). Odebrání na facebooku je -5, mizerný pocit z člověka je okolo -20, nenávist tak od -40, všechno menší než -40 je už málem touha po pomstě a smrti. -100 je zapřísáhlá nenávist na život a smrt. Graf to není spojitý, například člověk může změnit své mínění o jiném během vteřiny z +32 na -59, protože zjistí, že ho v jeho vlastní ložnici podvádí žena s jeho kolegou z práce. Před vstupem do bytu považuje ono člověka za svého fajnobého kolegu (+32), ale jakmile ho popadne pomstychtivost (-59) a touha po násilí, neznamená to, že jeho vztah k němu projde skrz stádia fajn člověk (+10), cizinec (0), divný člověk, kterého nechci mít v přátelích na facebooku (-5) a nechutný člověk (-20). To tedy neznamená, že mezi vstupem do bytu a rozbitím vázi o hlavu onoho milence si onen ubohý paroháč odebere milence z přátel na facebooku. To je jen takový detail. Druhý a nejvíce důležitý detail je, že jedno stádium nemůže mít znaky více stádií. Chci-li, abys mi plodila děti (+80 a více), nemůžu se na tebe zároveň dívat divně a odebírat si tě na facebooku (-5). K čemu to říkám? Jednoduše proto, že Tvůj vztah ke mně musí být negativní a pod -5, protože sis mě odebrala na facebooku. Nemyslím si, že bys mi chtěla ublížit (-50), takže se Tvůj vztah ke mně pohybuje okolo -5 až -49. Jak jsem říkal ve druhém detailu, nemůžu Ti být lhostejný, protože to by sis mě neodebírala a neblokovala na facebooku. Proč jsem tedy u Tebe v minusu? To se ptám a nedovídám. Tvoje kamarádka mi nic neřekla, vlastně říkala nepravdu, protože se její povědění vylučuje s druhým detailem. Na závěr povím, že můj vztah k Tobě je +12. Mám také zájem na růstu tohoto čísla a jeho růstu k nejvyšším číslům bych žádné zábrany nekladl.

Prosím, neber toto jako urážku nebo výhružku nebo něco, vždyť jsem v neskutečně submisivní pozici. Tenhle způsob komunikace je možná divnej, já jsem proto možná divnej, ale nejsem nebezpečnej. Strach plyne z nevědomosti. Dlouhý je dopis jednoduše proto, že jsem se snažil Tě nejvíce obeznámit se situací a mými pocity. Pokud zareaguješ nějakým ošklivým gestem nebo ho budeš očividně ignorovat, budu naprosto uzemněn a začnu Tebou pohrdat (takže nikdy nezačnu, jelikožs ho teď asi dočetla). Pokud neodpovíš a já se ani nedozvím, žes to četla, budu úplně ve stejné pozici jako nyní, možná horší, jelikož když Tě tento upřímný rozumověcitový výlev neobměkčil, tak se musí dít něco fakt hroznýho. Pokud odpověď bude, nedokážu předpovídat svou reakci, protože se Tvá odpověď může pohybovat mezi "plačtivý běh bosky v letních šatech přes rozkvetlou louku zalitou sluncem do Danovy náruče" přes "Tvůj přítel mi dá do zobáku" až do "podání trestního oznámení kvůli stalkingu". Takže tak. Ignoruj, prosím, gramatiku, stylistiku a překlepy, píšu kvůli obsahu.

Oslovím tě ve škole příští rok. Myslím totiž, že oba uděláme ročník. Takže před školou zapálím rituální plameny, navléknu okultistickou kápi a poprosím tě o vyjádření, neboť uběhl rok a není už třeba z toho dělat velkou věc.

Děkuji za cokoliv!

Daník
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tvojemáma Tvojemáma | 10. srpna 2017 v 22:37 | Reagovat

muheheheh teším se na den, kdy vyjde plnohodnotný článek o mně lololol :-D  :-D  :-D  :-D

2 krasny-clovek krasny-clovek | 14. srpna 2017 v 13:13 | Reagovat

[1]: No moje máma nesjseš a nejseš ani člověk, o kterém jsem si myslel, že jsi, takže ve výsledku nevím, o kom mám napsat... :-|  :-|  :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama